Památník národního osvobození v Malšovicích

Předchůdce tohoto v zahrádce před budovou základní školy v Úprkově ulici se nacházejícího památníku byl slavnostně odhalen 29. října 1922. O jeho zřízení se dozvíme v malšovické obecní kronice toto:

„Památník svobody a ve válce padlým 29/X. 1922

Památník svobody a padlým ve světové válce byl odhalen dne 29. října 1922. Slavnosti bylo účastno na 1000 spoluobčanů zdejších a okolních. Dostavila se odbočka legionářů v krojích a hudba pěšího pluku Prokopa Vel. č. 4. Všechny zdejší korporace přišly v průvodu a hasiči v kroji. U pomníku promluvil starosta J. Hušek a slavnostní řečník důstojník a spisovatel J. Jahoda. Památník je z hořického kamene od sochaře J. Samka s portrétem pana Masaryka presidenta, s nápisem: Lépe zhynouti za svobodu nežli žíti v otrockých poutech. - 28 října 1918. Je to nepochybně asi první památník v republice, ovšem v malých rozměrech s portrétem pana presidenta a na podnět sboru dobr. hasičů postaveny, za vydatné finanční podpory místních spolku a tělocvičných jednot. Koncem září vzniká myšlenka postaviti památník, všemi korporacemi vzata za svou a tak za necelý měsíc dík obětavosti všech náklad na pomník v obnosu Kč. 3.000,- uhrazen. Pomník nechť je zářným příkladem budoucím, jak si lid náš vážil nové svobody a jak byl svorný ve veliké lásce k svému osvoboditeli a padlým hrdinům.“

Z tohoto podrobného popisu vidíme, že ne všude byly pomníky obdobného zaměření zřizovány obcí. Jak bylo zmíněno, idea jeho zřízení se poprvé objevila mezi členy místního sboru dobrovolných hasičů, jejichž snažení následně podpořili členové zdejších tělovýchovných jednot. K tomuto kroku se nejspíše tyto korporace odhodlaly z toho důvodu, že právě z jejich středu pocházel největší počet malšovických občanů, kteří padli na frontách 2. světové války. A bylo jich skutečně až příliš na tehdejší velikost obce!

Opět můžeme tedy nahlédnout do již zmíněné pamětní knihy a ony padlé si jmenovat:

„Jména padlých, zemřelých a nezvěstných:

1 Benda, 2 Bureš Václav 3 Česák Josef 4 Dmejchal Frant. 5 Francek Josef 6 Gall 7 Horký Karel 8 Horyna Josef 9 Hušek Frant. 10 Hušek Karel 11 Javůrek 12 Kofránek Frant. 13 Kofránek Frant. 14 Kössler 15 Kupka Jindř. 16 Moc Karel 17 Moravec Josef 18 Osoba 19 Oupic Josef 20 Ponec Frant. 21 Povýšil Eduard 22 Široký Josef 23 Šípal Antonín 24 Strašek 25 Svoboda Jaroslav 26 Tureček Vilém 27 Vetejšek 28 Veselka Frant. 29 Vitoch Josef, uč. 30 Vondra Josef 31 Votruba Josef 32 Voříšek 33 Zvonek Jan 34 35 36 37 38

Z novohradecké části Náhonu:

Dašek Frant. Postler Ant. Huml Josef.“

K nim je třeba ještě dodat po válce zemřelého ruského legionáře Františka Peška, italského legionáře Karla Traupa a v bojích na Slovensku 31. května 1920 padlého Jarouše Laštovičku. Většina z těchto jmen byla vyvedena na pamětní desce pod bustou prezidenta T. G. Masaryka. Z tohoto souhrnu však vidíme, že dodnes není zpracován úplný seznam našich ztrát v 1. světové válce, neboť chybí jména, případně jsou v seznamech špatně zapsána, stejně tak jejich domovská obec či bydliště apod., protože např. v „Královéhradecku. I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého“ od Ludvíka Domečky a Františka Ladislava Sála se hovoří o pouhých 12 padlých z Malšovic.

Dnes má však památník úplně jiný vzhled, protože se jedná o prostý betonový omítnutý kvádr krytý stříškou z umělého kamene s mramorovou deskou s profilovým portrétem prvního prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka, pod nímž je bronzovým písmem vyvedena faksimile jeho podpisu - T. G. Masaryk. K této změně oproti originálu došlo proto, že za německé okupace byl prezidentův portrét nejprve zakryt a následně odstraněn jako symbol „prohnilé“ Československé republiky, a to podle nařízení říšského protektora o odstranění všech upomínek na T. G. Masaryka do 1. července 1940. Stejný osud měla deska se jmény padlých spoluobčanů. Po válce došlo k jeho obnově, kdy získal nový reliéf prezidenta T. G. Masaryka. Znovuobnovený památník byl slavnostně odhalen 27. října 1946, avšak již v roce 1959 došlo k odstranění již zmíněného reliéfu. Další jeho obnova byla provedena až v období po sametové revoluci a v této podobě, jak byl slavnostně odhalen 1. září 1990, ho můžeme obdivovat dodnes. Pro ty, jež chtějí vidět, jak vypadal původní památník, doporučuji překrásnou knihu „Malšovice“ od Zdeňka Doubka a Ing. Heleny Rezkové.