Památník Antonína Strnadla

Památník malíře a grafika, národního umělce Antonína Strnadla nalezneme v Novém Hrozenkově. Je umístěn v historické dřevěnici č. p. 451, ve které malíř při svém pobytu v nynějším městyse bydlel. Hned vedle dřevěnice se nachází výstavní síň "Maštal" a je zde umístěna i pokladna památníku. Ve výstavní síni probíhají příležitostné výstavy, na které se platí vstupné zvlášť.

Interiér dřevěnice je tvořen dvěma místnostmi, z nichž jedna je věnována malíři Antonínu Strnadlovi a jeho dílu, zejména ilustracím dětských knih a ztvárnění života obyčejných lidí na Valašsku, ve druhé místnosti je pak umístěna stálá výstava salašnictví. Na půdě dřevěnice se nachází galerie.

Antonín Strnadel se narodil 10. 5. 1910 v nedalekých Trojanovicích. Měl rovněž slavné bratry – spisovatele Josefa a Bohumíra (publikoval pod příjmením Četyna) a Václava. Antonín studoval na uměleckých školách v Praze (mj. u Maxe Švabinského) a poté působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Nový Hrozenkov navštívil v roce 1929 na pozvání spolužáka a místo mu tak přirostlo k srdci, že se zde v letech 1935 a 1936 usadil a tvořil. Náměty čerpal z valašských lidových motivů a vytvořil tak pro budoucí generace odkaz krásy valašské Kultury. Všechny postavy, které ve svých kresbách ztvárňoval, měly základ ve skutečně žijících osobách. Rád maloval také krajinky, zvláště beskydský Zděchov a Horečky. Zemřel v Praze 31. 10. 1975.

V expozici salašnictví upoutá pozornost malířova velkoformátová kresba zachycující život lidí na salaši. Byli to bača, který salaš řídil a měl odpovědnost za svěřené stádo ovcí, jeho 2-3 pomocníci – říkalo se jim Valaši – a pomocník Valachů – ogar – chlapec, který vykonával, co bylo třeba.

Antonín Strnadel se také významně podílel na uspořádání hrozenkovské Výstavy salašnictví v roce 1936. Z této výstavy pocházejí i některé předměty v expozici, jako např. gelety (díže na dojení), putyry (bečky na vydojené mléko), máselnice a další potřeby na výrobu sýrů, žinčice a dalších pochutin z ovčího mléka. Ovce se dojily podle ročního období 2-3krát denně. Z ranního dojení se dělala žinčice, polední bylo pro baču a Valachy a večerní mléko se stloukalo na máslo.

V místnosti jsou rovněž vystaveny nástroje na zpracování lnu a vlny, např. krample na rozčesání vlny, drhleny, česlice, kolovrat a další dobové předměty. Po domluvě s průvodkyní je také za příplatek ke vstupnému možná praktická ukázka některých řemesel.

Sami jsme si mohli vyzkoušet foukání do dlouhé salašnické fujary zavěšené u stropu muzea. Na tu se na salaši troubilo v případě ohrožení. Zvuk se nesl od salaše k salaši až k městu, kde byla umístěna vojenská posádka, která přijela na pomoc. Bohužel to občas také nestihla, jako v případě přepadení Hrozenkova Tatary, kdy vojáci dorazili, když už byla polovina obce v plamenech.

Ač je památník a muzeum rozlohou nevelké, je zde umístěno poměrně dost exponátů. Atraktivnosti návštěvy dodává také poutavý výklad průvodkyně, která nám popovídala o životě Antonína Strnadla, popsala snad všechny malířovy vystavené kresby a v salašnické expozici nás seznámila s jednotlivými předměty, o jejichž účelu bychom mohli sami jen spekulovat.

Provozní doba památníku je od 1. května do 31. října, úterý až neděle 9-12 a 13-17 hodin. Vstupné je symbolické ve výši 5-15,- Kč.