Ostrůvek Pepina v Jesípku

Tento ostrůvek nalezneme mezi původním Jesípkem (na jihu) a Jesepem (na severu), což bylo dřívější, nyní odstavené koryto řeky Labe, než bylo zregulováno a napřímeno, přičemž tyto práce byly dokončeny v roce 1909. Jeho rozloha činí podle katastru nemovitostí 9 909 m2 a náleží nikoliv k Třebši, nýbrž ještě k Pražskému Předměstí, přičemž jeho vlastníkem je stát a právo s ním hospodařit má s. p. Povodí Labe. Díky tomu se jedná o nijak nevyužívanou lokalitu, jež je plně porostlá listnatými dřevinami, do nichž je včleněno určité množství jehličnanů, takže v dutinách řady přeživších staletých olší, javorů a dubů můžeme nalézt hnízdící ptáky, ty vyvrácené a zlomené jsou pak tzv. hmyzími hotely, z čehož nám vyplývá, že se jedná o svébytný biotop, jenž by si zasloužil jakousi ochranu, i když jsem málokdo přímo zavítá, pokud nemá loďku, nebo nevyužije přes Jesípek spadlých starých stromových velikánů.

Není pravda, že by původ jeho názvu pocházel od filmu "Pepina Rejholcova" z roku 1932, protože toto pojmenování bývalo používáno již dávno předtím. Nejspíše s ním přišli královéhradečtí skautové, kteří v těchto končinách působili již před 1. světovou válkou a ostrůvek i s celým Jesípkem býval cílem jejich nedělních výprav, ať již pěšky, nebo na kole, protože v těchto místech získali od spolku rybářů malou chatu. Aby se pak dostali přímo na Pepinu, tak mívali na břehu uvázanou pramici (v roce 1936 jim byla odcizena, což můžeme nalézt v tehdejších policejních protokolech), případně Jesípek přeplavali (dříve zde bývalo mnohem více vody a větší hloubka) nebo překonali na jiném chatrném "plavidle". K tomu však musíme ještě říci, že občas býval ostrůvek nazýván stejně jako přilehlé slepé rameno Labe - Jesípek, což je uvedeno třeba v "Skautském almanachu 1991. 75 let od založení skautingu v Hradci Králové".

Ovšem ani on sám nemá dlouhou tradici, neboť vznikl právě při výše jmenovaných regulačních pracích, což dokazuje to, že ho v korytě Labe nenalezneme jak v I. vojenském mapování z let 1764-1768, resp. v jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/12935/?view=-11.546875,14.734375,6), tak v indikační skice stabilního katastru Kuklen (Pražské Předměstí tehdy náleželo pod tuto obec; viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA220018400) a Třebše (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA487018400) z roku 1840, ani v pozdějších kartografických dílech z téhož století. Teprve od počátku 20. století je pak Pepina pravidelně v mapových podkladech zaznamenávaná, čehož příkladem budiž katastrální mapa Pražského Předměstí u Hradce Králové z roku 1935 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=otiskyKM&idrastru=B3_3C_6095-1__1_29).

Přímo po jméně se s ní poté setkáme v časopise "Letem světem" z 31. července 1934, kde prof. Josef Simon ve své stati "Mizejcí vodní svět (Staré Labe u Hradce Králové)" píše následující: "Labe tu u Třebše tvoří dlouhé rameno, které vyúsťuje do regulovaného Labe, tvoříc zde poloostrov "Jesípek" a ostrov "Pepinu". Koruny topolů a olší sklánějí se nad neproniknutelnou spleť houštin, keřů olšin, vrbin a sítin, ostružin a kopřiv na sušších místech. Břehy jsou srázné, jinde sklání se povlovně v pískoviny a hliniště, které jsou udržovány jen drny břehů." Ale zmínku o Pepině objevíme i v zápiscích královéhradeckého historika a muzejníka JUDr. Ludvíka Domečky (viz https://storymaps.arcgis.com/stories/20f84c7f5e2844d8b12e23563d1fb9c2), s nímž spolupracoval další obrovský milovník města - pozdější muzejní kustod František Žaloudek.

Od těch dob se zde příliš nezměnilo, pouze sám ostrov je občas větší, jindy menší, při povodních pak kompletně zaplavený vzedmutou vodou, např. v roce 1997 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1997.HKRA71.01829&bz=-642778.86,-1045181.73), a díky zanášení sedimenty vyrostl v Jesepu další menší ostrůvek, jakási Pepina II., jejíž rozlohu "drží" několik vrbových stromů. Naopak návštěvnost oproti dobám minulým razantně klesla, nyní se zde objeví maximálně nějací rybáři, občas nějaký milovník výtvarných umění (viz jedna z přiložených fotografií) nebo obdivovatelé divoce vypadající přírody jako já, jimž nevadí občasné uvolňování bahenních plynů, čpějících zejména sirovodíkem, když na dně dochází k intenzivnímu rozkladu organického materiálu (listí, odumřelé řasy, dřevo) bez přístupu vzduchu (anaerobní hnilobný proces).

Ostrůvek Pepina v Jesípku na mapě