Olomouc – Ztracená ulice

Ztracená ulice  •  Fotografie (21)  • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

Lefendův dům a jeho uliční lampa

detail renesančního portálu

Vstoupit do fotogalerie (21 fotografií)

Ztracená ulice patří mezi nejznámější a nejstarší komunikace historického centra hanácké metropole. Ulice – zjednodušeně řečeno – od počátku spojovala zdejší přemyslovský hrad s centrem rozšiřujícího se městského centra a původně zde přebývali hlavně obchodníci a řemeslníci. Je proto pochopitelné, že se jedná o ulici poměrně úzkou, a naopak překvapující, že mnoho památkově chráněných objektů zde nenajdete. A hned na úvod bychom mohli zmínit jeden zajímavý fakt: ulice své jméno nese více než šest století, jen nebyla vždy ulicí Ztracenou, ale také Vorloren Gasse nebo Plathea Vorloren Jass.

Název ulice prý vznikl díky tomu, že po dokončení Ostružnické ulice poklesl význam původní spojnice Předhradí s Horním náměstím a starší ulice tím ztratila svou atraktivitu a obchodní důležitost. Dnešní Ztracená ulice totiž kdysi bývala až neobvykle širokou cestou, v jejímž středu vystavěli obchodníci špalíček nových domů. Původně velkorysá komunikace se tak rozdělila na dvě užší ulice a většina pohybu mezi centrem a hradem i obchodních aktivit se přesunula na novou ulici Ostružnickou. Tehdy se psalo 13. století a díky tomu, že náhle nevyužívanou ulici začali – z pochopitelných důvodů – opouštět šenkýři, hokynáři a řemeslníci, stala se někdejší frekventovaná městská tepna ulicí (Z)ztracenou.

Podle některých historiků bylo ale vše jinak a tato historická komunikace se prý původně jmenovala Florenz Gass, tedy Florentská ulice (snad zde tehdy bydleli kupci z Itálie). Pozdějším zkomolením tohoto názvu pak vzniklo ono Vorloren Gasse neboli Ztracená ulice. A je docela možné, že pravdivé jsou obě tyto teorie současně.

Je také zajímavé, že i když nedlouhá Ztracená ulice (cca 200 m) nese svůj název již dlouhá staletí (konkrétně od I. poloviny 14. století), úředně – a tedy oficiálně – se olomoucké ulice pojmenovaly teprve v roce 1841.

Historicky tedy Ztracená ulice spojovala centrum Olomouce se starým Předhradím, které bylo až do 16. století samostatným městem nacházejícím se mezi dnešním náměstím Republiky a Václavským náměstím. Dnes tuto ulici ohraničuje „radniční“ Horní náměstí s Denisovou ulicí.

Na závěr snad ještě alespoň pár vět o nejzajímavějších objektech, které v Ztracené ulici najdeme. Jedním z nich je – v těsné blízkosti Horního náměstí se nacházející - měšťanský dům U zlaté štiky. Jeho stavební historii dokládají gotické sklepy, renesanční přízemí i barokní fasáda. Majiteli domu bývali bohatí měšťané, kupci i šlechtici (např. Bítovští ze Slavíkovic) a svého času zde bydlel také slavný hudební skladatel a dirigent Gustav Mahler.

Další zajímavý dům s podobným stavebním vývojem najdeme na opačném konci ulice. Má číslo 36 a v poslední třetině 19. století jej zakoupil olomoucký kovář Johann Lefenda (autor nedaleké pětiramenné uliční lampy), který jej v roce 1873 radikálně přestavěl a dal mu jeho současnou podobu.

Rekordmanem či kuriozitou (nejen) Ztracené ulice je modrý třípatrový dům s číslem 19, který pochází z I. čtvrtiny 18. století, kdy byl postaven na základech starší stavby zničené požárem. Tento dům na gotické parcele dosahuje v průčelí šířky 2.9 metru (v interiéru jen 2,2 m), takže je nejužším domem v Olomouci. I když se směrem k Ostružnické ulici rozšiřuje.

Za zmínku i zvýšenou pozornost však jistě stojí také dům s číslem 10, resp. minimálně jedna jeho část. Zůstal zde totiž zachován krásný renesanční portál pocházející z II. poloviny 16. století. Tento objekt je znám také jako Handkeho dům, protože zde slavný moravský barokní malíř Jan Kryštof (Johann Christoph) Handke skutečně žil

Většina domů v ulici sice – alespoň ve svých základech – pamatuje min. pozdní středověk, ale návštěvníky města zřejmě ani tak tyto objekty nijak zvlášť neupoutají. Část z nich je totiž pouze zadním traktem domů z Ostružnické ulice a hlavně se v 18. a 19. století začala řada zdejších domů přestavovat nebo nahrazovat novějšími činžovními domy. Ty vznikaly zejména v závěrečné čtvrtině 19. století.

Památkově chráněných je několik (asi pět) domů s nižšími sudými čísly (směřují k Mahlerově ulici), zatímco mezi lichými čísly najdeme hned dvě proluky. Mnozí jistě ocení přítomnost několika kaváren nebo autorskou galerii Centrum radosti.

Autor: markyz63

Další články autora: 3861

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli