Oborský rybník u Březky

Tato vodní plocha je největší z trojice tzv. Jinolických rybníků, i když toto pojmenování trochu pokulhává, neboť již leží na katastru Březky, nikoliv Jinolic. Svůj název obdržel od lesa Obora, jenž se nachází jižním směrem od něj a z jeho jména je vidět, k čemu původně vrchnosti sloužil. Stejně tak získala pojmenování louka mezi nimi - Oborská luka. Původně byl označován jako Wobora nebo Woborský (někdy se objevuje i pojem W oborách), když se stará čeština změnila do té současné, bylo dvojité vé z názvu odstraněno.

Z jeho historie toho mnoho známo není, především tedy z jeho počátků, kdy a jak došlo k jeho zřízení a kdo u něj vlastně stál. Když otevřeme knihu "Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže", jejímiž autory byli: Jaroslav Kestřánek, Hubert Kříž, Stanislav Novotný, Jan Píše a Vladimír Vlček jako editor, tak zjistíme pouze následující: "Oborský rybník v okr. Jičín 2 km vjv. od Pařezné Lhoty, 11 ha, průtočný na levém přítoku Libuňky."

Rybník vznikl jako panský, a to nejspíše ještě v období, kdy existovalo samostatné zboží hradu Brada, odkud pocházeli Bradští z Labouně a za jejich zakladatele bývá považován Markvart z Údrnic jinak z Labouně, který bradské panství získal od Haška z Valdštejna. Po několika změnách vlastníků došlo k opuštění Brady, neboť nový majitel Mikuláš Licek z Rýzmburka sídlil jinde a nakonec bradské zboží prodal koncem 15. století Mikuláši Trčkovi z Lípy a na Veliši. Tento šlechtic byl jakýmsi Vojtěchem z Pernštejna, nebož na svých majetcích zakládal nebo obnovoval rybníky, z čehož můžeme dovodit to, že pokud neexistoval Oborský rybník před ním, tak určitě musel vzniknout na přelomu 15. a 16. století, kdy také bradské zboží splynulo s velišským panstvím. K velkým investicím do něj došlo za Albrechta z Valdštejna, jenž své frýdlantské vévodství až nadmíru zveleboval a neopomínal snad žádnou oblast, natož potom rybníkářství. V některých zdrojích se uvádí, že i tento rybník náležel k jinolickému dvoru. Ale chyba lávky! Oborský rybník tam patřil jen do počátku 19. století (viz https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/23887/?view=-89.27155529666021,64.13308438087606,3 a https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/23892/?view=-105.52163572687162,111.50526639668499,3). Jako další důkaz se pak dá ukázat mapa jeho pozemků z roku 1820 (viz https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/23923/?view=-46.42977869970381,58.57030720210316,4), v níž už není.

Majetkem vrchnosti byl rybník až do pozemkových reforem po vzniku ČSR, kdy o něj Schlikové přišli (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD047018420). Zajímavé také je to, že na přelomu 18. a 19. století nedošlo k jeho zrušení, ale zůstal na svém místě, což lze vidět srovnáním I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c060) s indikační skicou stabilního katastru z roku 1842 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD047018420), případně jeho nalezením v tereziánském a josefinském katastru. Za bitvy u Jičína 29. června 1866 byla u rybníka pruská postavení (viz https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/82921/?view=-185.61949053051782,61.8072567015461,4) a v okolí celé trojice rybníků došlo k řadě šarvátek.

Zrušen a vysušen musel být nejdříve v posledních letech 19. století, neboť ještě v mapě z roku 1877 byl zaznamenán (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=3voj_spec&idrastru=D1_22__3854_01), stejně tak ve vodopisné mapě velkostatků hraběte Erweina Schlika z roku 1899 (viz https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/82197/?view=-36.384351443509345,74.82804415619124,6), ale v mapě Prachovských skal a okolí z roku 1942 již ne (viz https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/79523/?view=-27.864463642304166,99.19303976217037,3) a na jeho místě jsou jen pastviny a pole. Podle porostních map k tomu muselo dojít někdy v 90. letech 19. století, ale ještě v mapě z roku 1897 je zakreslen (viz https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/25566/?view=-70.58052209308548,138.50785339856532,3). Zajímavé však je, že ho nalezneme i v mapě z roku 1925 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=3voj_spec&idrastru=D1_22__3854_02), takže nemuselo jít o úplné zrušení, nýbrž jen dlouhodobé letnění. Nebo se tato změna stala až po pozemkové reformě, protože v mapě z roku 1937 též chybí (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=3voj_spec&idrastru=D1_22__3854_05). Tehdy totiž mnozí rolníci nevěřili v nějaké rybníkářství a raději vodní plochy proměnili v louky a podle leteckých měřicích snímků z let 1953 a 1959 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1953.SOBO03.09693&bz=-674625.14,-1008744.55 a https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=lms&idrastru=WMSA08.1959.JICI93.08099&bz=-674625.14,-1008744.55) došlo k jeho obnově počátkem 50. let 20. století (oficiálně se uvádí jako období obnovy rok 1950, a to zejména z důvodů retenčních). Jedinou změnou vedle toho bylo postupné odvodňování okolních luk, jež bylo plánováno a částečně realizováno před 1. světovou válkou a počátkem 30. let 20. století a vyvrcholilo v 50.-70. letech 20. století, ale pozdější postupnou degradací neudržovaných meliorací i jinými lidskými zásahy se začala situace vracet k původnímu normálu.

Postupem času bylo též rozhodnuto, že i on, když má krásné písčité dno a počátkem 50. let 20. století obnovenou hráz (celkově byl obnoven až koncem téhož desetiletí), bude využit k rekreačním účelům, takže tu vznikl z původně plánovaného velkého tábořiště rozsáhlý chatový areál, jenž dnes sestává ze severního kempu na Výsluní a jižního kempu Jinolice. V té době dosahovala jeho maximální hloubka 3,2 m, ale již o několik let později bylo uváděno, že činí pouze 2,4 m, což zapříčinila lidská činnost a usazování velkého množství sedimentů. Další plány se objevily v roce 1967, kdy MěstNV v Jičíně přišel s nápadem, aby byla zpřístupněna i druhá pláž rybníka a jeho hladina byla podle potřeby navýšena. O 3 roky později se začal areál u rybníka rozšiřovat a byla prodloužena i příjezdová komunikace. Roku 1975 byla zase osázena stromy jeho hráz. Jako jednu z posledních oprav pak můžeme zmínit rekonstrukci stavidla v roce 1996. Roku 2011 pak stát nabídl pozemky pod rybníkem a v jeho okolí ke koupi, takže se následně dostal do soukromých rukou a v současnosti náleží Ing. Miloslavu Ječnému z Valdic a Mgr. Dmitriji Pavlenkovi z Podhradí.

Na závěr musíme ještě dodat to, že se u něj přišlo na řadu botanických nebo zoologických unikátů, takže jím zaplavované rašelinné louky na na západ až jihozápad od něj byly vyhlášeny 29. července 1998 (s účinností od 1. září téhož roku) za přírodní památku (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=2001). Pak však došlo k některým změnám a úpravám, takže po novu byla vyhlášena 4. ledna 1999 s účinností od 1. února téhož roku a jejím úkolem je ochrana ostřice Davallovy, prstnatce májového, úpolínu nejvyššího, hadího mordu nízkého, vrby rozmarýnolisté nebo vstavače obecného. Vedle toho je rybník občas zmiňován v některých odborných časopisech či publikacích, z nichž zmiňme několikadílnou "Květenu České republiky".

Oborský rybník u Březky na mapě