O ženském Svatováclavském posvícení v Kuklenách roku 1886

Již dlouhou dobu se v okolí Hradce Králové přemýšlelo, jak změnit nedostatečné a mnohdy rovněž přímo chybné vychování rolnických dívek, jež způsobovalo řadu komplikací i rodinných rozbrojů. Ale stále se nic nedělo, vše zůstávalo jen na úrovni různých sousedských řečí a debat. Teprve později se objevil nápad na zřízení odborné školy, jež by dala mladým dívkám řádnou výchovu, vzdělání a průpravu k jejich budoucímu údělu.

Uskutečnění této myšlenky se ujal hospodářský spolek pro okolí Hradce Králové a tehdejší nadšení dokazuje výsledek sbírek, na nichž se během krátkého času vybralo 1 600 zlatých. Tento obnos však nestačil k provedení takového nákladného podniku. Z tohoto důvodu byl ve výborové schůzi výše zmíněného spolku 25. července 1886 přijat návrh ředitele zimní hospodářské školy v Kuklenách Františka Bauera, aby byla k tomuto účelu uspořádána velká národní slavnost. Ihned bylo zvoleno komité, které po přípravných pracích svolalo 18. srpna 1886 plenární schůzi, na níž byli pozváni starostové všech okolních obcí, stejně tak všichni významní sedláci a zástupci různých spolků. V této schůzi mělo dojít k ujednání a schválení programu slavnosti, zvolení definitivního výboru, jenž by měl vše na starosti.

Jenže kromě zvolení onoho výboru nebylo ničeho jiného dosaženo. Co člověk nebo korporace, to jiný návrh a žádný nechtěl ze svého stanoviska ustoupit. Navíc se do tohoto problému vnesly osobní animozity, a to nejen mezi lidmi, ale rovněž samotnými obcemi (v té době totiž třeba sílila snaha Pražského Předměstí o odtržení od Kuklen). Z tohoto důvodu nestály za nic ani další schůze, např. 30. srpna. Zahanbením pro všechny tyto muže byla vůle žen z celého okolí, které se zavázaly ochotně k pořádání bazaru a sbírání příspěvků. Nejistota trvala téměř měsíc. Na 14. září téhož roku byla svolána rozhodující schůze, kde se projevila opět dosavadní netečnost. Výbor hospodářského spolku však viděl, že muži jsou neteční, ale naopak ženy jsou velmi nadšené a aktivní. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že se nebude konat manifestace rolnictva, nýbrž úplně jiná slavnost, a to ryze dívčí – Svatováclavské posvícení, jež se skutečně uskutečnilo 27. a 28. září 1886.

Slavnostní večer prvního dne byl zahájen Bergmanovým „Velezpěvem“, který zapěl kuklenský zpěvácký spolek „Vlastimil“. Během třetí sloky se vyhrnula opona a na jevišti se objevil živý obraz, v němž byla na trůnu Matka Čechie, jež byla oděná do dlouhého bílého roucha, na hlavě měla vavřínový věnec, v jedné ruce držela lipovou ratolest a druhou žehnala svým dětem. Na stupni pod ní seděla sokolka, která držela v ruce štít s českým znakem, před Čechií klečel na koleně sokol, jenž k jejím nohám skládal svoji zbraň. Skupina českých matek v národních krojích obětovala své dítě Čechii, skupina studentů věnovala své síly matce a doprovod jim dělaly dívky a sokolky v národních krojích. Tento obraz byl odměněn velkým a dlouhm potleskem všeho obecenstva. Následně přednesl učitel B. Chmelař báseň Adolfa Heyduka „České klenoty“, jež byla věnovaná památce 50letého jubilea poslední korunovace českého krále. Poté místní divadelní ochotníci sehráli jednoaktovku „Husička z Podháje“, v níž excelovala zdejší dívka K. Němečková. O další zábavu se postaral věštec a čtenář myšlenek Šebl a slavnostní večer byl ukončen chorálem „Bývali Čechové“.

Následujícího dne ráno byli zdejší lidé vzbuzeni hlučnou hudbou, aby nezmeškali pokračování slavnosti. Dívky a výbor hospodářského spolku se shromáždily v budově hospodářské školy, odkud odjely po 10.00 hod. v 30 kočárech ke kostelu sv. Anny, kde se konaly služby Boží. Všechny účastnice průvodu byly oděny do různých obleků, takže jsme mohli vidět postilionky, sokolky, řeznice, selky, Polky, drátenice, květinářky, sladovnice a na konci též cikánky. Po mši svaté se seřadily do průvodu, ovšem již jen pěšího, a za doprovodu hudby a zvědavého obecenstva vyrazily na slavnostní místo do zahrady Samuela Fuchse, jež byla vkusně vyzdobená a připravená k veškerému pohodlí návštěvníků.

Zde se průvod seřadil do půlkruhu a jako slavnostní řečník vystoupil ředitel František Bauer. Po něm promluvila Julie Komárková, která mj. řekla toto: „Pořádáme slavnosť vzácnou a velebnou, neboť staráme se aby opatřen byl důstojný stánek, útulek duševní naší mládeži ženské. Kde v očích kterékoliv ženy nezažehl by plamen posvátného nadšení při myšlence že se chystá dívce české skvělejší budoucnosť, že povznesena býti má na výši, jakou jí příroda sama vykázala, že nebude považována za ptáka, který pouze zpívá, laškuje a miluje, nýbrž uznána bude důležitosť její v rodině, domácnosti a společnosti lidské a že směrem tím také vzdělání její se povede.“ Na tu dobu to byla až převratná slova, vždyť mnozí byli z těchto slov zaraženi, druzí však nadšeně aplaudovali.

Po všech těchto řečech se rozproudila zábava, započal dobročinný bazar, bufet, mladé květinářky každého zdobily kvítím, cikánky opatřovaly doutníky, Polky roznášely cukroví a koláče, selky měly za úkol roznášet slavnostní 24stránkový spis „Svatováclavské posvícení na Kuklenách“ od Františka Komárka, sokolky servírovaly víno a černou kávu, sladovnice roznášely pivo. Kuklenští sokolové provedli cvičení, ale většina programu, jenž byl sestaven 21. září 1886, byla nakonec kvůli vytrvalému dešti a nepohodě vůbec vynechána. Veselý život se opět rozproudil večer v hostinci čp. 24 „u Pilnáčků“ na „zlaté hodince“, kde byl prostorný sál vyplněn pestrou směsicí různých kostýmů. Zábava zde trvala až do časného rána, čímž byla celá slavnost ukončena. Přestože se tato akce setkala od svého počátků s nepřízní osudu i ryzím nepřátelstvím, byla nakonec díky vytrvalosti ředitele Františka Bauera uskutečněna a navíc dopadla velmi dobře, i když návštěvnost mohla být mnohem větší. Ale jak to tak bývá, když je něco poprvé, málokdy vyjde vše, tak jak by se chtělo.

O ženském Svatováclavském posvícení v Kuklenách roku 1886 na mapě