Nové Město nad Metují nebo Český Betlém

Řeka Metuje a skalnatý ostroh historického centra představují typickou dominantu Nového Město nad Metují. Pro někoho jsou jedním z nejkrásnějších koutů Čech, jiný je pro své kouzlo i vzhled zámecké věže srovnává s Českým Krumlovem.

„Ať hledíme na Nové Město ze strany kterékoliv,

odevšad je pohled na ně milý a velice pěkný...“

Takto se o Novém Městě nad Metují vyjádřil spisovatel Alois Jirásek. Město a jeho malebné okolí rád navštěvoval a nechal se jím inspirovat při psaní povídek i historického románu.

Nové Město nad Metují je zajímavým příkladem vzniku renesančního města na místě, kudy nevedla důležitá komunikace a kde nebyl pro založení ani žádný hospodářský důvod, nýbrž pouze vůle šlechtice-zakladatele. Na rozdíl od jiných sídel, která se postupně vyvíjela, bylo Nové Město nad Metují založeno hned jako město. Nejprve koupil Jan Černčický z Kácova panství krčínské a požádal krále o založení nového města na kopci nad řekou Metuje. Český bratr z mocného rodu znaku stříbrného lekna v červeném poli a stejným znamením nad přilbicí se dvěma červenými křídly měl ambiciózní plány a ty se mu podařily až 10. srpna 1501. Tento den obdržel souhlas a osobně ve dvě hodiny odpoledne slavnostně položil základní kámen. Zajímavé je určitě také to, že „ponížil“ jedno město, aby vzniklo jiné významnější, na které postupně přenesl všechna práva města Krčín.

Půdorys Nového Města nad Metují se od doby založení dodnes výrazně nezměnil. O změnu vzhledu původně dřevěného města se postaral zhoubný požár, který vypukl roku 1526. O rok později zakladatel města změnil své plány, prodal panství Pernštejnům a odstěhoval se na Moravu. Moc dlouho si tedy Jan Černčický toto místo neužil.

Z městečka vesnického rázu se postupně stalo významné město s renesanční podobou. Byla za tím vůle pánů z mocného rodu Pernštejnů a práce italských stavitelů, řemeslníků i umělců. V jejich hlavách a pod jejich rukama sváděly boj renesance s pozdní gotikou. A tak mezi lety 1527 – 1548 získalo město přibližně dnešní výraz. Kamenná pohádka z první poloviny 16. století zůstala téměř zachovaná.

Dodnes se z této doby dochovala zajímavá chiaroscurová výzdoba, malba, která tehdy nebyla v Čechách běžná. Zajímavě malované zdi zámku vyvolaly napodobení na domech zámožných měšťanů, kteří chtěli zviditelnit svůj majetek. Chiaroscuro je použití odstínů jedné barvy (často šedé) k vytváření iluze trojrozměrnosti obdobně jako v případě sgrafita.

Dalšími novoměstskými pány byl až do roku 1621 starobylý štýrský evangelický rod Stubenberků. Změna nastala s porážkou stavovského povstání a výsledkem bitvy na Bílé hoře. Roku 1623 koupil novoměstské panství císařský vojevůdce Albrecht Václav z Valdštejna, který měl pověst nelítostného pána. Brzy však panství prodal Marii Magdaleně Trčkové, dceři Ladislava Popela z Lobkovic. Byla to údajně velice schopná obchodnice, která uměla nashromáždit velký majetek i díky levně kupovaným zkonfiskovaným statkům. S poddanými se však moc „nekamarádila“ a vysloužila si za to přezdívku „zlá Magda“. A tak se není, co divit, že za jejího panování vypuklo na opočenském i novoměstském panství roku 1628 selské povstání. To však bylo krvavě potlačeno vojskem generála Dona Martina Huerty.

Rod Trčků měl patrně velice blízko k Albrechtu z Valdštejna, což se jim nakonec stalo osudným. Syn zmíněné Marie Magdaleny, císařský generál Adam Erdman Trčka byl blízky spolupracovník vojevůdce i politika a byl s ním za chebské aféry 25. února 1634 zavražděn. Následně jim byl rodový majetek zabaven a rozdělen účastníkům chebské akce „za jejich zásluhy“. Jeden ze zásadních podílů na vraždě Albrechta z Valdštejna měl skotský feudál Walter Leslie, který odešel během třicetileté války do Evropy sloužit v císařské armádě. A právě on jako odměnu dostal v roce 1638 Nové Město nad Metují, které však nikdy nebylo jeho hlavním sídlem. Nakonec Lesliové, původem starobylý šlechtický rod ze Skotska, vlastnili panství 170 let. Když zemřel poslední z nich, Antonín Josef Leslie 22. února 1802, vymřela tím rakouská (česká) větev Lesliů. Podle předchozích dohod přešel majetek na šlechtu Dietrichsteinů, která ale musela přijmout jméno Leslie. Rok 1848 znamenal i pro Nové Město nad Metují zbavení se závislosti na vrchnosti a město se stalo svobodnou obcí. 17. března následujícího roku byl vydán prozatímní obecní řád.

Netřeba tolik fantazie, stačí zavřít na chvíli oči, a člověk se snadno přenese do časů, kdy místo automobilů byli na náměstí zbrojnoši na koních. Tehdy ještě přijížděli do města jednou ze dvou vstupních bran, které se bohužel na rozdíl od hradeb nedochovali. Krajská brána byla zbořena roku 1874, Horská brána padla v roce 1905.

Těžko říct, zda návštěvníka více zaujme Husovo náměstí nebo zámek. Skoro jednotně řešené domy na náměstí; Mariánský či Morový sloup se sochou Panny Marie postavený městem z vděčnosti, že se mu vyhnula epidemie moru; pískovcové rokokové Sousoší Nejsvětější Trojice jako poděkování po ukončení kruté sedmileté války s Pruskem nebo kamenná kašna z o rozměrech 2,38m * 2,10m * 1,08m vytvořená z jednoho pískovcového balvanu.

Ale to už jsme na okraji náměstí, v zámeckém parčíku, kde také stojí socha Bedřicha Smetany na místě bývalého pivovaru, který měl pronajatý otec skladatele. Kdyby tento klasik umění pootočil maličko hlavu, spatřil by zámek. O tomto sídle novoměstských majitelů i pevnosti ve městě bych se mohl obšírněji rozepisovat, ale každému, kdo ho navštíví, určitě utkví v mysli úžasná architektura Dušana Jurkoviče – vnitřní výzdoba i vnější úpravy v zámeckém parku.

Město, které není zase až tak staré, ale jistý ráz starobylosti si zachovalo do dnešních dob, bylo vystavěno na skalnatém ostrohu, obtékaném téměř dokola řekou Metují. Když se dívá člověk z okolí, různých stran na Nové Město nad Metují, poskytne se mu skoro vždy půvabný pohled na město s jeho ozdobami, věží zámeckou, kostelní, klášterní či Husova sboru. Patrně jeden z nejúchvatnějších pohledů je od zříceniny hradu Výrov.

Ale také pohledy z města do čarokrásného, zajímavého i romantického okolí jsou úžasné. Člověk může navštívit Zámeckou vyhlídkovou věž, zajít na vyhlídky Dvořáčkovu, Klosovu, Juránkovu nebo k hotelu Rajská zahrada. Okolí města je někdy rušnější, jinde klidné a pokojné, vždy se však očím návštěvníka nabízí jedinečná a nepopsatelná krása.

Byl jsem tam a viděl jsem to jedinečné kouzlo, přírodou i lidmi nadělené. Nové Město nad Metují na mě zapůsobilo dojmem renesančního města, které se nezměnilo během staletí. Určitě právem bylo Nové Město nad Metují prohlášeno za státní památkovou rezervaci.

Další má povídání o některých navštívených místech a cestách se nacházejí na mém blogu: http://bubinga.blog.cz/ a také na stránkách iDNES: http://pavelliprt.blog.idnes.cz/