Nová Bystřice – zámek Neubistritz, komplex dobře utajený

Rozlehlý komplex novobystřického zámku najdeme na Jindřichohradecku a jedná se o památku významnou, starobylou … a tak trošku utajenou. Skrývá se totiž za pestrobarevným průčelím „jednoho z domů“ na zdejším Mírovém náměstí. Tento objekt býval původně hradem, poprvé písemně zmiňovaným v roce 1341. Předpokládá se však že byl založen již někdy v průběhu 13. století a od počátku jej ze všech čtyř stran obklopovaly valy, hluboký příkop a hradby. Většina dnešního zámku vznikla v průběhu 16. a 17. století, ze starého hradu se dochovala jen část sklepení a zbytky obranné věže z 15. století na druhém nádvoří. Součástí této věže jsou dvě původní okna a šnekové schodiště.

V roce 1607 zámecký komplex vyhořel a do své současné, víceméně renesančně – barokní, podoby byl – alespoň přibližně - novobystřický zámek přestavěn v letech 1610 až 1611, kdy jej vlastnil Radslav Kinský a byl nazýván Neubistritz. Z každé strany vypadá zámek jinak, např. z náměstí můžeme vidět pouze – již zmíněnou -   renesanční fasádu (v tomto případě je ovšem velmi diskutabilní, jestli by nebylo vhodnější použít výrazu pseudorenesanční nebo klasicistní) západního křídla, kterou zvýrazňuje balkón v prvním poschodí. Právě z této strany byl zámek později přestavěn do raně klasicistní podoby a zvýšen o jedno poschodí. Asi nejzajímavější je východní část zámku na druhém nádvoří, kterou stavitelé z Lombardie postavili ve stylu arkádové pozdní renesance. Jedná se o nejzdobnější část zámku s přízemní kolonádou a arkádami s iónskými sloupy (této „sestavě“ se v 17. století říkalo altány).

Svého času se zřejmě jednalo o zámek poměrně dost přepychově zařízený, s dvojicí otevřených verand a velkých sálů. Ze zámku se dalo projít přímo na kostelní chór, kde se nacházela panská oratoř pro dvě osoby. Součástí zámku byla také velká kuchyně, studna, klenuté sklepy sloužící jako sklady, pekárna, konírna, zámecký park a rozlehlá zahrada s ohradní zdí. Nedaleko zámku se nacházel i pivovar, ve kterém se až dvakrát týdně vařilo po 40 sudech piva.

V 17. století – přesněji od roku 1615 – zámek vlastnili Slavatové a ti jej také nechali po velkém požáru v roce 1651 znovu vystavět. Koncem 17. století byly stěny zámku pomalovány červenými sloupy se žlutými patkami na modrých podstavcích a následně byl do zámku umístěn archiv spolu s knihovnou, sbírkou nerostů, lékárnou a zbrojnicí. Objevil se zde také poprvé byt správce, krásné nástěnné malby a cenná sbírka obrazů zámeckých pánů a jejich rodin.

Zámek však zůstal i v následujících letech objektem, do kterého velmi rád přilétal červený kohout. Po požáru v roce 1691 byl zámek ještě znovu přestavěn, ale po dalším požáru z roku 1774 jej již jeho majitelé opravili pouze částečně a druhé patro starší zámecké části zůstalo zcela bez využití. Na počátku 19. století toto patro zcela zničil nový majitel panství a to v roce 1843 muselo být strženo. Teprve tehdy byl také zasypán hradní příkop. Ve II. polovině 19. století se v zámku nacházela mj. tkalcovská škola s bytem jejího ředitele, mateřská škola a hospodářské úřady. Posledními majiteli zámku se stali v roce 1909 příslušníci židovské rodiny Kernů … a těm byl nakonec zámek vyvlastněn. V období I. světové války se v zámku nacházel vojenský lazaret, ale i tak byl celý komplex roku 1929 uznán za historickou památku. Od konce II. světové války však už zámek v podstatě jen postupně chátral (ještě relativně nedávno se zde však nacházel sklad textilu) a příliš nepomohl ani prodej soukromému majiteli ...

Zámek bývá veřejnosti zpřístupněn jen velmi výjimečně a o jeho prohlídku bývá, pochopitelně, velký zájem.

Na závěr ještě pár zajímavostí a doplňujících informací.

Je poměrně zajímavé, že se např. ve 14. století všeobecně udává jako vlastník hradu, který roku 1420 dobyli Žižkovi husité, rod Krajířů z Krajku. Shoda panuje i v otázce Lobkowitzů (konec 16. století), Kinských a Slavatů. Naopak jména majitelů z doby poměrně nedávné se různě přehazují, prolínají nebo některá zcela vynechávají. Většinou se však jedná o pány Fünfkirchenu, rod Trauttmansdorfů, Hochbergy z Henersdorfu nebo pražského měšťana Ignáca Roubala (právě on zavinil stržení části 2. poschodí zámku).

Za pozornost stojí jistě také fragmenty hradeb na jižní a severní straně zámku nebo východní průčelí s protáhlým balkónem na krakorcích. Do tzv. Nového zámku se vchází renesančním portálem z roku 1611, vedle kterého jsou patrné zbytky gotického zdiva.