Norsko – Stavanger a Norsk Oljemuseum

Norsk Oljemuseum, norské muzeum ropy ve Stavangeru nabízí vědomosti o tom, jak se ropné operace staly nejdůležitějším průmyslem země. Člověk se tam dozví vše o historie těžby ropy v severním moři, jak vzniká ropa a plyn, jak se hledá zdroj ropy pod mořským dnem, jak probíhá vrtání a těžba.

Zajímavá je i samotná budova muzea, kterou navrhli architekti Lunde & Løvseth. Je to vlastně výstavní objekt, který jasně signalizuje svou funkci. Třeba tím, že je umístěn na plošině kotvené na pylonech ve vodě fjordu. Část expozice je totiž umístěna v industriálních pavilonech připomínajících nádrže ropných terminálů nebo vrtnou věž, to vše. Museum připomíná význam ropy pro lidstvo, historii hledání ropy v Severním moři i techniku a náročnost její těžby. Muzeum bylo otevřeno Jeho Veličenstvem králem Haraldem dne 20. května 1999.

Neuvěřitelnou informaci přináší hned úvod expozice: výskyt pramenů ropy předpověděl ve svém spisu Norges Naturlige History vydaném roku 1752 theolog a vědec Erich Pontoppidan. Skutečná historie těžby ropy v Severním moři však začíná o 210 let později, kdy tehdy málo známá společnost Philips Petroleum Company požádala v prosinci roku 1962 norskou vládu o exkluzivní licenci k prospekci ropy v norských vodách šelfu Severního moře. A to navzdory tomu, že o čtyři roky dříve publikovali domácí experti zprávu o tom, že se u Norska ropné látky nevyskytují. Seismický průzkum začal roku 1963 a první vzorky hornin byly prostřednictvím podmořského vrtu získány o dva roky později. První ropa vytryskla z vrtu asi 160 km jižně od Stavangeru 19. června 1966. Koncem roku 1969 bylo jasné, že bylo nalezeno největší evropské ložisko ropy.

Již samotný průzkum ukázal, že Severní moře nevydá své zásoby černého zlata snadno. V letech 1968-1976 si práce vyžádaly při sedmi haváriích vrtných zařízení devět životů. V letech 1973-1978 nepřežilo 34 lidí havárie vrtulníků, dopravujících střídající směny na průzkumné i těžební plošiny v Severním moři. Do roku 1979 si práce související s hledáním a těžbou ropy vyžádaly celkem 82 obětí na životech. A 27. března 1980 se tato černá statistika boje o černé zlato jedinou havárií více než zdvojnásobila. Toho dne vyslala v 18.29 h ropná plošina Alexander Kielland svou poslední depeši: „Mayday, Mayday, Alexander Kielland…“. O 24 minut později se plošina v rozbouřeném moři potopila. Přibylo 123 obětí, 89 lidí bylo zachráněno. I tato havárie má v muzeu své místo, u něhož návštěvníci postávají mlčky – je jím kus ocelového torza jednoho z pilířů, na nichž byla plošina postavena. Několik centimetrů silný ocelový plát je nepředstavitelnou silou přírodních živlů zmačkán jako papír. Katastrofu dokumentuje několik záchranných vest s nápisem Alexander Kielland, roztroušených okolo torza.

Zájem návštěvníků poutají i autentická zařízení a nářadí používaná při těžbě. Najdou zde provozní patinou poznamenanou kabinu s ovládáním těžní věže, instalace se vznášejícími se potápěči při práci na mořském dně kolem malého batyskafu, nebo záchranný síťový skluz, který si může každý vyzkoušet. Dalšími exponáty jsou modely plošin pro těžbu ropy. O jejich opravdové velikosti si může udělat představu porovnáním s vrtulníkem na modelu heliportu nebo s šestipatrovým hotelovým blokem pro ubytování naftařů.

Příchozí zaujmou i exponáty před muzeem. Unikátní je díl konstrukce mostu, který propojoval dvě sousedící plošiny, jednu v norském a druhou v britském sektoru. V tunelu je vyznačena „státní hranice“ mezi dvěma zeměmi. Jediná, i když na první pohled geograficky nemožná hranice, kterou ale bylo možné z Norska do Velké Británie přejít pěšky suchou nohou. Některé díly naftařských zařízení tu nyní slouží jako prolézačky či podobné vybavení dětských hřišť.

Norové dobře vědí, že za jejich bohatstvím je omezená zásoba velmi kvalitní ropy v jejich sektoru Severního moře i drsné až kruté podmínky její těžby. Energeticky bohatá země se svým zdrojem neplýtvá. Benzin je tu nejdrahttps://www.norskolje.museum.no/žší v Evropě.

Norsko – Stavanger a Norsk Oljemuseum na mapě