Na Šlajfce

Jez na krupé  •  Fotografie (12)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

Ženijní most

Malé info

Vstoupit do fotogalerie (12 fotografií)

Ačkoliv byl papír v Číně vynalezen již někdy v 3. tisíciletí př.n.l., do Evropy se dostalo tajemství výroby až někdy ve 11. nebo 12. století. Poněkud paradoxně přinesli poznatky o této výrobě Arabové, kteří rozšířily svá území na Pyrenejský poloostrov, odkud se výroba šířila dále. Ano v té době ještě Arabové šířili kulturu a vzdělání, dnes na to poněkud zapomínají a šíří jiné vymoženosti.

Původně se papír vyráběl z konopí, později ze zbytků bavlny a lnu. V 19. století jak stoupala spotřeba papíru byl základní hmoty doplněny dřevem, respektive dřevní buničinou, neboli celulózou.

Ženijní most  •  Foto: Bobkart

Oddělení vlákniny z pevné dřevní hmoty bylo obtížnější než přeci jen snadnější zpracování poddajnější bavlny či lnu. Dřevo se muselo nejdříve zbavit kůry a po té se dřevo zpracuje na lépe zpracovatelné štěpky či piliny. Po té se za přispění různých chemických procesů oddělí lignin (dřevní hmota) od vláken. K přípravě dřevěné drti či pilin sloužily v minulosti různá zařízení. Jedno takové stávalo na pravém břehu říčky Krupé v údolí nad soutokem s Moravou směrem ke Starému Městu. Šlo o dření brusírnu na jemný dřevní obrus. Ten se vozil do papírny v Jindřichově (v údolí Branné směrem od Hanušovic k Ramzové). Zařízení využívalo sílu vodního toku. Zhruba o kilometr výše proti proudu byl vybudován jez a od něj vedeným náhonem využitá síla vodního toku k pohonu zařízení brusírny. Brusírna byla postavena v roce 1879 a vlastnil ji podnikatel Martin Kink z Vídně. Se zavedením elektrického pohonu a z důvodu centralizace výroby v Jindřichově brusírna zanikla. Jindřichovská papírna mívala svoji vlastní celulózku. Celulózou zásobovala i další provozy bývalých Olšanských papíren (Alojzov, Olšany, Vlčice, Lukavice). Výroba to byla dosti páchnoucí a protože se dříve tolik nestaralo o životní prostředí, odpady se vypouštěly včetně zbytků chemikálií do Branné a dále to teklo do Moravy. Řeka připomínala nahnědlou břečku a pěny na vodě bylo víc než dost ale nebyla to ta stříbrná. Čas od času se údolím nesl nepříliš příjemný odér.

Náhon k původnímu vodnímu dílu byl dlouho nevyužitý, ale poměrně solidní konstrukce umožnila provést celkovou rekonstrukci a od roku 1993 je zdrojem síly pro malou vodní elektrárnu. Energetický zdroj má instalovaný výkon 150 kW, roční produkce je asi 730 kWh, provozuje ji Vodní elektrárna Habartice spol. s r.o. Zvědavce jistě zaujme i použití vyřazeného tankového ženijního mostu, kterým se dá přejít Krupá od silnice na druhý břeh k vodnímu dílu.

Autor: Bobkart

Další články autora: 2752

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli