Murano - bazilika Panny Marie a sv. Donáta (Basilica dei Santi Maria e Donato, Duomo di Murano)

Turistické cíle • Kostel

celkový pohled na baziliku a zvonici • Fotografie (22) • Foto: markyz63

Vstoupit do fotogalerie (22 fotografií)

chrámový interiér

detail mozaiky na podlaze

Vstoupit do fotogalerie (22 fotografií)

Nejvýznamnější stavbou a jednou z dominant příbenátského ostrova Murano je bezesporu bazilika Panny Marie a sv. Donáta neboli Dóm. Jedná se o pozoruhodný románský svatostánek, jehož stavba byla zahájena již v 7. století a dokončena roku 1141. Mezitím zde ještě proběhly jisté stavební úpravy ve století devátém. V jádru se tedy jedná o raně křesťanskou stavbu, která se ve 12. století stala klasickou ukázkou architektury „exarchální“ (spojení románského Západu s byzantským Východem, které známe např. z Ravenny).

Původně byl kostel zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie (Santa Maria Assunta) a v jeho venkovní křtitelnici byli křtěni všichni novorozenci z Murana. Současný název získal kostel v roce 1125, kdy sem bylo dopraveno tělo sv. biskupa z Evorey. Ve 12. století byl kostel kompletně přestavěn a získal vzácnou mozaikovou podlahu (mozaika je tvořena mramorem a polychromovanými skleněnými pastami)

Další úpravy – barokní a bohužel negativní – zde probíhaly od roku 1692. Postupně došlo k částečné instalaci dřevěného obložení, zničení obou kazatelen i chórové přepážky, prodeji části mobiliáře, zvětšení oken a úpravám podlahy, čímž došlo i k většinové likvidaci vzácné mozaiky. Vše zakončil rok 1719 a zničení oktagonální křtitelnice před chrámovým průčelím. Navíc těmito úpravami došlo k narušení statiky stavby, takže zde v letech 1868 až 1873 musely proběhnout jisté renovační změny.

Bazilika je tradičně orientována – západní průčelí ravennského typu je velmi jednoduché, zatímco východní apsida spíše zdobná a hravá. Na vnější straně má apsida sedmiboký půdorys se sedmi konkávními výklenky ve spodním části a sedmi výklenky ve stylu trpasličí galerie v patře. Obě podlaží odděluje pás vlysů ve stylu „vlčího zubu“. Díky dvojitým sloupkům zde dochází k půvabnému kontrastu červené cihly a bílého mramoru. Průčelí baziliky zdobí vlastně jen drobná okénka, basreliéf sv. Donáta ze 14. století a dva - po stranách portálu umístěné – římské pilíře z 2. století.

Vysoká cihelná zvonice má čtvercový půdorys, je rozdělená do tří úrovní a zakončená zvonovým patrem. U její paty se nachází velmi zajímavý válečný památník s mramorovým sousoším Napoleoneho Martinuzziho z roku 1927.

Tím hlavním je zde ovšem působivý interiér. Zajímavý je už fakt, že kostel má půdorys ve tvaru latinského kříže a jeho vnitřní rozměry jsou dány poměry mezi jednotlivými liturgickými zónami, určenými vzdáleností sloupů střední lodi (4,8 m). Kostel je trojlodní a obě boční lodě odděluje pětice mramorových sloupů s korintskými hlavicemi (ty jsou z roku 1141, ale podle některých odborníků lze hlavice posledních dvou sloupů datovat přelomem 5. a 6. století). Strop trojlodí, transeptu i presbytáře je dřevěný, příhradový. Kněžiště má podobu z roku 1695, kdy si zde biskup Marco Giustininani (+1735) postavil hrobku a zničil tím mozaikovou podlahu.

Sloupový hlavní oltář vytvořil koncem 17. století architekt Antonio Gaspari a jeho součástí je také sarkofág s tělem sv. Donata. Vidět zde můžeme i sochy sv. Lorenza Giustinianiho (předek zdejšího biskupa) a sv. Eliodora nebo eucharistický stůl, který zdobí někdejší oltářní obraz s řadou světců a středovým výjevem Smrt Panny Marie (polovina 16. století, zřejmě některý z žáků Veroneseho).

Pokud muránskou baziliku navštívíte hlavně kvůli mozaikám, nevíte, jestli se dříve dívat dolů nebo nahoru. Na první pohled většinou upoutá apsidová koncha s nádhernou – v modrém plášti zahalenou - štíhlou Madonou ve zlatém poli. Tato mozaika je považována za vrcholné dílo benátského mistra poloviny 12. století, vycházející z umění byzantských řemeslníků ze San Marco. Pod touto mozaikou můžeme vidět fresky z roku 1404 se čtyřmi evangelisty (Nicolò di Pietra) a středový štukový basreliéf Nanebevzetí Panny Marie z 18. století. Latinský nápis na okrajích konchy nám sděluje, že „Zbožná matka vykoupila ty, které Eva zničila: ať ji chválí všichni, kdo požívají Kristova dobrodiní“.

Složitá podlahová mozaika z 12. století obsahuje mj. nápis označující datum jejího vzniku (září 1141). Je vytvořena z porfyru, hadího kamene, mramoru i drahých kamenů a obsahuje obrazce se symboly křesťanského umění (pávi, gryfové, orel s beránkem v pařátech, Šalamounovy uzly apod.). Dvojice kohoutů nesoucích ulovenou lišku představuje vítězství moudrosti nad lstivostí a pávi, kteří se živí eucharistií v kalichu, jsou zpodobněním Boží milosti. Nechybí ani nejrůznější geometrické obrazce a kompozice. V každém případě by ale mělo platit, že mozaiky vedou věřící k rozjímání, přemýšlení a modlitbě, všechny pak k víře, spáse a křtu.

Mozaiky byly opakovaně restaurovány, poprvé v roce 1973 (pod podlahou kostela byly tehdy objeveny zajímavé archeologické nálezy pocházející z předchozího kostela, např. nádherně vyřezávaný sarkofág z 9. století), naposledy po velké vodě v roce 2019.

A na závěr ještě jedna důležitá informace a krátké PS:

Bazilika je otevřena denně od 9,00 do 17,00 hod., jen v neděli je to od 12,00 do 15,30 hod. Vstup do kostela je zpoplatněn (3 eura). Za své peníze můžete např. vytušit, že v roce 1125 nebyly na Murano dopraveny jen relikvie sv. Donata, ale také kosti draka, kterého prý světec zabil. Jedná se o tři dračí žebra a jeden obratel, které jsou umístěny za hlavním oltářem (nevěřící však připouští, že se jedná o části kostry velryby). V pravém transeptu je pak umístěna schrána s ostatky sv. Gerarda Sagerdy, který je patronem Maďarska.

Poslední aktualizace: 10.6.2025

Murano - bazilika Panny Marie a sv. Donáta (Basilica dei Santi Maria e Donato, Duomo di Murano) na mapě