Miřejov (Lanžov)

Vysvětlení původu názvu této vsi nalezneme opět v díle prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř", kde nalezneme následující:

"Miřejov (v Miřejově atd.), ves (m. o. Lanžov) 9 km vých. od Hořic: 1418 Cunsso de Mirzieyow, LEr. X, 98; 1429 Kuneš z Miřejova, AČ. 6/485; 1494 Vřešťov hrad - - Miřejov, Sedlce, RT. I, 185; 1615 na Miřejově a Sedlicích, Rozvrž. sb. 11; 1790 Hft Weisz-Politschan: Miržegow von 27 N., ein 1784 zerstückter Mhf, Schaller XVI, 146.

Jm. Miřějov > Miřejov = Miřejův, t. dvůr."

První zmínka o Miřejově, kde byly zaznamenány již stopy neolitického osídlení, pochází z roku 1418, kdy zde seděl Kuneš z Miřejova, který si vyměnil nějaké role s poličanským, tj. lanžovským farářem. Původně patřil k panství Velehrádek, které náleželo rytířům Bukovským z Hustířan. Ti tu měli sídlil zhruba v letech 1540-1623 a byli vyznání pod obojí, a tak se zúčastnili stavovského povstání proti králi Ferdinandu II., za což jim byly jejich statky, a to včetně vsí Sedlec a Miřejov, náležejících Janu staršímu Bukovskému z Hustířan, zkonfiskovány. 16. října 1623 zakoupil od královských komisařů Adama z Valdštejna a Humprechta Černína z Chudenic rytířské sídlo Sedlec a Miřejov Albrecht z Valdštejna, a to za 14 219 zlatých 20 krejcarů. 16. ledna 1624 nechal Abrecht z Valdštejna své statky propustit z práva zemského a vymazat ze zemských desk, čímž se Miřejov dostal natrvalo do poličanského panství, v jehož rámci zůstal až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení zemského. Ještě v roce 1653 zde žil pouhý 1 chalupník. Sama ves vznikla až rozprodáním zdejšího dvora v roce 1784, při němž ještě roku 1677 bývala „tvrzka od dřeva se světnicemi, komorami a jedním sklepem podzemním“, jež vznikla někdy v 16. století. Poplužní dvůr se nazýval jako „Červený dvůr“ a u něj se nacházel rybník „Rohlík“, jenž je zaznamenán ještě v indikační skice stabilního katastru z roku 1840. Po obnově fary v Lanžově v roce 1720 byl Miřejov přifařen k ní, do té doby náležel k Miletínu.

Roku 1849 se stal Miřejov součástí Lanžova. Koncem června 1866 tábořila u Miřejova dělostřelecká záloha rakouského X. sboru. V letech 1866-1867 byl dražen zdejší mlýn čp. 4. V roce 1873 se vedení osady přihlásilo k petici českých vlastenců. 15. srpna 1877 se oběsil 35letý psychicky nemocný syn zdejšího mlynáře Františka Anderse. Ten se snažil ze sebevraždy udělat vraždu, ale hořický lékař Aschenbrenner toto tvrzení vyvrátil. V knize „Topografický popis všech osad hejtmanství kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický“ od Josefa Horáka z roku 1877 je popsána tato osada takto: „Miřejov, kde stával někdy dvůr a 3 čísla, jest nyní ves, v planině, kdež se obě ramena Trotinky spojují. Čítá 29 d. a 206 obyv. Vzdálena 5/4 hod. sev. vých. od Hořic, tvoří kat. a pol. obec Lanžov, táž farnost, a býv. dominium Poličany.“ Roku 1878 podaly obce Sedlec a Miřejov do českého zemského sněmu petici ohledně udělení subvence z okresních prostředků na stavbu silnice z Vřešťova na Lanžov. V květnu 1891 vyhořela Kočího usedlost. Škoda obnášela 1 800 zlatých a pohořelý byl pojištěn pouze na 1 300 zlatých. V roce 1900 zde žilo 164 obyvatel ve 29 domech. 14. července 1914 utonul v budínském rybníce blíže Miřejova 13letý Karel Fink.

Roku 1926 začaly zdejší české děti chodit do nově otevřené menšinové školy v Dubenci. V červenci 1929 uprchl z pracoviště na Chládkově velkostatku Jaroslav Hubáček z Písku, toho času vězeň v donucovací pracovně v Pardubicích. Roku 1930 zde žilo 126 obyvatel ve 26 domech. 18. listopadu 1933 hořelo v usedlostech Antonína Machka a Josefa Šedivky. 4. prosince 1933 došlo k požáru usedlosti Oldřicha Šece. 20. března 1938 vypukl požár domku Josefa Petříka. 29. května 1938 se uskutečnily poslední olby do místního osadního zastupitelstva. Za německé okupace nesla osada pojmenování Mirschejow. 23. června 1940 uprchl ze zdejšího hospodářského dvora další vězeň - 39letý František Pech z Jasenné. 7. srpna 1941 došlo k požáru hájenky. Roku 1946 byl majitel Červeného dvora Antonín Chládek obviněn několika svými bývalými zaměstnanci, že je za okupace udal pracovnímu úřadu. Vedle toho měl i jinak kolaborovat, ale skutečnost byla úplně jiná a vzhledem k době je jasné, odkud vítr vál. 6. června 1964 shořela Paurova stodola. V letech 2001-2002 byl zhotoven projekt plynofikace pro Lanžov a Miřejov, který byl následně realizován v rámci plynofikace obcí Podzvičinska. V roce 2013 byly zřízeny chodníky a roku 2017 došlo k rekonstrukci nízkého napětí.

Ze zdejších pamětihodností můžeme zmínit: litinový kříž na pískovcovém soklu z roku 1856, na jehož zřízení přispěla Veronika Čapková; malý pomníček v podobě hranolovitého sloupu s trnovou korunou v zatáčce ve středu osady na památku tragické smrti Josefa Chládka (1922-1949) a dřevěnou sloupovitou zvoničku, jež byla umístěna na náves 2. listopadu 2019. Za vidění stojí rovněž několik dochovaných roubených stavení a dříve bývala velkou zajímavostí místní váhová studna. Nejvýraznějším zdejším rodákem je římskokatolický kněz P. Václav Havrda (* 25. září 1881 Miřejov), který mj. působil jako katecheta v České Třebové a farář v Branišově, a diplomat Jaroslav Havrda (10. května 1888 Miřejov - 4. května 1952 Praha). Dodejme, že v Miřejově pobýval v letech 1864-1865 u svého bratra Josefa budoucí spisovatel Karel Václav Rais a ke vsi se vztahuje pověst "Čertův smrad", podle níž zdejší lakomý obchodník Antonín měl v zahrádce velmi zapáchající rostlinu, jež kvetla v zimě, klonila své listy ke zdi, vůbec ne za sluníčkem a zašla hned po smrti svého majitele.

Miřejov (Lanžov) na mapě