Městečko Gelemiş a Patara, ruiny kdysi významného města a současná úžasná pláž
Turistické cíle • Památky a muzea • Zřícenina
V jižním Turecku, nedaleko města Kalkan na okraji Egejské riviéry se nachází turistické městečko Gelemiş. V některých případech není ani na mapě vyznačeno, jelikož této oblasti dominuje jiný název, Patara. Až do městečka se lze dostat místní Dopravou a v sezóně i dále, až k pláži. Ale doporučoval bych nespěchat a pokračujeme odtud podle ukazatelů pěšky po asfaltové silnici. Brzy se před člověkem objeví vstupní bouda se závorou, kde nabízejí k zakoupení vstupenku do archeologického areálu za 5 TL a za dalších 5 TL vstup na pláž. Nedaleko od vstupu začínají první památky. Zdejší místo, ve kterém je cítit čas, je podstatně rozlehlejší než by možná někdo na první pohled čekal. Kdo to tady chce projít celé a pečlivě si vše prohlédnout, měl by především v parném létě počítat s dostatečnou zásobou pitné vody a dobrá je také přikrývka na hlavu. Skoro nikde zde není stín ani žádná turistická infrastruktura.
Patara, to jsou především ruiny, kdysi slavného a prosperujícího města včetně významného námořního i obchodního přístavu ve starobylé Lýkyi. Většinu z nich museli archeologové náročnou prací doslova vyhrabat z písku. Podle dosavadních nálezů je založení města datováno do 5. stol. př. n.l. V době své největší slávy byla Patara jedním ze šesti hlavních měst Lýkie a měla okolo dvaceti tisíc obyvatel. Konec její existence přišel především s nájezdy arabů a pirátů. Z dominantního města se stala vesnice a lidé již neměli síly a prostředky na boj s pískem, který postupně stavby zanášel.
Patara se svojí zajímavou okolní krajinou se nachází v blízkosti ústí řeky Xantos a oblast byla vyhlášena za národní park. Je dobré vyjít na úvod na nedaleké návrší, aby si člověk ujasnil, kam se vydat. Nachází se zde informační tabule s fotografií a popisem památek. Následuje většinou sestup k první stavbě, lázním, která jsou poblíž, u skupiny datlových palem. Patara vzhledem ke svému významu měla lázně hned čtvery. Ty, o kterých se zmiňuji, se nazývají Harbor Bath, tedy by to měly být přístavní lázně. Dnes je sice moře trochu dále, ale dřív to zde vypadalo jinak. Především písek přetvořil tuto krajinu během uplynulých téměř dvou tisíc let.
Nejvíce návštěvníků se prochází po částečně zrekonstruované hlavní třídě bývalé Patary. Stoa, impozantní ulice lemovaná honosným sloupořadím. Některé sloupy mají zachovalé hlavice či nápisy. Hlavní ulice je velká a rozlehlá, jak se sluší na město tohoto významu. Její část je však ještě stále pod vodou a čeká na své odhalení. Ulice vedla určitě na jedné straně až k přístavu a na druhé minimálně k divadlu. V místě, kde stojí sloupy, jsou na jedné straně ulice vidět velké vstupní otvory, patrně do původních obchodů. Když člověk zavře oči, může si představovat, jak asi vypadala tehdejší Agora, což bylo shromaždiště svobodných občanů uprostřed starověkého města, kde se odehrával veřejný život.
V pozdějších dobách se kolem agory stavěly důležité veřejné budovy jako bouleuterion nebo prytaneion či lázně. K prvně jmenované stavbě se přijde vzápětí. Nejdřív se však musí na konci sloupové části ulice projít skrz zeď impozantním průchodem. Z druhé strany občas někdo zkouší rozluštit nápis na kamenech, ale většinou jsou znalosti nedostatečné. Bouleuterion je místo pro zasedání městského sněmu, které však v tomto případě vzhledem k významu Patary sloužilo také pro setkávání zástupců Lýkijské ligy. Tudíž to byl vlastně parlament. Budova je to nejenom svým významem, ale také rozměry větší než bývá průměrný bouleuterion.
Dle průvodce by se mělo jednat o celkem zachovalý objekt, ale já bych řekl, že se zde památkáři pěkně vyřádili. To, co lze spatřit, je sice krásné, avšak vypadá to jako novostavba. Řady kamenných sedadel uspořádaných do půlkruhu, stěny i kamenné klenuté hlavní vstupy jsou neporušené. Uspořádání sedadel je tady jako u menšího divadla.
Na jednom ze zdejších informačních panelů je napsáno: „Nápis cti Lyciánské ligy městu Patara“. Dozvídám se, že v 1. stol. n.l. Lyciánská liga znovu ocenila, v rámci dobročinnosti, lid Patary, kterému věnovala zlatý věnec a ohromnou bronzovou sochu, neboť tito lidé už od počátku budovali politickou moc Lyciánské ligy tím nejlepším způsobem a významně se podíleli na získání dobré vůle božského Augusta.
Po prohlídce bouleuterionu se většinou pokračuje k nedalekému divadlu, které bylo postavené na severní straně malého kopce. Svými rozměry se řadí mezi největší divadla v Turecku. Jeho průměr se uvádí 265 stop a počet řad 30. Vznik divadla se datuje do helénistické doby, jeho rozšíření a úpravy proběhly během římské nadvlády.
Také tato budova, i když se to nezdá, byla po dlouhou dobu skoro celá ukrytá v písku. Stavba působí opravdu mohutně, když člověk stojí dole. Z horní části divadla se pro změnu nabízejí úžasné výhledy na celý areál i do okolí. Na některých kamenech v prostoru divadla jsou reliéfy zobrazující patrně vojenské symboly. Podle některých odborníků by to mělo znamenat, že divadlo bylo užíváno také pro gladiátorské zápasy.
Když se člověk vrátí zpět na začátek agory a chvíli se rozhlíží, nemůže si nevšimnout, že na jednom místě se neustále střídají slečny, paní či dámy, něčeho se dotýkají a nechávají se zvěčnit fotoaparátem. Nachází se totiž zde falus. Myslím, že většina z nich ani neví, proč je ztvárněn právě tady a že v dobách před Kristem nebyl symbolem boha kříž, ale častěji falický symbol! Byl v domech, na chrámech i na ulicích. Uctívání falusu má dlouhou historii a falický kult byl rozšířený na celém světě. Ještě dnes lze objevit místa, kde má své ctitele a rozhodně není na něj pohlíženo jako na prostředek šíření pornografie, jak by se mnozí mohli domnívat. Slovo falický je fénického původu. Posvátný Falus (fallos, phallos, fallus – řecky, penis – latinsky) jako symbol mužské plodivé síly přírody a lidstva. S jeho všemohoucností a vírou v kouzelnou moc souvisely různé obřady i magie. Postavy se ztopořeným penisem měli mimo jiné odvracet neštěstí. Dnes se lidé pokřižují – vytvoří symbol kříže. V době, o které se zmiňuji, vytvořili pomocí rukou falický symbol, což by v současnosti u nás mohlo být chápáno jako nemravný symbol. To, čím by dnes mohl člověk druhého urazit, sloužilo dříve k požehnání.
Další stavbou, která se nachází nedaleko, je zřícenina Vespasian Bath. Lázně, které nechal podle nápisu postavit Flavius Vespasianus, byly svými rozměry 38 x 27 metrů největší v Pataře. O kousek dál by se měly napravo od cesty nacházet Central Bath. Tyto kdysi hlavní nebo centrální lázně jsou bohužel schované pod hustou vegetací.
V Pataře bylo několik menších chrámů a dnes tady lze objevit zříceniny některých z nich. Archeologové předpokládají, že by Patara měla také skrývat velký Apollonův chrám. Doposud však nebyl nalezen. Když člověk pokračuje přibližným směrem k moři, uvidí za chvíli před sebou zajímavou kruhovou budovu na menším návrší. Podle archeologických zjištění se jednalo o maják, který se nacházel na severním vjezdu do přístavu. Byla to vysoká stavba o minimálně pěti podlažích. Odborníky zaujaly také v kamenech vytesané nápisy, kterých je zde nezvykle mnoho. Podle některých lze usuzovat, že se dnes v Pataře nachází jeden z nejstarších dochovaných majáků na světě. Stáří je uvažováno okolo 2000 let.
Od majáku je nejpřímějším směrem cesta na pláž celkem jednoduchá, ale obtížnost chůze v písku podstatně složitější, než by někdo čekal. Postupně člověk opouští krajinu, jejíž krása se snoubí se zajímavou historií. Pod nohama má úžasný a příjemně vyhřátý písek, který je dnes přínosem pro místní lidi z hlediska finančního, ale v době starobylé Patary dělal lidem velké starosti. Městu a přístavu hrozilo neustálé zanesení.
Tak to je ta slavná pláž Patara Beach. Údaje o její délce se různí, četl jsem dvanáct i patnáct či dokonce osmnáct kilometrů. Ale na její kráse není asi problém se shodnout. Famózní písek, čisté moře a panenská příroda kolem. A dokonce na vzdálenějších místech je minimum lidí a tudíž klid. Uvádí se, že lidem by tato pláž měla patřit pouze od osmé hodiny ranní do sedmé večerní, jelikož přes noc zde želvy kladou vejce. Na hlavní části pláže, kde je oficiální placený vstup, je už těch lidiček většinou více než dost. Mají zde také sprchy, půjčovnu lehátek, toalety a restauraci. Je možné na okraj pláže přijet autem a také sem občas přijíždí dolmuş.
Když návštěvník odchází od pláže po úzké komunikaci pěšky, může si cestou opět prohlížet archeologické památky, tentokrát z druhé strany. Kolem silnice vedoucí do městečka, na vnější straně původního města, je velké množství kamenných sarkofágů a různých typů hrobek. Dále jsou zde vidět pozůstatky dalších zajímavých budov, z nichž některé jsou provizorně zastřešené. Místu však dominuje a každého zaujme vítězný oblouk „Mettius Modestus“, který nese jméno podle římského konzula a guvernéra Lykie a Pamfylie. Tento triumfální oblouk byl po dlouhá staletí téměř jediným důkaz existence starého města, jelikož ostatní památky ležely pod nánosy písku nebo byly zarostlé vegetací. Trebonius Proculus Mettius Modestus nechal postavit vítězný oblouk v prvním století našeho letopočtu. Římská vstupní brána do města byla ozdobena sochami Modesta a jeho příbuzných. Na západní straně oblouku se zvedá malý pahorek, kde byla objevena hlava sochy Apollóna, což mnozí považují za důkaz toho, že někde v těchto místech se nacházel zmiňovaný Apollónův chrám. Na několika místech je vidět, že v Pataře pokračují archeologické práce, které odhalují zajímavé věci v pozoruhodném stavu. Mnoho památek jistě ještě čeká na své objevení.
Následuje vstupní brána a městečko Gelemiş (Patara), které je od pláže vzdálené necelé dva kilometry. Restaurace, obchod a penziony, obec se patrně rychle přeorientovala na turistický ruch. Jak na pláži, tak i v městečku lze často slyšet okolo sebe ruštinu. Rusky mluvící turisté navštěvují toto místo mimo jiné kvůli tomu, že se ve zdejším římském městě narodil do křesťanské řecké rodiny Mikuláš. Stalo se tak mezi lety 280 až 286. Svatý Mikuláš je totiž především ve východních církvích druhým nejuctívanějším svatým po Panně Marii.
Cestopis o mém putování po části Turecku je zde:
Turecko – I. část = něco o Turecku, přípravy na cestu, přílet do země, Dalaman, začátek putování: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-i-cast-neco-o-turecku-pripravy-na-cestu-prilet-do-zeme-dalaman-zacatek-putovani
Turecko – II. část = Saklikent, Kalkan, Gömbe, Yeşil Göl: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-ii-cast-saklikent-kalkan-gombe-yesil-gol
Turecko – III. část = Yeşil Göl, Subaşi yaylasi, Ak Dag - Uyluk Tepe, Gömbe: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-iii-cast-yesil-gol-subasi-yaylasi-ak-dag-uyluk-tepe-gombe
Turecko – IV. část = Gömbe, Arykanda, Arif, Finike: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-iv-cast-gombe-arykanda-arif-finike
Turecko – V. část = Finike, Gökliman, Demre – Kale, Myra, Ücagiz, Kekova-Simena, Teimiussa, Ağullu: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-v-cast-finike-gokliman-demre-kale-myra-ucagiz-kekova-simena-teimiussa-agullu
Turecko – VI. část = Ağullu, Kaş, Gelemiş, Patara, Fethiye: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-vi-cast-agullu-kas-gelemis-patara-fethiye
Turecko – VII. část = Fethiye, Kayaköy, Fethyijská stezka, Ölüdeniz, Lýkijská stezka: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-vii-cast-fethiye-kayakoy-fethyijska-stezka-oludeniz-lykijska-stezka-fethiye
Turecko – VIII. část = Fethiye, Dalaman, odlet ze země, Lýkie: https://www.turistika.cz/cestopisy/turecko-viii-cast-fethiye-dalaman-odlet-ze-zeme-lykie
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Gelemiş Köyü
Půjčovna aut