Měděnec pod Mědníkem, skřítkové, měděná panna a Marzebilla

Vrchu Mědník chybí devadesát metrů k tomu, aby mohl být zařazen mezi tisícovky. Co mu však určitě nechybí, je kouzlo a tajemno.

 

Bylo – nebylo. Tak začínají pohádky. A dneska bylo. A to tak, že krásně, pohádkově. Navštívili jsme totiž bývalé známé horní město Měděnec, které leží na náhorní planině v Krušných horách pod vrchem Mědník (910 m.n.m.). Město zažilo největší slávu spojenou s těžbou měděné rudy ke konci 16. století. Ale dlouho si ji neužilo. Po třicetileté válce přišlo nucené vystěhovalectví pro náboženskou víru.

 

Mědník s rotundovou kaplí je cílem mnoha výletů. Lidí se tady prochází hodně, ale všichni odejdou před západem slunce. A to je správně. Kdyby se snad někdo pokoušel rušit zdejší klid, byl by upozorněn ťukotem kladívek. Permoníci totiž v podzemí hlídají velký poklad, který je pro běžné smrtelníky neviditelný.

 

Má ženuška se sice rozhlížela po vchodu do podzemí, ale nakonec si to rozmyslela. Je možné, že skřítky by dokázala přemluvit, ale kromě nich tady hlídá ještě velký pes s ohnivýma očima. Není pejsek jako pejsek. Je však pravdou, že Pavlínka by se nemusela bát (možná…snad?). Zmíněný pes totiž nezaútočí na člověka, jehož duše je čistá a nikdy nehřešil.

 

A co já? Poklad jsem nehledal. Ten největší mám po svém boku již 29 let. I když ta druhá místní pověst o zakleté měděné panně nezní také nezajímavě. Ale, kde ji hledat, to se nikde nepíše. V nějaké knížce nebo na internetu jsem to kdysi četl. Asi začnu pátrat.

 

Jestli jsem si jí náhodou nespletl s Marzebillou. Z vrchu Mědník jsou mimo jiné vidět v okolí smrkové lesy. Jedná se o království tajemné lesní žínky. Není sice tak známá jako v našem nejvyšším pohoří Krakonoš, v Beskydech Radegast či v Orlických horách Rampušák. Ale místní moc dobře znají, kdo je v Krušných horách patron, ochránce a vládce.

 

Dnes jsem jí ale nehledal. I když Marzebilla je údajně hodná a pomáhá dobrým lidem. Tak proč se neseznámit? Protože by možná moje ženuška měla na věc jiný názor. A je to pravda. Proč hledat nějakou neznámou vílu, když jednu (tu nejbáječnější) mám doma.