Masarykova věž samostatnosti v Hořicích

Masarykova věž samostatnosti vznikla jako památník hrdinům 1. světové války i národní samostatnosti, a to podle projektu architekta Františka Blažka, i když dokončené dílo se od něho liší, protože autor počítal se 40 m vysokou vyhlídkovou věží a 2 symetrickými křídly, přičemž v jednom předpokládal Pietní síň a ve druhém Památkovou síň. Obě křídla měla symbolizovat sílu a svornost národa, štíhlá věž naopak z těchto vlastností vydobytou samostatnost.

Tato stavba byla realizována v letech 1925-1938 stavitelem Jindřichem Malinou, sochařskou výzdobu navrhli Jan Vávra a Karel Lenhart, žáci Otakara Španiela (viz https://infocentrum.horice.org/o-meste/pamatky/masarykova-vez-samostatnosti). Mohutné reliéfy na východním i západním křídle mají představovat československý domácí a zahraniční odboj. Základy se začaly kopat 2. března 1925 a od té doby navštívila stavbu řada výrazných osobností, z nichž třeba zmínit prezidenta T. G. Masaryka, jenž zde 10. července 1926 poklepal na základní kámen. 19. srpna 1929 sem naopak zavítal ministr obchodu Ing. Ladislav Novák a přesně o měsíc později básník Josef Svatopluk Machar, který se v té době již s masarykovstvím rozešel.

Roku 1929 byl dokončen 1 z trojice monumentálních reliéfů na téma zahraničního odboje - Legie francouzské, po nichž následovaly ty ostatní (Legie ruské o rok později), všechny provedené sochařem Emanuelem Malým. V roce 1933 byly osazeny 3 monumentální reliéfy na průčelí východního křídla, jež vznikly podle modelů sochaře Karla Lenharta z Olomouce, komponovány na škole prof. Břetislava Kafky a provedeny v sochařských dílnách hořické státní průmyslové školy. Tyto výjevy měly zobrazovat domácí odboj - Přísaha českých spisovatelů s postavami Aloise Jiráska, Antala Staška, Jana Herbena a Jaroslava Kvapila; Prohlášení nezávislosti (neodvislosti) Československa prezidentem T. G. Masarykem ve Filadelfii v USA a 28. říjen 1918. Roku 1937 zhotovil prof. Státní sklářské školy v Železném Brodě Zdeněk Juna umělecky leptané tabule pro okno, věnované čs. odboji.

Do stavby byly investovány velké peníze a značná píle, avšak vše neskončilo plným úspěchem, což je vidět při srovnání s původními plány na první pohled. Věž je totiž vysoká pouze 25 m, protože v roce 1939 byla její stavba zastavena. S okupační správou byl také změněn její název na Věž na Chlumech. Naštěstí nedošlo ke zničení předem jmenovaných bočních reliéfů,jak se tehdy mnohdy dělo, ale byly pouze zakryty dřevěnými deskami.

5. května 1945 vypuklo v Hořicích povstání, u jehož počátku stál štábní strážmistr Michal Zástulka s četou ruských zajatců. Ten se totiž pustil do odzbrojovaání okupantů v Hořicích a v jejich nejbližším okolí a jako prví vyzýval obyvatele Hořic místním rozhlasem k odboji (viz https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/posledni-obeti-svetove-valky-z-rad-cetnictva-20150526.html). O den později přišla tvrdá německá reakce, která se podepsala i na věži samé, když ji zasáhla jedna ze střel z náměstí.

Po osvobození se začalo uvažovat nad tím, co s nedokončenou stavbou, do níž byl vstup zabráněn zabedněnými okny a dveřmi. V roce 1958 zvítězil nápad, aby byla přestavěna na lidovou hvězdárnu, avšak tyto práce se protahovaly a teprve roku 1961 došlo k osazení konstrukce pro hvězdářskou kopuli. Během těchto prací došlo k poničení a osekání pískovcových reliéfů tak, aby mohlo dojít k jejich zakrytí pískovcovými deskami.

Ty z nich zmizely během tzv. Pražského jara, kdy došlo k zrestaurování všech pískovcových reliéfů. Objevila se rovněž kritika stavu věže, z níž je nejlépe citovat "Literární noviny" z 20. srpna 1966, v nichž můžeme číst následující:

"SCHOVÁVANÁ

Po prvé světové válce byla vystavěna na návrší severně od Hořic v Podkrkonoší Věž samostatnosti, která zároveň měla sloužit jako rozhledna. V dolní části byla vybavena pískovcovými skulpturami, které jako školní práce vytvořila místní sochařsko-kamenická škola. Skulptury představovaly bojové akce čs. legií: ruské, francouzské a italské. V době kultu byly skulptury zazděny, a pokud zčásti přesahovaly rovinu zdi, odstraněny. Věž zůstala nedokončena a chátrá. Okna jsou rozbita, stavba působí nemile. Přitom v sousedství je autokempink. Jistě by prospělo cizineckému ruchu, kdyby věž byla upravena tak, aby mohla sloužit původnímu účelu. Bylo by také záhodno, aby skulptury byly uvedeny do původního stavu. Místní sochařsko-kamenická škola by potřebné práce jistě opět vykonala jako práce školní, kdyby o to byla požádána.

OTAKAR ŠÁDA

Věž nad Hořicemi nebyla do počátku druhé světové války dokončena. Prakticky v tom stavu - až na zastřešení nedokončené věže - je doposud. Předcházející národní výbory z různých důvodů dokončení odkládaly, reliéfy na průčelní zdi byly zazděny a tím značně poškozeny. Současná situace se nevyvíjí zvlášť příznivě. Na dokončení nejnutnějších úprav je třeba cca 80-90 tisíc Kčs, i když letos chceme zpřístupnit alespoň vyhlídkovou plošinu na věži. Pro budoucno počítáme se zřízením hvězdárny v kopuli věže. Obnova reliéfů však není možná. Váš čtenář vyslovuje mylný názor, že by je škola obnovila jako školní práce. Škola již dlouho pro město mnoho neudělala a zvláště ne zadarmo. Projekt zahrneme do prostoru autokempinku a společně s místním automotoklubem a za pomoci místních závodů jej pak zpřístupníme. Jak dlouho to bude trvat, se nedá určit, neboť začíná působit nová soustava řízení a potřebná částka je značně vysoká, aby její návratnost byla kryta půjčkou. Národní výbor zatím neví, jak věc dokončit. Názory se značně rozcházejí, ale hlavní, finanční důvody nikdo neřeší. Většina jenom kritizuje nebo konstatuje, ale věc nejde kupředu. Objekt čest městu nedělá a je škoda nechat jej zahálet, ovšem nebude tomu, bohužel, v krátké době jinak.

RADA MĚSTSKÉHO NÁRODNÍHO VÝBORU V HOŘICÍCH

předseda MěstNV

Reliéfy byly zazděny před okupací a znovu restaurovány po r. 1945, později došlo opět k provizornímu zakrytí bez poškození. Poslední necitlivé zakrytí si vyžádalo částečné odsekání přesahujících částí plastik. Poslední "práce" neprováděla naše škola. Pokud se čtenář zmiňuje o opravách reliéfů: jestliže se vůbec někomu podaří prosadit tuto rozumnou věc, je škola schopna a ochotna účinně zasáhnout. Kdysi jsem slyšel názor, že prý na levé části památníku, kde jsou znázorněny legie, je bolševik propíchnut čs. legionářem, a proto vlastně došlo ke hře na schovávanou. Není to ovšem pravda, přikládám snímky originálů. V městském muzeu v Hořicích je též dokumentační materiál.

STŘEDNÍ PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA KAMENICKÁ V HOŘICÍCH

ředitel školy

V zájmu rychlejší komunikace bude patrně nejužitečnější, když se obě hořické instituce domluví přímo. Redakce věří, že to prospěje vzhledu Podkrkonoší, ať už si toho cizinci všimnou či nikoli."

Teprve poté se začalo něco skutečně dít! Počátkem 70. let 20. století byly završeny úpravy interiéru a následně byla věž předána k užívání veřejnosti. Ta v roce 1972 obdržela nové pojmenování - Památník odboje. Další změnou se stalo to, že se zde každoročně konaly oslavy ukončení 2. světové války a o desetiletí později tu měli skládat slib místní pionýři. Když se zadíváme na dochované fotografie, tak se musíme přinejmenším pousmát, neboť pionýrský slib byl skládán pod reliéfem Prezidenta Osvoboditele, jenž byl jinak tehdejším režimem velkým tabu.

Sametová revoluce znamenala návrat k původním poměrům. 26. dubna 1990 byla plenárním zasedáním MěstNV schválena změna názvu na Masarykovu věž samostatnosti, přičemž v západním křídle byla ponechána Pietní síň s mramorovými deskami, na nichž jsou vyjmenovány oběti 1. světové války ze všech obcí tehdejšího hořického okresu. Naopak do východního křídla byla situována stálá expozice ohledně 1., 2. i 3. odboje. K ní v roce 2015 přibyla expozice k 70. výročí ukončení 2. světové války. Proměnou však prošlo i blízké okolí věže, když roku 2000 bylo proti vchodu do věže umístěno sousoší Františka Duchače Vyskočila "Legie za hranicemi", jež mělo být původně počátkem Cesty legií, jejíž štět měly podle dohody navozit: obec Hořice, velkostatky v Cerekvici nad Bystřicí, Holovousích, Miletíně a obyvatelé Miletína, Březovic, Libenic, Trotiny, Bříšťan, Horní Chvaliny, Dobré Vody a Poličan, přičemž k jejímu slavnostnímu odevzdání veřejnosti došlo 14. května 1922 a slavnostním řečníkem byl podplukovník Rudolf Medek. Ale nejedná se možná o poslední změnu, neboť v roce 2018 byl u příležitosti 100 let od ukončení 1. světové války a vzniku ČSR prezentován nápad, aby byla věž dostavěna do původně uvažované podoby. Na závěr ještě dodejme, že od 11. dubna 2014 je tento objekt památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/rozhledna-masarykova-vez-samostatnosti-1266451).