Loading...
Kostel Madre di Santa Maria Maggiore je největším a nejvýraznějším svatostánkem historického centra jihoitalského města Maratea. Pro tuto městskou část - známou jako Borgo - se od roku 1434 jedná o kostel farní. A i když se to na první pohled možná nezdá, jeho jádro postupně vznikalo v období 12. až 14. století. Na základech tohoto starého kostela vznikla hlavní část současného chrámu v roce 1505 a říká se, že část jeho mobiliáře pochází z dnes již neexistujícího středověkého kostela Santa Maria al Castello (např. socha Nanebevzetí Panny Marie).
Chrámový interiér byl barokně vyzdobený v 18. století a ve stejné době také došlo k začlenění románské zvonice do presbytáře kostela. V chrámové lodi stojí za pozornost hlavně barokní obrazy (většinou olejomalby) ze 17. a 18. století (např. Křest Ježíše Krista, Narození Páně se sv. Štěpánem a sv. Kateřinou nebo Nejsvětější Trojice) a krásné dřevěné sochy v čele s Ecce Homo z 15. (podle některých zdrojů až 18.) století. Krásná je také barokní štuková výzdoba.
Celý interiér kostela byl původně pokryt freskami, jejichž fragmenty byly nalezeny až při restaurátorských pracích v 80. letech minulého století. Totéž platí i pro většinu pozůstatků původního kostela, která je v současnosti viditelná přes skleněnou desku umístěnou v podlaze lodi. Dnes většinou zaujme zejména množství mramorových oltářů nebo presbytář s chórem obloženým vyřezávanými dřevěnými lsvicemi (Marco De Sanctis, rok 1729).
Neobvyklé je, že kostel nemá klasické průčelí a pouze se svou jednou boční stranou s barokním portálem (a fragmentem toho gotického) otevírá do malého trojúhelníkového náměstí. Zde můžeme obdivovat dva modlící se mramorové anděly z přelomu 15. a 16. století. Pozoruhodná je také dominantní zvonice, jejíž základna je ještě románská, zatímco výsledná podoba vznikla až roku 1885 díky úpravám po zemětřesení 2. ledna 1831.
Kostel je chráněnou kulturní památkou a bývá občas uváděn také se zasvěcením Nanebevzetí Panny Marie. Se vznikem současného svatostánku je nejčastěji spojováno jméno Mercurio Greco; jen není - bohužel - jasné, jestli to byl stavitel nebo stavebník. Díky své zvonicí (románská čtvercová základna, osmiboká horní část a vrcholový jehlan) je výrazným architektonickým prvkem celého městského centra.