Malé, skoro neznámé "jeskyňky" v Teplicích nad Bečvou.

   Teplice nad Bečvou jsou známé nejteplejšími jeskyněmi u nás – Zbrašovskými aragonitovými jeskyněmi a celosvětovým unikátem, zatím nepokořenou zaplavenou Hranickou propastí [4] - [9]. Doufám, že si svá tajemství bude ještě dlouho udržovat a budit fantazii v kdejakém dobrodruhovi. Jen málokdo z „vyvolených“ má šanci vidět alespoň místa známé. Ať si vedle svého „soukromého“ počasí udržuje i nemalou míru tajemna. Další zajímavostí jsou místa, kde z podzemí uniká CO2 jak v jeskyních a vytváří tak nebezpečné neviditelné jezera kupodivu nepříliš daleko od návštěvnické trasy aragonitových jeskyní, tak i do řeky Bečvy. Kdo zde přijede vlakem, nebo si udělá přijatelně dlouhou procházku například z krásného historického centra Hranic a bude občas pozorněji sledovat své okolí, tak si může výlet zpestřit i místy ne až tak známými. Co mě dlouhou dobu vrtalo hlavou, byly tmavé skvrny v bělavých vápencových stěnách, při pohledu z dálky „jen“ výchozech, ale při tom bližším z cestičky výše jako srdeční tep rychle zvyšující srázy.

   V mnoha případech takových tmavých skvrn na skalách se jedná o hru světla a stínů a většinou nejde o nic jiného než jen „falešný poplach“. Ani tato místa nejsou nikterak mohutná a spletitá, tedy tam, kde by se asi dalo ještě někam dál proplést… Na druhou stranu minimálně u jedné to vypadá, že má skalní komíny, které vedou někam nahoru. Je třeba upozornit, že se jedná o útvary umístěné v národní přírodní památce, tedy maloplošném zvláště chráněném území, kde se do jeskyní obecně vstupovat nesmí. Nicméně v JESO tyto dvě jeskyňky uvedené nejsou, podle mého neprávnického pohledu by se tedy dalo říct, že se o jeskyně tedy nejedná. Nicméně obecně se v přírodních rezervacích smí k přístupu použít pouze značené turistické trasy (v případě NPR musí být tyto ještě „schválené“, tedy ne každá značená trasa v národní přírodní rezervaci musí být „POUŽITELNÁ“, ale ve většině případů tomu tak je). O jeskyňkách, když nejsou v JESO takto radši mluvit nebudu a budu používat „jen“ výraz skalní dutina. Pochopitelně i výraz cesta je poněkud ošemetný. Určitě jí bude cesta pro těžkou lesní mechanizaci, naučná stezka, ale nejsem si úplně jistý zda se takto může dle „stočtrnáctky“ – Zákona o ochraně přírody a krajiny, označovat i nepříliš výrazná úzká pěšinka „vytvořená“ pár znalci terénu nebo fluviálními procesy při deštích. Výmluva před ochranáři, že se jedná o cestu, asi moc „nezabere“. Pochopitelně obecné podmínky maloplošných zvláště chráněných území přesněji určují a doplňují nebo spíše omezují jejich vyhlašovací dokumenty – vyhlášky a následné právní ustanovení [12] - [13]. A jak už to tak s právem bývá, tak se mnohdy jedná o vcelku guláš. Nicméně v případě 114/1992 Sb to snad nemusí být až tak hrozné jako někde jinde. Bohužel faktem je, že ochranáři v mnoha místech používají mnohem tvrdší výhružné texty než jim tyto dokumentace umožňují. Na druhou stranu jen málokdo je z hlediska práva pevný v kramflecích a většina lidí se radši přizná i k tomu co neudělali. Bohužel na ty drzejší (nadnárodní developerské společnosti) toto ale neplatí. Často se používá slovní zkratka v PR cesta (označení ve vyhlašovacích dokumentech) na značená nebo dokonce schválená značená cesta na papírech napíchaných do kmenů stromů. Taktéž i relativně daleko od hranic NPR i jejich ochranného pásma jsou u cestiček texty, které napoprvé vyzní jako zákaz vstupu. Teprve až si jej člověk přečte podruhé nebo potřetí, tak pochopí, že to není zákaz, ale jen upozornění, že za určitou dobu, třeba po půl kilometru se k hranici NPR dostaneme a tam pochopitelně už značená nebo i neznačená cesta skončí. Je to podobné jako, když někoho zastaví policajt, tak se nikdy nezeptá „přešel jste na červenou“ nebo „jel jste o 0,01 km/h rychleji než je na značce“, ale vždy se zeptá

   „Víte co jste provedl?“ nebo něco v podobném smyslu. Když se potom člověk nevědomky přizná k něčemu co ani neprovedl, tak má policajt důkaz na videonahrávce, co dotyčný řekl a tedy právně použitelné potvrzení přestupku nebo třeba i trestného činu (náš právní systém došel tak daleko, že mnoho ne příliš závažných přestupků se již staví skoro na úroveň trestného činu).

   Nebudu článek o krásných jeskyních a skalkách kazit svým právním názorem na svět, těch co nás „chrání“ a „darují zákony“, jako bychom neměli svůj zdravý rozum, jen beru předešlé odstavce jako menši doporučení pro případné dobrodruhy, kterým pohled z chodníčků na jeskyně nebude stačit a rádi by zahlédli i něco více… Inu držet se pravidla přijít neviděn a neslyšen.

   V mapce JESO (Jednotná Evidence Speleologických Objektů) [1] jsou naznačeny výchozy ve kterých ony dutiny jsou. K jedné je přístup několik metrů po úzké pěšince v celkem příkrém svahu, ale druhá je dostupná z cestičky „o poschodí výše“ a do ní se dostaneme pohodově jako u většiny přístupných portálových jeskyní například Moravského krasu. Nejedná se o nikterak obrovské jeskyňky, ale určitě není ke škodě k nim alespoň otočit zrak… Stejně tak je poměrně velice fotogenický kratší kaňon jižně od jeskyněk protékající bezejmenným potůčkem. Oblast se nazývá „Na Baránce“. Kdo nespěchá, tak zde objeví vedle známých zdrojů minerálek i spoustu nevšedních míst a fotograf si určitě přijde na své. A to zejména, když počasí není ideální. Jak se říká „Ani psa by nevyhnali“, ale fotky dokonalé.

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] https://jeso.nature.cz/ … JESO – Jednotná evidence speleologických objektu AOPK ČR.

[2] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-114 … Postrach dnešních dobrodruhů, „stočtrnáctka“, „Zákon o ochraně přírody a krajiny“. Faktem ovšem je, že mnohem větší hrozbou pro přírodu jsou myslivci (zde především pro naše i slovenské šelmy), kteří mají v tomto zákoně podle mě spoustu neopodstatněných výhod a poté developerské společnosti, které rozhodnou, že na vrcholech hor, které by mohly být místem klidu a rozjímání nejen nás dobrodruhů, „MUSÍ“ stát nějaká odporná barabizna s hrdým názvem „STEZKA V KORUNÁCH STROMŮ“, aby se ta naprostá „nutnost“ „OPODSTATNILA“. Kde jsou ty doby, kdy spoustě lidí v létě a nepohodě nebo v noci, když nestihli poslední vlak, stačila nějaká menší jeskyně nebo alespoň skalní výklenek a batoh pod hlavou, aby třeba hodinku „zrelaxovali“. Nebyl v tom žádný problém, přírodě byli blízko a žádné problémy v ní netropili. Taktéž je dobré se podívat kdy ona „stočtrnáctka“ vyšla v platnost. Nebylo to až tak dávno. Myslím si, že lidé měli před ní mnohem blíž k přírodě, pravda také se většina uměla vhodně chovat a většinou po nich nebylo sebemenšího náznaku, že by zde vůbec byli. To, že například tak „ekologicky populární“ tetřevi byli skoro vyhubeni díky myslivcům a ne kvůli turistům, trempům a dobrodruhům, se také „NESMÍ ŘÍKAT“. Stejně tak v případě rysů a vlků nebo dokonce pár zabloudivších medvědů nejsou jejich rizikem turisté, ale zase myslivci.

[3] https://www.youtube.com/watch?v=Y-26VRVjZnc … Cesta k jeskyňkám.

[4] https://www.youtube.com/watch?v=Bioi16mNp_U … Hranická propast → Helfštýn a zpět do Hranic.

[5] Chráněná území ČR – JESKYNĚ.

[6] https://www.ig.cas.cz/jak-vznikla-a-jak-je-hluboka-hranicka-propast/ … Jak je hluboká Hranická propast.

[7] https://www.youtube.com/watch?v=oUaRoImbmow … Hranická propast – Duchové míst.

[8] https://www.youtube.com/watch?v=sDdQJiDvbIc … Cesta do Suché Rotundy.

[9] https://www.youtube.com/watch?v=4AmMsWwkBJc

[10] https://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-historie-ochrany-prirody/110-vyroci-objeveni-zbrasovskych-aragonitovych-jeskyni/ … Výročí Zbrašovských aragonitových jeskyní.

[11] https://www.casopis.ochranaprirody.cz/kuler-recenze/100-let-od-objevu-zbrasovskych-aragonitovych-jeskyni/

[12] https://drusop.nature.cz/customer_data/vyhlasky/v_8991_1.pdf … Vyhlašovací vyhláška Zbrašovských aragonitových jeskyní a Bozkovských dolomitových jeskyní.

[13] https://drusop.nature.cz/customer_data/vyhlasky/v_1147_7.pdf … Vyhlašovací vyhláška národní přírodní památky.