Lupěnské hory

Malebná vesnička Lupěné dnes patří správně k sousední(mu) Nemili (tady je problém jak správně skloňovat). Ač je jako taková rozprostřená hlavně v údolíčku Bušínského potoka před jeho zaústěním do Moravské Sázavy, jde i o takřka podhorskou ves, pomineme-li ovšem faktu, že v našem případě se jedná o Zábřežskou vysočinu, čili žádné hory. Al kopec jako kopec, takže i kolem se musí výletník trošku zapotit, když chce vylézt na nějaké blízké kopce.

Samotný katastr Lupěného dosahuje až do závratných výšek 500 metrů nad mořem, ale vrcholky těchto kopců již leží na jiném území (katastrech). Čili místní se musí spokojit s nižším vrcholem, kteří místní i mapy nazývají hrdě jako Lupěnské hory.

Aby si toho nejen místní řádně užili, je přístupová trasa pod vrchol opatřena i naučnou stezkou, pro poučení, co že se v okolí Lupěného odehrává. Samotná trasa NS má délku něco kolem 1 km. Víceméně neplánovaně jsem na ni narazil při značení modré TZ od Dolního Bušínova. Čili vlastně z druhé strany. Správně bych popis měl začít až u krajního bodu stezky, ale přeci jen začnu o něco dříve u rozcestí s názvem Tábor (447 m), tudy prochází zmíněná modrá TZ a odbočkou je krátká žlutá TZ k zelené značce k Hoštejnu. To nás ale tolik nemusí zajímat. Od Tábora (ale i před tím) je trasa vedena víceméně ve vrstevnicích po úbočích kopců vysočiny.

A právě kousek za Táborem mě překvapila u cesty přítomnost orchidejí. A zrovna menší kolonie. Druhově jde o kruštík širolistý (jak mě pomohla webová aplikace), nenápadně ale naznačuje, že Zábřežská vysočina ač není nijak zvláště pod ochranou nemusí být zcela přírodopisně nezajímavá.

Pak už je kousek k dřevěnému altánu, spíše přístřešku, které je konečným bodem naučné stezky. V pořadí jde o tabuli 4, z čehož plyne, že jde vskutku o úspornou stezku. Zastavení stezky se věnuje částečně historii Lupěného a v druhé části i geologickými poměry v okolí.

Zde začíná i pozvolné klesání (později i trošku rychlejší). Po cca 300 m dorazíme k zastávce č. 3, která je věnována okolní přírodě, tedy hlavně zdejšímu rostlinopisu. Mimo naučné tabule je zastávka vybavena i lavičkou, což platí o zastávce č. 2 v ostré zatáčce, kde se čtenář může poučit o místní fauně, tedy na kterého živočicha tady může narazit.

Poslední tedy vlastně první zastavení je na okraji lesa a je ze všech zastávek nejrozsáhlejší. Kromě dalšího přístřešku tu jsou i nějaké herní prvky, houpačky, prolézačky apod. Vše vyvedené ve dřevě nebo jeho kombinaci. Tato tabule je opět trošku o historii, ale představuje i okolí nejen k Nemili, ale i k nedalekému Zábřehu, trošku o historii kraje apod. navíc upozorňuje i na poměrně daleký výhled k severu, tedy k Hrubému Jeseníku.

Dál už modrá trasa pokračuje polní cestou k okraji samotného Lupěného, kam vstupuje poměrně zařezaným úvozem, což naznačuje, že jde o celkem starou komunikaci.