Loukov - kostel sv.Václava

Kostel se vypíná z malého návrší nad hlavní silnicí na severovýchodním okraji obce a je obklopen hřbitovem. Svah žalova nad komunikací je po celé délce zpevněn kamennou zdí. Jádro chrámu pochází z první čtvrtiny 17.století. Jeho předchůdce byl při vpádu polských Lisovčíků na Moravu zničen a na jeho místě vyrostl nový sakrální objekt. Jedná se o kostel orientovaný a stojící na půdorysu obdélníka. Presbytář má půlkruhový a mírně odsazený uzávěr. Na jižní straně byla k chrámové lodi přistavěna přízemní sakristie s předsíní. Na straně západní se nad hlavním vstupem tyčí hranolová věž zvonice s hodinami. Ta byla k chrámové lodi přistavěna roku 1679, nový presbytář a sakristie o sto let později. Finální stavební úpravou prošel sakrální objekt roku 1817. Tehdy byla zvýšena věž i obvodové zdivo lodi a znovu zaklenuto. Dále pak upravena okna a do interiéru vestavěna hudební kruchta. Věž je kryta nižší čtverhrannou mansardovou střechou. Loď střechou sedlovou (nad kněžištěm zvalbenou) a na jejím konci vystupuje vížka sanktusníku. Až do roku 1964 byla střecha břidlicová. Poté byla nahrazena plechovou a červeně natřenou. Venkovní zdi chrámu jsou opatřeny hladkou omítkou. Nad hlavním vstupem je na věži umístěna pamětní deska s informacemi o výstavbě věže. Původní zvony v ní visící byla v obou světových válkách zkonfiskovány. Tři nové – sv.Václav, sv.Josef a sv.Anna – pořízeny a nainstalovany roku 1949. Hlavní vchod krášlí půlkruhově zakončený portál s kamenným ostěním. Věž je vysoká 24, délka lodi 30 a šířka dosahuje necelých 8 metrů. Významný pozdně barokní kostel byl kulturní památkou vyhlášen roku 1958. Od silnice je spolu se hřbitovem přístupný krátkým schodištěm.

 

V době mé návštěvy byl interiér uzamknut, a tak jsem si o něm mohl udělat představu jen z informací vyčtených na netu.

 

Je vybaven mobiliářem převážně z druhé půle „století páry.“ Na hlavním oltáři visí obraz patrona chrámu – sv.Václava, namalovaný 1912 Tomášem Duroněm. Po stranách oltáře jsou umístěny dřevěné sochy sv.Cyrila a Metoděje. Boční oltář sv.Jana Nepomuckého zhotovil roku 1894 Antonín Čuba z Přerova a původní obraz svatého Jana roku 1942 nahrazen novým od Jana Ježka. Na protějším bočním oltáři sv.Anny z roku 1896 (od Čuby) byl starší obraz světice rovněž nahrazen 1942 novým od malíře J.Ježka.

Chrámovou loď dále zdobí dřevěné polychromované skulptury Piety a sv.Františka z Assisi. Na pilířích hudební kruchty je umístěna plastika sv.Antonín Paduánského a sádrová polychromovaná socha sv.Josefa. Obrazy křížové cesty pocházejí z roku 1852, kamenná křtitelnice z 1.čtvrtiny 17.století. Dřevěnou kazatelnu zdobí obrazy čtyř evangelistů vyvedených roku 1850 na plechu. Nad vstupem do sakristie se nachází nástěnná malba Panny Marie Hostýnské z roku 1942 od bystřického malíře Jana Ježka a v předsíni kostela jsou umístěny obrazy sv.Vendelína, Valentýna a zpodobnění Křtu Páně od amatérského malíře z Loukova – A.Matyáše.