Loukotnický potok

Jedná se o malý vodní tok, který pramení mezi Olešnou a Olešenským Dvorem, odkud teče jihovýchodním směrem, aby pod Olešnou přibíral vody bezejmenného potoka, občas vydávaného za skutečný počátek Loukotnického potoka. Jeho tok dále pokračuje Salabovým údolím k Salabovým lázním (v pravé budově bývaly parní a vanové lázně a v levém objektu se nacházela restaurace a byty pro hosty, u lázní byl výborný sklep s besídkou a před restaurací vyvýšená prostora s verandou, kuželníkem a lavicemi u stolů) a v podstatě kopíruje brandýskou Lázeňskou ulici, v jejíž spodní polovině je zatrubněn a znovu se objevuje na povrchu až za železniční tratí, aby po více než 50 m skončil jako pravý přítok Tiché Orlice, jehož délka je 2,347 km (viz https://www.edpp.cz/bnr_hydrologicke-udaje/) a povodí má 2,75 km2 (podle koncepce hospodaření s vodou města Brandýs nad Orlicí).

Jeho tok se od minulosti příliš nezměnil, což můžeme posoudit tak, že se podíváme do I. vojenského mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikace z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c149) a do indikační skici stabilního katastru z roku 1839 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA055018390), kdy celý jeho horní tok i s okolím až pod Salabovy Lázně náležel brandýské obci, což se nezměnilo ani ve 2. polovině 19. století. To naopak vidíme z reambulace stabilního katastru z roku 1874 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=omc&idrastru=B2_a_4C_462_1). Tehdy však byl nazýván jako Wildbach neboli Divoký potok, z čehož můžeme dovodit, že jeho tok býval dříve velmi dravým a občas přinášel svými vodami zkázu.

K jeho úpravám došlo zejména v 19. století a pak krátce před 1. světovou válkou, ale největší práce byly provedeny až po vzniku Československa, kdy byl v roce 1930 schválen projekt zahrazení Loukotnického a Dolenského potoka v Brandýse nad Orlicí o nákladu 1 377 000 Kč. Jeho souvislá směrová úprava o délce 1,5 km kamennými opěrnými zdmi a dlažbami (zejména z opuky) na cementovou maltu byla dokončena o 2 roky později. K jeho drobným úpravám docházelo i v následujících letech, nejen kvůli nedaleko se nacházejícím Salabovým lázním, z nichž se později staly byty, ale zejména kvůli domům v Brandýse nad Orlicí, jež byly potokem ohrožovány a poškozovány. Další hrazení o délce 0,5 km s nákladem 338 000 Kč bylo zařazeno do pětiletého programu Orlického komitétu pro období let 1938-1942. Mnoho úprav pak bylo provedeno ve 2. polovině 20. století, kdy byl jeho tok na území města zatrubněn (úsek o délce 360 m byl proveden roku 1948). Stejně tak tomu bylo ohledně jeho přemostění, např. jeden z nových mostků přes něj byl zřízen občanským výborem č. 4 v roce 1980, kdy byl též budován nový chodník k rodinným domům v ulici "V Lípách". Roku 1992 byla připravena oprava koryt a nejbližšího okolí Dolenského a Loukotnického potoka. Dolenský potok byl následně vyčištěn od nánosů a opravami prošly též jeho kamenné zdi. Naopak na Loukotnickém potoce byla zrekonstruována zejména rozpadlá přehrážka. Největší opravy však byly provedeny v posledních letech. V roce 2007 došlo k opravě spárování 2 retenčních přehrážek a opěrné zdi o délce 31 m. Téhož roku byla odstraněna stará srubová přehrážka, opravena kamenná přehrážka, vybudována nová drátokamenná přehrážka a upraven její retenční prostor. Roku 2011 došlo k poškození a ucpání potoka v souvislosti s přívalovým deštěm, takže musel být následně opraven. V té době byla část toku zrekonstruována s. p. Lesy České republiky, a to v úseku od od bývalé "Karbondky" až k vodárně. V roce 2017 došlo na rekonstrukci pravostranného zahrazení strže, kdy byla původní opuka vyměněna za granodiorit a železobeton. Rovněž bylo toto zahrazení sníženo o 0,5 m. Na opačném břehu pak byla opravena opěrná kamenná zeď, kamenný stupeň a práh. Roku 2021 byla zahájena realizace veřejné zakázky "Loukotnický potok ř. km 0,920-0,980", jež nebyla dokončena do stanoveného termínu, a tak Lesy ČR musely odstoupit od původní podepsané smlouvy a požadovat po zhotoviteli smluvní pokuty. Projekt Ing. Tomáše Klikara z roku 2019 tak musel být dokončen až v roce 2022.

Do historie se tento drobný tok příliš nezapsal, pokud nepočítáme vznik výše jmenovaných klimatických Salabových lázní, pojmenovaných podle vlastníka Františka Salaby, v nichž trávila svůj čas řada významných osobností našeho kulturního, společenského i politického života (viz https://www.mesto-brandys.cz/assets/File.ashx?id_org=927&id_dokumenty=6118 a https://www.mesto-brandys.cz/assets/File.ashx?id_org=927&id_dokumenty=6119). Zmiňme jako příklad houslového virtuosa Františka Ondříčka, jemuž zdejší lázně s vodoléčbou a pramenem léčivé vody posílily celkový zdravotní stav tak, že v Londýně podal jeden ze svých vrcholných a nezapomenutelných výkonů. Vedle něj tu prošli léčbou také další členové Českého kvarteta - Karel Hoffmann (první housle), skladatelé Josef Suk (druhé housle) a Oskar Nedbal (viola), Otto Berger (violoncello) a Hanuš Wihan (violoncello) a rovněž básník, novinář a překladatel Otokar Mokrý, jehož sem doprovázel jeho přítel a spisovatel Julius Zeyer. Jak lázně vypadaly v období největší své slávy, tak to nám přináší "Almanach léčebných míst, lázní a letních sídel českých. S balneotherapeutickým úvodem od Dra Mladějovského" od Josefa Kafky z roku 1898:

"Železité a jehličnaté lázně "Salaba".

Parní a vanové lázně »Salaba« v Brandýse n. Orl. leží v lesnatém údolí při potoce ve výši 240 m v poloze chráněné proti větrům severním a západním obklopeny pouze mladými jehličnatými lesy, jež nejvydatněji napájejí vzduch pryskyřičnou vůní a ozonem.

Pitná voda lázní jest železitý pramen, lučebně prof. Gintlem prozkoumaný a pro chudokrevné odporučený.

Koupele v lázních jsou jehličnaté, teplé i studené (cena 30-40 kr.). Specielní léčba kamínků žlučových a ledvinových. Láz. lékař MDr. Josef Novotný.

Bydleti lze přímo v lázních, kde zřízeno 16 pokojů (po 70 kr. až 1 zl. denně), opatřených všemi potřebami. Lázeňská restaurace s výbornou kuchyní poskytuje stravu od 1 zl. 20 kr. denně výše.

Každou neděli a svátek v lázních koncert, rovněž i jednospřežní povoz a průvodčí k delším výletům po ruce. (Ostatní data viz výše pod tit. Brandýs n. Orl.)"

Vedle toho vznikl na potoce také vodní mlýn čp. 80 (viz https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/517-mlyn-v-loukotniku). Potok je přes své úpravy stále veden jako nebezpečí pro brandýský intravilán, zejména v souvislosti s přívalovými srážkami, i když je toto riziko částečně eliminováno vystavěnými retenčními přehrážkami a malou vodní plochou v Lázeňské ulici. Jeho okolí v podobě zalesněných skalnatých ostrohů spolu s malými vodopády, jež jsou způsobeny zřízením předem jmenovaných přehrážek, je však překrásným místem k procházkám, v jejichž rámci se dá mnohdy osvěžit u řady zdejších studánek, z nichž nejznámější je právě ta proti bývalým lázním (viz https://www.estudanky.eu/6075-studanka-u-byvalych-lazni), pokud nepočítáme obě prameniště potoka (viz https://www.estudanky.eu/8516-pramen-loukotnicky-potok-i a https://www.estudanky.eu/8518-pramen-loukotnicky-potok-ii). Není tedy divu, že tudy vede také cyklotrasa 4048 Ústí nad Orlicí - Brandýs nad Orlicí - Sudslava (viz http://cyklotrasy.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=136110).

Loukotnický potok na mapě