Londýn - Windsor

Turistické cíle • Památky a muzea • Zámek

Fotografie (54) • Foto: jircak

Původní dřevěný hrad byl postaven Vilémem Dobyvatelem v 11. století. Hlavním účelem bylo střežit řeku Temži, která byla vlastně hlavní přístupem do Londýna. Až ve 12. století se stal královským sídlem. Celkem zde žilo 39 panovníků.

Současný zámek byl samozřejmě mnohokrát opravován, přestavován, rozšiřován, poslední rekonstrukce je z r. 1992 – po požáru, který zničil významné části historické budovy. Zámek je ve viktoriánském stylu s gotickými rysy, částečně s barokním interiérem.

Foto: jircak

Je to největší obydlený zámek na světě – žije a pracuje zde zhruba 500 lidí. Královna Alžběta II. ho stále používá jako královský palác, často ho používá i pro státní bankety. V době naší návštěvy zde zrovna probíhaly přípravy na oslavu jejích 85. narozenin. Zámek patří mezi jednu z hlavních britských turistických atrakcí.

Tuto královskou rezidenci jsme navštívili, když jsme se vraceli z našeho putování po jihozápadu Ameriky. Mezi příletem a odletem jsme měli celý den volna. Proto se nám návštěva Windsoru jevila jako nejzajímavější. Z letiště se tam nechá poměrně snadno dojet městskou Dopravou. Jenže je to s přestupem a kdybych si doma nezjistila pravděpodobný spoj, tak bychom to měli asi složitější. Nikde jsme totiž nenašli žádnou informaci o tom, jak a čím jet, natož abychom tam našli nějaké informační středisko. Když jsme se dlouhými tunely dostali k autobusům městské Dopravy, vybrali jsme si mnou vybraný spoj (myslím 75 nebo 71, jedním jsme tuším jeli jako prvním a na druhý přestupovali. Snad si to pamatuji dobře. Papírek už dávno nemám). Na zastávce jsme od cestujících zjistili, že lístky se kupují ve voze. Za 10 liber jsme si pro dvě osoby koupili celodenní jízdenku a vyrazili. A spoléhali na to, že nám řidič poradí, kde přestoupit. Poradil – ukázal, když jsme měli vystoupit. Problém byl v tom, že zastávka byla téměř v polích a jízdní řád byl stržen. Takže si připadáme skoro jako doma. Nedaleko vidíme zahradnictví, tak se jdeme poptat. Pán je samá legrace, ukazuje směr kamsi přes jejich zahradnictví. Ale pak už vážně nás nasměruje na správnou zastávku a poradí i číslo autobusu. Naštěstí přijel brzy a dokonce jako cílová stanice bylo uvedeno Windsor. Sláva. Ještě jeden problém byl, když autobus zastavil u autobusového nádraží, kde se měnili řidiči. Jenže to jsme netušili a málem jsme vystoupili. Naštěstí se nás ujala jedna starší paní a dokonce poradila i kde vystoupit. Autobus zámek objíždí, takže jsme měli strach, abychom zase od něj neodjeli. Představovala jsem si to jednodušší, ale naštěstí jsme to zvládli a vystoupili na dohled vchodu. Pak už to bylo jednoduché.

Vystáli jsme si kratičkou frontu, zakoupili vstupenky a vešli do zámeckého parku. Audio průvodce jsme odmítli, tak dobře ani Ota anglicky neumí, aby tomu rozuměl.

První dojem byl trochu rozpačitý, zámek je veliký, krásný, ale skoro se nám zdá, že zámky jsou u nás hezčí. Ne všude se můžeme podívat, část parku je uzavřená. Ani netušíme, zda se dostaneme dovnitř¨do sálů. A tak se pomalu procházíme. Konečně můžeme vejít dovnitř jedné z budov. V interiéru se fotit nesmí.

Prohlídka začíná v jedné hodně tmavé budově. Nejdřív moc nechápeme, tu a tam je osvětlený malý prostor, ale úžasně zařízený. Až později jsme pochopili, že se jedná o unikátní dům pro panenky Queen Mary's Dolls' House. Byl postaven v letech 1921 – 1924 v měřítku 1:12 a je naplněn tisíci předměty tak, jak to ve skutečnosti bylo i na královském dvoře. Jsou tam ložnice, salóny, knihovny, jídelny, dokonce i koupelny s tekoucí vodou a splachovací záchody. Je tam vidět oblečení a módní doplňky, které byly navrženy předními pařížskými módními návrháři. Vše samozřejmě v miniaturních velikostech.

Foto: jircak

V dalších místnostech byli fotografie královské rodiny, našli jsme tam i fotku princezny Diany. Obávali jsme se, že to snad nakonec bude vše, ale naopak – to byl takový nenápadný začátek. Najednou jsme si mohli uložit i batohy a bundy do šatny (zdarma) a pokračovat v prohlídce – tentokrát skutečných nádherných interiérů, s malovanými stropy, s obrazy Rembrandta, Rubense, ….. Těžko se to nechá popsat, to se musí vidět. Hodinu a půl jsme se tam kochali. Na hradě právě probíhaly přípravy na oslavu narozenin královny, neustále tam někdo něco někam stěhoval, pobíhal, zakrýval. Byli jsme rádi, že jsme se vůbec dovnitř mohli podívat. Byli jsme překvapeni i množstvím českých návštěvníků, i když převážně studentů.

Když jsme se dostali ven na nádvoří, tak jsme žasli znovu. Venku byla obrovská fronta lidí, kteří čekali, až se dostanou dovnitř. Zase jsme měli štěstí. Interiéry jsme se prohlédli v klidu a bez čekání, tak moc lidí tam zase nebylo. Kdyby byla tak obrovská fronta na vstupenky, nevím, zda by nás to neodradilo.

Pokračovali jsme dál přes nádvoří až ke kapli St George. Je to jeden z nejhezčích příkladů anglické gotiky. Jsou tam hroby deseti panovníků, vč. Karla I. V kapli se slouží bohoslužby, takže jsme opět měli štěstí, že v době naší návštěvy bohoslužba nebyla a my si ji mohli v klidu prohlédnout. Byla to krása. Problém byl jen v tom, že jsme byli už totálně unavení, protože jsme do Londýna přiletěli ráno. Zatímco v Americe bychom spali, tak tady běháme po zámku. Přesto jsme si ještě prohlédli prodejnu s upomínkovými předměty, za 5 liber si zakoupili publikaci o zámku, dokonce jsme viděli i střídání stráží.

Po třech hodinách opouštíme zámek. Určitě by se nechalo ještě se jít projít okolo hradeb, podívat se na zámek trochu z dálky, ale na to jsme už neměli sílu. Ale i tak jsme byli maximálně nadšení. A spokojení, že jsme poslechli mého syna, který nám doslova nařídil, že se máme jít dovnitř podívat, že vstup od něj dostaneme k narozeninám.

Takže pokud máte v Londýně několik hodin na přestup, tak určitě nečekejte na letišti a jeďte do Windosuru. Stojí to za to.

Poslední aktualizace: 11.2.2014

Nadmořská výška:

58 metrů nad mořem

Londýn - Windsor na mapě