Lom Jan Vycpálek

Fotografie (12) • Foto: Franta

Patří k nejznámějším a nejpřístupnějším zatopeným lomům v Žulovské pahorkatině, neboť se nachází poblíž asfaltové silničky, která spojuje osadu Zelenou Horu s asi 1.5 km vzdálenou obcí Vápenná. Turistické značení k němu sice nevede, ale je součástí okruhu NS Krajem Rychlebských hor a já k němu po téhle trase dorazil shora od Žulového vrchu a jeho kolegy – Arcibiskupského lomu. Od rozcestí v sedle to k Vycpálkovi bylo jen asi 300 m, nejprve dolů po silnici, a pak znovu do kopce, tentokrát do lomy rozervaného jižního svahu vrchu Haspelberg (505 m), kam z asfaltky odbočovala zpevněná lesní cesta. Ještě než jsem ale po ní vykročil, zadíval jsem se na žulový pomník s podobiznou toho, po němž atraktivní lom dodnes nese jméno, přečetl si to „budovatelské heslo“ … a poškrábal se rozpačitě na bradě.

Všude se totiž píše, že byl tento Jan Vycpálek význačný odbojář, ale já si myslím, že se jedná o omyl a správně by se mělo psát odborář!

Hned vysvětlím...

O osobě Jana Vycpálka jsem se chtěl po návštěvě lomu pochopitelně dozvědět víc i zapátral jsem po něm v hlubinách googlu. Odbojář s tímto jménem skutečně existoval: narodil se roku 1905 v Táboře a stal se dokonce vojenským pilotem. Po pěti letech ale svlékl vojenské sukno a odešel do civilu. V době hospodářské krize vyzkoušel mnoho zaměstnání a ke svému hoři si prubnul, i jak špatně se žije bez něho. Potom se ale na něj usmálo štěstí, našel práci u Bati ve Zlíně a také spoustu dobrých kamarádů. S některými z nich po obsazení republiky Němci uprchl do sousedního Polska, aby spolu s nimi vstoupil do československé jednotky, kterou tam formoval podpluk.Ludvík Svoboda.

Vycpálek padl do oka sovětskému terénáři a ten mu nabídl zpravodajskou činnost s nasazením ve své vlasti – nyní už protektorátu. Jan souhlasil a stal se agentem sovětské rozvědky. Díky zradě byl ale později zatčen, odsouzen k trestu smrti a roku 1943 k jejímu výkonu poslán do nechvalně proslulé berlínské věznice Plotzense, známé sadismem a krutou nelidskostí hromadných poprav prováděných oběšením anebo gilotinou.

V článku nalezeném na googlu nechyběla ani fotografie tohoto nešťastníka, ta jeho podobu ale zachycovala v mnohem mladším věku, neboť v čase popravy měl pouhých 38 let.

Na pomníku pod zatopeným lomem je ale zobrazen portrét mnohem staršího a přísně se tvářícího muže, který – zdá se – byl spíše významným komunistickým úderníkem a po němž lom nese jméno až od roku 1949!

Proslulá světlá slezská žula se z lomu na jižním svahu kopce Haspelberg začala dobývat už v sedmdesátých letech 19.století a původně se lom jmenoval Zothe-Brand-Burch, to podle majitele firmy Jana Zothe z Velké Kraše. Po vzniku „první“ republiky došlo k útlumu těžby, ale ta se hned po ukončení druhé světové války nebývale rozběhla. Největší rozmach nastal v roce 1958 a o jedenáct let později (1969) tu těžba žuly definitivně skončila a lokalita byla opuštěna. (Zdálo by se, že poněkud ve spěchu, neboť prostranství pod lomem dodnes „krášlí“ nevzhledná technická ocelová konstrukce.)

Jako věčná památka na dlouholeté dobývání zůstal jižní svah kopce zcela rozerván třemi velkými lomy, z nichž ten napravo je „suchý“ a zbylé dva ležící za sebou byly zatopeny podzemní vodou. Své už samozřejmě vykonala i příroda a vzrostlá vegetace znovu zaujala pozice, z nichž byla člověkem násilně vytlačena.

Dobře přístupná cesta mne přivedla ke břehu prvního a hlavního zatopeného lomu, nad nímž se za zelenkavou vodní hladinou o rozměrech asi 50 x 50 metrů vypínala vysoká charakteristická skalní stěna, známá mi už dříve z mnoha obrázků. Co o téhle nádherné přírodní scenérii víc napsat? Snad jen to, že byla hodna toho, aby se mi (snad natrvalo) vřezala do mozkových závitů paměti!

V dálce vlevo se leskla hladina druhého (rozsáhlejšího a užšího) jezera, která byla bohužel na první pohled z místa, kde jsem stál, kvůli vysokým skalním stěnám nepřístupná. Cesta či pěšina ale k k němu určitě někde vede, neboť nad jeho zakalenějšími vodami se prý nachází jedno z nejvýznamnějších nálezišť minerálů u nás.

Škoda – kdybych cestu k němu znal, určitě bych jej navštívil, protože se tu prý dají nalézt úlomky tmavě červených krystalů tzv. „plovoucích“ granátů – hesonitů. Ty se samozřejmě nepohupují na špinavé vodní hladině, ale lze je najít ve skalních stěnách nad jezerem. Kromě hesonitů se tady vyskytuje také vesuvián, wollasterit, epidot a další minerály.

Opravdu škoda, že jsem se tam nemohl podívat, ale na hledání přístupu k druhému lomu mi opravdu nezbýval čas, neboť mne za dalšími zatopenými lomy Žulovské pahorkatiny čekal ještě pořádný kus cesty...

Poslední aktualizace: 14.10.2020

Lom Jan Vycpálek na mapě