Liščí vrch v Borečku u Ralska

Zatímco podloží mimoňské osady Slovany je tvořeno zejména kvartérními písky a štěrky, tak většina zdejších lesů, jež náleží ke katastrálnímu území Boreček, se nachází na turonských křemenných pískovcích, avšak na rozdíl od nedalekých Hradčanských stěn nejsou tyto horniny tak viditelné a zůstávají pod překryvem lesních půd. Teprve západním směrem můžeme nalézt také roztodivné skalní útvary, přičemž v jednom z nich byla vytesána kaple, v jejímž interiéru nalezneme ve stěně vytesaný výklenek s reliéfem kříže s Ukřižovaným Kristem, dílo nám neznámého místního umělce. Oficiálně byla pořízena ke cti sv. Jiljí, patrona myslivců (viz https://catholica.cz/?id=4291), a zaznamenanou je např. v indikační skice stabilního katastru z roku 1843 (St. Egidy; viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BOL056018430), z čehož můžeme uvažovat, že vznikla někdy na přelomu 18. a 19. století, pokud ne ještě v dřívějších časech. V pozdějších dobách však byla kaple téhož zasvěcení přenesena na nový objekt nedaleko Borečku (něm. Haidedörfel), nazývaný dnes jako Eustachova kaple (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/75266/?view=-53.6800702592202,115.8531211539366,6).

Nejvyšším vrchem Borečského lesa je právě Liščí vrch, který se vypíná sice jen do nadmořské výšky 320,9 m n. m., ale i v hlubokém lesním porostu je zdaleka viditelný a nepřehlédnutelný. Spolu s nedalekým Jelením vrškem (307,2 m n. m.) pak náleží k Ralské pahorkatině, resp. její části, která nese pojmenování Zákupská pahorkatina. Ta se pak v těchto místech dělí ještě na Cvikovskou pahorkatinu, jejímž nejvyšším vrcholem je pak právě Ralsko (696,1 m n. m.). Původně se však tento kopec měl jmenovat jako Volský (něm. Ochsenberg), a to od toho, že se tudy vodili voli na trh. V podobné verzi byl zmíněn např. v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c029), naopak ve II. vojenském mapování z let z let 1836-1852 nebyl uveden (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=ce&map_list=O_4_III). Současné pojmenování v německém tvaru Fuchsberg se objevuje až počátkem 19. století, např. v mapě Franze Jakoba Heinricha Kreybicha z roku 1833 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/31101/?view=-40.56625149003932,43.25609215844589,6), snad z toho důvodu, že zní mnohem lépe než Volský vrch. Vedle toho se zde nacházela řada děr, v nichž měly své nory právě lišky.

Sám předem zmíněný kopec není příliš významný, i když byl zakreslen s okolními vrchy již v Müllerově mapě Čech z roku 1720 (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/19619/?view=-17.238418049555708,79.8888406616495,6). Jde jako u mnohých v celém širém okolí o pouhý vrcholek skály, z níž část ční na povrch. Avšak svým tvarem jakéhosi kužele zaujme na první pohled, a to zejména nyní, kdy došlo k vykácení části okolního porostu. Protože však činil velkou překážku, tak se de facto zasloužil o to, že právě kolem něj vedly od nepaměti 2 významné cesty - Brennská od borečské hájovny, obhospodařující revír Heiderevier, až do Brenné a Bohatic, a druhá, jež mířila od severu k jihu po na Ploučnici zřízený mlýn Papiermühle a dále k Hradčanům, tehdy známým ještě pod německým názvem Kummer. Podle dobových německých autorů se jednalo o moderně upravené cesty, které byly používány již pravěkými obyvateli těchto míst. Posléze pak sloužily pro odvoz vytěženého dřeva z tamních lesů, pro dovoz obilí do mlýna na Ploučnici, pro cesty hospodářů na trhy, ale zároveň jimi mířili rovněž vojáci při mnohých válkách, jež zasáhly Mimoňsko a Českodubsko. Ti se tu mnohdy i cvičili a v době Mnichovské krize byli nedaleko i dislokováni. Naopak za německé okupace, kdy bylo Mimoňsko součástí Třetí říše, se zde cvičila Hitlerjugend.

Ve výše jmenovaných kartografických dílech vidíme, že tato místa byla vždy obhospodařována jako les a náležela zákupské vrchnosti, od níž se poté v roce 1805 dostala do rukou Habsburků (viz https://www.zamek-zakupy.cz/cs/o-zamku/historie), kteří sem kolikrát za svých letních pobytů zajížděli v rámci různých lovů a honů. Po vzniku ČSR se pak stala státním majetkem, který dnes obhospodařují Vojenské lesy a statky ČR, s. p. Škoda jen, že se nedochovala řada soch a Božích muk, jež se nacházela při dnes téměř zaniklé cestě k Brenné a Veselí a můžeme je ještě nalézt v mapách ze 40. let 20. století (viz https://chartae-antiquae.cz/cs/maps/50133/?view=-162.75,59.34375,5). Z toho můžeme vyvodit to, že tato lokalita byla z nějakého důvodu původním vlastníkům významná, ale proč tomu tak bylo, to se již sotva dozvíme.