Liberec – Městské lázně Františka Josefa I.

Někdejší lázeňská budova právem patří mezi nejvýznamnější liberecké památkově chráněné objekty. Postavena byla v letech 1899 až 1902 z prostředků spořitelny Reichenberger Sparkasse, která o její stavbě rozhodla v roce 1898. Budova v historizujícím stylu se tak stala oslavou 50. výročí vlády císaře Františka Josefa I. Tuto skutečnost i dnes připomíná pamětní deska na průčelí budovy, která vznikla podle projektu významného vídeňského architekta Petera Paula Branga. Samotnou stavbu pak realizoval liberecký stavitel Adolf Bürger. Tehdy doplnila soubor staveb ve vilové čtvrti Cottage, kde tak vznikl jedinečný soubor reprezentativních budov z přelomu 19. a 20. století.

Budova, ve které dnes sídlí oblastní galerie Lázně, se nachází na nároží Masarykovy třídy (č. 14 je také její adresou) a Vítězné ulice.

Přesto, že měly lázně historizující vzhled, jejich vnitřní prostory byly vybaveny veškerým moderním komfortem, včetně bazénu (20 x 10 m) v hale, která „zabírala“ dvě poschodí. Strop haly je tvořen proskleným světlíkem, který bylo možno v teplých dnech částečně odsunout (až do roku 1984 se jednalo o jediný krytý bazén v Liberci). Nechyběla ani nezbytná restaurace a ve dvoře byla mezi oběma křídly umístěna kotelna s vysokým komínem.

Hlavní funkce lázní však byla hygienická, protože ještě v roce 1945 neměla velká část libereckých bytů vlastní  koupelnu. Lázním proto do jisté míry dominovaly vanové lázně (koupele) I. – III. třídy (a ta „jednička“ prý byla opravdu hodně luxusní). Ty doplňovaly římsko - irské parní lázně, sprchové umývárny, uhličité lázně, masáže, pedikúra, odpočívárny, převlékárny a společenské salonky.

Exteriér někdejší lázeňské budovy zdobí pískovcové sochy boha Poseidona a jeho manželky Amfitrité od profesora Emanuela Gerharta, kterému podle některých informačních pramenů vypomohl jeho kolega Ferdinand Craske, bronzový nápis Kaiser Franz Joseph Bad a reliéf Vodní hrátky. Převážně secesní interiéry původně ozdobily nástěnné malby s rostlinnými motivy a různé náměty spojené s koupáním.

Od roku 1984, kdy byl v Liberci otevřen nový plavecký bazén, už lázně jen postupně chátraly. Město Liberec se jejich vlastníkem stalo až v roce 2005, zahájilo nejnutnější „záchranné práce“ a teprve po dalších čtyřech letech rozhodlo o jejich využití pro galerijní účely (mezitím snad už byl dokonce schválen plán prodeje budovy jedné izraelské firmě, která by zde zřídila relaxační centrum s malým luxusním hotelem a soukromou klinikou plastické chirurgie). Projekt revitalizace, který byl většinově (85 %) financován EU, pak v letech 2009 až 2010 zpracoval místní ateliér Sial hlavního architekta Jiřího Bučka. Tento projekt následně posbíral množství celorepublikových ocenění a neorenesanční budova zaujala – coby jedna z nejmodernějších staveb svého druhu v celém tehdejším Rakousku–Uhersku - i tvůrce seriálu Šumná města.

Mezi naše chráněné kulturní památky byla liberecká historizující budova lázní s prvky nastupující secese zařazena hned v „první vlně“, tedy v květnu roku 1958.