KUKS - Braunův betlém - sochy a sousoší

Zajímavá turistická trasa v blízkosti Hospitalu KUKS, množství pískovcových soch, dobře značené trasy a krásná příroda.

Významným prvkem komponované KRAJINY kukského okolí je unikátní sochařská rezervace zvaná podle svého autora Braunův Betlém. Bez nadsázky představuje špičku evropského barokního sochařství v plenéru. Vznikla na popud Františka Antonína Šporka na přelomu 20. a 30. let 18. století, aby se záhy stala místem odpočinku a kočárových vyjížděk Šporkových kukských hostí. Do širokého povědomí vstoupila až ve 20. století s činností Klubu českých turistů ze Dvora Králové nad Labem, jehož zásluhou se postupně z tichého Lesního zátiší stává oblíbené výletní místo. V r. 2001 byl Braunův Betlém vyhlášen národní kulturní památkou.

Betlémská sochařská galerie pod širým nebem je jedinečná jak svým námětem, tak umístěním a uměleckým ztvárněním. V původně loveckém revíru ji založil majitel nedalekého Kuksu hrabě František Antonín Špork. Stalo se tak po r. 1725, kdy byl ve Vídni odmítnut společný plán kukského pána a jezuitů z blízké Žirče na zřízení Křížové cesty od jezuitské rezidence sem, do Nového lesa. Špork se rozhodl na liknavé jezuity zaútočit pomocí plastik, které měly žirečským otcům ukázat, jak jsou ve své zbožnosti vlažní, a že je to právě Špork, který Pána příkladně oslavuje.

Vzniklo tak velkolepé divadlo biblických scén, doplněné výjevy ze života poustevníků, žijících na rozdíl od jezuitů v samotě a odříkání. Práce na výzdobě svěřil hrabě Špork svému "dvornímu" sochařovi Matyáši Bernardu Braunovi (1684-1738), autoru známých alegorií kukských Ctností a Neřestí. Zejména tváří v tvář mohutným poustevníkům Juanu Garinovi a Onufriovi (oba okolo 1726) pochopíme, proč se sochaři přezdívá východočeský Michelangelo. Cyklus světců doplňují sochy Maří Magdaleny a Jana Křtitele. Okrsek získal jméno podle ústředního dvojreliéfu, představujícího Narození Páně a Příjezd Tří králů, na kterém se autorsky podílel Braunův synovec Antonín (před 1734). Motiv Krista se objevuje ještě nad studnou Jákobovou, kde Kristus usedl se ženou ze Samaří při svém putování svatou zemí (asi 1728). Řada dalších děl již bohužel zanikla.

Záhy po svém vzniku se Betlém stal místem častých návštěv kukských lázeňských hostí, kteří si sem jezdili odpočinout od rušného života v Šporkově letovisku. Po zániku lázní okolo r. 1740 Betlém osiřel a zpráva hradeckého biskupa Bienenberga z r. 1778 ho již uvádí prakticky v takovém stavu, v jakém ho známe my. Negativním zásahem do zdejší KRAJINY byla koncem 18. stol. těžba kamene na stavbu pevnosti v Josefově, v jejímž rámci zmizel skalní masiv za Garinovou jeskyní a byla navýšena cesta mezi sochami.

Od r. 1899 je Betlém pod stálým dohledem památkové péče, která zde musí řešit několik zásadních problémů. Většina betlémských děl je sice dochována ve více či méně narušeném stavu, ovšem je to především spodní voda, agresivnost ovzduší a mechové porosty, které způsobují postupné rozrušování povrchu kamene a zřejmě neodvratné smazávání modelace uměleckého díla. Roku 2000 se Braunův Betlém ocitl na seznamu 100 nejohroženějších památek světa World Monuments Watch. O rok později byl prohlášen Národní kulturní památkou.

Braunův betlém projdete lehkou procházkou a prostřednictvím informačního panelu poznáte historii neopakovatelného Lesního zátiší krášleného plastikami poustevníků, svatých a reliéfy s biblickými výjevy od M. B. Brauna. Čas prohlídky je individuální, je třeba počítat s cca 30 minutami. Vycházku lze absolvovat přímo z Kuksu buď po červeně značeném labském břehu do Šporkových lesů nad Stanovice, nebo okolo skály sv. Františka lesem po žluté od hospitalu jako jeden z možných výšlapů po okolí (3 km).Betlém je dostupný rovněž autem přes Stanovice (5 km) a autobusem přes Choustníkovo Hradiště (7 km), z parkingu poté asi 15 min. Terén je v některých částech hůře schůdný pro vozíčkáře.

Do současnosti se na původním místě dochovaly:

• nádrž vodotrysku v místě bývalé bylinářské zahrady
• kamenné sedátko s knihou jako pozůstatek poustevny sv. Pavla nyní nazývané Braunovo sedátko,
• reliéf Vidění sv.Huberta,
• socha poustevníka sv. Garina s přilehlou jeskyní
• socha poustevníka sv. Onufria
• socha ležící sv. (Máří) Marie Magdaleny
• torzo sochy sv. Jana Křtitele
• torza soch Kristus a Samaritánka u studny Jakobovy včetně vlastní tesané nádrže a torz psů
• reliéfy Klanění pastýřů a Příchod sv. Tří králů i s ústřední „betlémskou“ jeskyní, v níž byly zřejmě dnes nedochované sochy tvořící vlastní Betlémskou scénu
• přitesaná skála, na níž byl namalovaný nedochovaný výjev Útěk sv. Rodiny do Egypta od malíře Petra Brandla

Do špitální zahrady v Kuksu byly přeneseny sochy:

• Velký Křesťanský vojín (tzv. Miles Christianus)
• svatý Jeroným se lvem
• tzv. Anděl Gloria (který byl původně umístěn nad Betlémskou jeskyní či reliéfem klanění pastýřů)
• torzo sedící ženské postavy nalezené ve třicátých letech 20. stol. v Labi. Předpokládá se, že jde o sochu zarmoucené Hagar, která je doložena v účtech z roku 1732.

Kromě toho je v muzeu v Jaroměři uložena dřevěná polychromovaná socha svatého Antonína, která bývala u poustevny téhož světce. Otvorem v lebce, jíž Antonín drží v rukou, mohli návštěvníci lázní vhazovat lístečky se svým přáním, případně protijezuitské pamflety.

Určitě stojí za vidění, i když některé sochy už jsou díky erozi dost poškozené.