Udělování čestného občanství, známého dříve pod pojmem čestné měšťanství, má u nás dlouhou tradici a sahá tak až do období rakousko-uherské monarchie. Zprvu bylo spíše záležitostí Prahy a velkých měst, později se tato výjimečná tradice usadila rovněž na venkově.
Také na
Hrádku u Nechanic se dlouho debatovalo nad tím, že dosud žádného čestného měšťana nemají. Část obecních výborů by si představovala, aby se jím stal někdo z hraběcího rodu Harrachů, nejspíše sám Jan hrabě Harrach, jiní by ho chtěli udělit některé významné osobnosti národního života a zbytek byl pro to, aby bylo čestné měšťanství dáno c. k. místodržiteli, případně c. k. okresnímu hejtmanovi. Po dlouhých rokováních v rámci obecního zastupitelstva, na schůzích místních spolků a při návštěvách místního hostince se nakonec většina dohodla na tom, že toto čestné uznání si zaslouží nechanický kaplan P. Václav Břeský.
Slavnostní schůze byla svolána na 4. června 1898 a tentokrát se nenašel jedinec, který by byl proti. Jednohlasně tak bylo odsouhlaseno, aby byl jmenován prvním čestným občanem obce
Hrádku u Nechanic, a to za „jeho snažení, vzácnou obětavosť, za povzbuzování u věcech víry a milý zájem o obec Hrádovskou“. To z toho důvodu, že se v letech 1891-1892 zasloužil o vnitřní i vnější opravu kostela, přispěl svými financemi na slavnost znovuposvěcení hrádeckého svatostánku a Kuželovy kapličky u Číhadel, měl zásluhu na posazení bání na kostelní věž a na sanktusník v roce 1897, staral se o povznesení místního kulturního života a v neposlední řadě se řádně snažil napomáhat zdejší škole.
Hned následující den se stal tím slavnostním, protože P. Václav Břeský tu pořádal se svolením faráře P. Josefa Hlavsy první slavnostní přijímání zdejších školních dětí. Děti, jichž se to týkalo, byly slavnostně oblečeny a shromáždily se poté ve škole, ostatní udělaly špalír u kostela či přímo po cestě od školy ke chrámu Páně.
Za slavnostního vyzvánění nastala ta chvíle, kdy se nechanický kaplan vydal v doprovodu místních hasičů, ostatních dětí a dalších občanů pro komunikanty ke škole. Odtud si je odvedl za zvuků libčanských hudebníků zpět ke kostelu ke svatým obřadům. Jako zdatný rétor dokázal svou dojímavou řečí nahrnout mnohým do očí slzy, ať se již jednalo o úryvky z evangelia, před svatým přijímáním či poté, co děti s rozsvícenými svícemi v rukou obnovovaly slib křestní a nejdůležitější články vyznání víry. Mnozí pamětníci hovořili o tom, že oni sami takovou krásu nezažili.
Po mši svaté zazpívala školní mládež několik duchovních písní a děti byly odvedeny celým zástupem za doprovodu libčanské hudby do bytu obecního starosty a velitele SDH Jana Kužela čp. 21, který všechny školní děti podělil pečivem a komunikantům připravil zvláštní snídani, a to opět za hudebního doprovodu. Děti byly opravdu nadšeny, neboť pro mnohé z nich bylo to, co se nacházelo na stole, přímo vzácností. Ale celá rodina starosty Kužela z toho měla nevýslovnou radost, že z toho děti byly přímo u vytržení. I on sám se svojí ženou Marií, roz. Vyčítalovou z Horního Přímu, těžce skrýval slzy dojetí, stejně tak učitel a kronikář František Kalenský a řídící učitel František Ryba, další z osnovatelů této slávy. Na závěr byli komunikanti obdarováni od kaplana svatými obrázky a ten jim navíc zavěsil každému na ruku malý růženec.
Po této slavnosti byl předán P. Václavu Břeskému z rukou starosty diplom čestného občanství. Odpoledne se všechny školní děti shromáždily u kostela a s ostatními občany se zúčastnily slavnostního procesí ke kapli Nejsvětější Trojice, kterou nechali svým nákladem vybudovat Jan a Marie Kuželovi. Mimo nich se průvodu zúčastnili rovněž hasiči s libčanskou hudbou, přičemž ještě předtím slavnostně uložili v roce 1896 zakoupenou hasičskou stříkačku od firmy Smekal z Prahy-Smíchova (za 560 zlatých) do nově vystavěné hasičské kůlny.
Zajímavé jen je, že v pamětní knize o této věci není žádné zmínky, i když sám kronikář byl jejím přímým účastníkem. Onen rok navíc zhodnotil tehdy takto: „Poměry hospodářské jsou mizerné, jiné nejsou valné. O krejcar nouze. Ač je živobytí laciné, zase veliká nouze o peníze.“ A tak jedinou vzpomínkou na tento akt je článeček v „Obnově“ ze 17. června 1898 a drobná zmínka v „Národní politice“ z 9. června téhož roku: „Čestné občanství. Obec
Hrádek u Nechanic jmenovala dp. Václava Břeského, kaplana nechanického, v uznání zásluh jeho za horlivé a svědomité vedení a vychovávání dítek školních svým čestným občanem.“