Škola v Hrádku u Nechanic

Farní škola tu bývala od nepaměti. Nikdy však neměla vlastní budovu, vždy se totiž vyučovalo v najatých místnostech po celé vsi. Podobně tomu bylo s učiteli, kteří byli obcí najímáni za určitý plat, jenž jim však nestačil, a tak si museli přivydělávat různými dalšími zaměstnáními. Byli tak zvoníky, kostelníky apod. Ke změně došlo teprve po příchodu Jiřího Lachmana, který býval předtím učitelským pomocníkem v Nechanicích. Ten dostával již stravu, a to každý týden od jiného hospodáře a měsíčně 7 zlatých. I za něj se však vyučovalo po různých staveních a každý vlastník dostával přiměřenou odměnu za byt.

V roce 1869 zemřel učitel Lachman, a to asi po 40letém působení ve vsi. Celou tuto dobu se snažil o zlepšení hmotného zabezpečení zdejšího učitele. Toho se však nedočkal, neboť k úpravě učitelského platu došlo krátce po jeho smrti. Po něm vyučoval v Hrádku Karel Ryba, syn hostinského z čp. 1, který byl absolventem vyšší reálné školy v Pardubicích. Za 12 zlatých měsíčně vyučoval u sebe doma v čp. 1. Jeho nástupcem se stal F. Šauer, jenž působil na Hrádku až do 1. září 1871. Tehdy byly k hrádecké škole přiškoleny Radíkovice a c. k. okresní školní radou sem byl dosazen nový učitel Václav Pospíšil, který byl prvním zdejším kantorem, jehož platil stát. Učitelem byl potvrzen dekretem c. k. zemské školní rady z 27. října 1871.

Tehdy se ještě vyučovalo v najatém stavení čp. 41. Velké děti se učily dopoledne, malé až odpoledne. V sousedním Radostově měli stále jen prozatímní školu, neboť neměli dostatek žactva, a tak c. k. okresní školní rada v Hradci Králové rozhodla 25. února 1874 o přiškolení této obce k Hrádku pod podmínkou, že Radostovští upraví cestu z obce až ke škole svým nákladem. Následně se začalo rovněž přemýšlet o výstavbě školní budovy.

Zhotoven byl nákres zamýšleného objektu, jenž byl podán c. k. okresní školní radě. Ta ho svým výnosem z 12. května 1874 č. 1596 poopravila a následně schválila. Poté došlo k vypracování rozpočtu a českému zemskému sněmu byla zaslána žádost o finanční podporu na stavbu školní budovy. 30. srpna 1874 byla provedena dražba na stavbu nové dvoutřídní školy. Cena podle protokolu činila 10 755 zlatých 88 krejcarů. Stavět se začalo v září 1874 a hotovo bylo v srpnu následujícího roku. K vysvěcení nové školy došlo 5. září 1875 nechanickým farářem P. Vojtěchem Nosálem. Téhož dne byla pronajata stavba dřevníků, studně a školního plotu za 674 zlatých 99 krejcarů Františku Šťastnému z Jehlice. Celá školní budova čp. 42 i s těmito pracemi vyšla na 11 430 zlatých 87 krejcarů (Kudrnáčův „Úplný adresář a popis politického okresu Královéhradeckého. Okresy: Králové Hradec, Hořice, Nechanice a veškeré politické obce a osady“ z roku 1903 uvádí 89 krejcarů), přičemž subvence od českého zemského sněmu činila 2 000 zlatých. V nové škole se začalo vyučovat 6. září 1875, dvoutřídně až 3. února 1876.

19. září 1876 se stal hrádeckým řídícím učitelem Josef Relich z Babic, který tu setrval až do 1. listopadu 1893, kdy odešel do výslužby. Za něj byla v listopadu 1886 opravena studna. Jeho nástupcem byl František Ryba, nejprve pouze jako zatímní řídící učitel a 10. června 1894 byl c. k. zemskou školní radou definitivně potvrzen. Dvoutřídní škola vydržela na Hrádku do 15. července 1905. Rozšíření školy na Hrádku bylo povoleno výnosem c. k. zemské školní rady v Praze ze 25. února 1905 čís. 5031 z. š. r. a v život uvedeno výnosem c. k. okresní školní rady v Hradci Králové ze 7. března 1905 čís. 634 o. š. r. V roce 1920 se odstěhoval do Bohdanče řídící učitel František Ryba, jenž byl dán na trvalý odpočinek v lednu 1922. Po éře různých zastupujících učitelů se stal 1. července 1922 definitivním řídícím učitelem František Kalenský, který tu učil do roku 1926, kdy ho nahradil Josef Halík, jenž byl dán do výslužby v roce 1941. Roku 1937 byla školní budova upravena. Značně byla rozšířena okna ve třídách a rovněž byla opravena fasáda. Opravu provedl nechanický stavitel František Kuchař a okna vyrobil Rudolf Vohralík z Nového Přímu. Nástupcem Josefa Halíka byl jmenován Jan Novotný, vystřídaný roku 1952 Josefem Weisbauerem.

1. listopadu 1941 se stala škola opět dvoutřídní a o 10 let později se dočkala opravy oplocení. Nebyly to však jediné změny ve škole, protože od března do května 1945 sloužila dolní třída k ubytování německých uprchlíků, v roce 1948 byl pořízen nový nábytek a v listopadu 1949 byla z dosavadního kabinetu zřízena žákovská šatna a kabinet byl přemístěn do prázdné třídy v přízemí, v jejíž druhé části vznikly prostory pro místní lidovou knihovnu a výdejnu potravinových lístků. Do nástupu ředitelky Boženy Matějkové 1. prosince 1952 spravoval školu ředitel Fiedler, který sem dojížděl z Ruseku. Později začalo dětí ubývat a rovněž státní politika podporovala postupné rušení malých vesnických škol. Nejprve byla škola zredukována na ZDŠ 1.-5. postupný ročník. Ta byla nakonec zrušena za ředitelky Zdeňky Skořepové k 1. září 1975 a děti začaly navštěvovat školu v Nechanicích, i když jako zákon schválnosti získala budova v roce 1974 novou fasádu, resp. opravené omítky ZO Svazarmu v Hrádku.

Následně byla rozhodnuto o adaptaci budovy i se zahradou na mateřskou školu pro 30 dětí pracovníků Československých hudebních nástrojů v Hradci Králové i místních obyvatel. K jejímu otevření došlo 28. prosince 1975. Zásluhu na zdárném zakončení adaptace měla brigádnicky pracující stavební skupina ČSHN, členové kolektivu BSP a mládežníci ze závodu Petrof. Vedle toho byl v objektu umístěn MNV a dodnes tak slouží jako sídlo obecního úřadu, jež bylo naposledy výrazně zrekonstruováno v roce 1994.