Kroměříž - Kovářská ulice

Nachází se v historickém jádru města a je spojnicí mezi Velkým a Masarykovým náměstím, které od sebe dělí vzdálenost 125 m. Ulici s pěší zónou lemují bývalé výstavné měšťanské domy, v jejichž přízemí se kromě obchůdků nachází také řada pohostinných zařízení. Jedná se o podniky rychlého občerstvení „Gó Cha Bubble Tea“, „Chihuara – Mexican Burger bistro“, kavárny „Zmrzlina Riviera“, „Academy – cafecoctailbar“, „Café Cubes“, „Cukrárnu Amadeus“ a „Radniční restauraci s pivotékou.“

Od roku 1786 nesla ulice název Schmiedgasse. Mezi lety 1911 až 1935 Kovářská, pak Jiráskova, od 1940 opět Schmiedgasse a roku 1953 se vrátila ke jménu Kovářská.

 

V její horní části stojí památkově chráněný měšťanský dům č.p. 13/14. Rozsáhlý objekt byl zbudován na protáhlé parcele mezi Kovářskou a sousední Jánskou ulicí. Do obou těchto městských komunikací se dům obrací patrovými štíty, fasáda vzhlížející na Kovářskou je ale mnohem honosnější.

 

 

Na spodním konci ulice u Velkého náměstí se po jejích obou stranách tyčí dva nárožní a velmi zajímavé objekty. Nejdominantnějším je dvoupatrové kroměřížské „sídlo konšelů“ otočené k hlavnímu rynku vstupním průčelím s předsunutou vysokou hranolovou věží a dvouramenným schodištěm. Radnice začala vznikat v renesančním stylu za vlády biskupa Marka Kuena v půli 16.století. Původně v ní bývalo také vězení, ve kterém mezi léty 1610 až 1611 nuceně pobýval Jan Sarkander. Ve „století páry“ dostavěno druhé patro - díky tomu bohužel vzala za své ozdobná atika do té doby budovu završující. Vnitřní prostory prošly novou úpravou po druhé světové válce. V současnosti se v prvním patře radnice nachází krásná obřadní síň s vitrážemi Vladimíra Škrance. V přízemí je Turistické informační centrum a je možno prohlédnout si i pěkné vnitřní nádvoří se schodištěm. Na 40 metrů vysoké radniční věži se nachází dvojice novějších ciferníků. Větší ručička ukazuje hodiny a menší minuty.

Naproti radnici se z nároží vypíná tzv.Starý šenkovní dům zbudovaný roku 1612 měšťanem Lukášem Ouštěckým. Ve druhé půli 17.století jej odkoupil biskupský písař Jakub Zubřický. Po jeho smrti se s ovdovělou Marianou oženil biskupský zástupce mincmistra Šimon Ondřej Sinapi, muž proslulý „dobrodružnou“ povahou. Roku 1872 se stal vlastníkem domu purkmistr města dr.August Benesch, jenž nechal nad hlavním průčelím vystavět ozdobnou balustrádu se sochami čtyř Múz. (To vše realizováno dle návrhu arch.Gustava Meretky.) Ještě před koncem století se novým majitelem stal advokát dr.Alois Kusík, po exekuci domu (pan advokát byl totiž vlastníkem štvavého časopisu Velehrad) jej od roku 1899 vlastnil obchodník Leopold Stránský. Od 1939 zde až do svého skonu žil historik města František Václav Peřinka. V šedesátých letech bylo celé stavení důkladně opraveno. Přitom přestavěn suterén a bývalé obchůdky nahradila „Valtická vinárna Zlatý kohout.“ Po sametu byla zprivatizována a její název změněn na „Radniční sklípek.“

Další rekonstrukce domu provedena roku 1992, 2001 částečně restaurovány sochy na balustrádě a později na střeše stavení otevřen vyhlídkový Bar s terasou. Roku 2021 skulptury na balustrádě prošly tentokráte již mnohem důslednější finální restaurací.