Krňovice (Třebechovice pod Orebem)

Tato dnešní část Třebechovic nad Labem má prazvláštní pojmenování, o jehož původu se vedla řada diskuzí. Stejně jako u jiných názvů bude nejlépe otevřít knihu prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L", v níž je napsáno následující:

"1. Krňovice (lid. v Krňovicích, do Krňovic), ves na levém břehu Orlice u rozsáhlých lesů 10 1/2 km vých. od Hradce Králové: 1362 ad E. in Krnycouicz, exec. pleb. Dobruscensis, LC. I, 183; RDP. 91 decan. Gradic.: 1369 Kyrnouicz, 1384 - ok. 1405 Kirnyeyouicz; 1371 ad pres. Hinconis, mil. de Nachod, ad E. in Krnouicz, LC. II, 62; 1376 ad pres. Hinconis de Nachod ad E. in Krnyewicz, t. III, 59; 1393 eccl. in Krnyewicz, SA. III, 136; 1405 pleb. in Krnouicz, LEr. V, 630; 1405 Já Pešík Kapím řeč. z Měřišč sed. v Krněvicích vyznávám, že sem byl mocně přišel na ubrmany s knězem Vaníkem, farářem - - propadl sem těch 20 k. gr. ku panu Hynkovi z Třěbochovic a knězi Vaníkovi, farářovi z Krněvic, t.; 1407 ad E. in Alto Ponte alias in Trziebochouicz, exec. pleb. in Krnyowicz, LC. VI, 201; 1496 v Krňovicích, RT. II, 482; 1498 dvůr celý Krněvice, t. 506; 1654 Krnowicze ves, BR. 11/238; 1790 Hft Opocžna: Krniowicz, Krniewicz von 21 N., Schaller XV, 174; 1836 Krniowitz, Sommer IV, 374; úř. 1854 Krňovice.

Prvotní tvar Krnějovice (= ves lidí *Krnějových, srov. předešlé jm.) se změnil přehláskou v Krnějevice a ten stažením v Krnievice; ale pak nenastalo úžení (*Krnívíce), nýbrž analogické krácení slabiky -nie- > -ně- a změna v Krňovice podle MJ. na -ovice."

Naopak František Ladislav Sál se drží toho, že zdejší lidé byli malého vzrůstu čili krňaví, takže právě od toho vznikl název této vsi, i když vedle toho zmiňuje též verzi o prvotním hospodáři Krnějovi. Další verze tvrdí, že v těchto místech všechno vždy krnělo čili nemělo dostatečné podmínky pro řádný vývin.

První zmínka o obci tedy pochází z roku 1362, kdy byl zdejší kostel zmíněn poprvé jako farní, ale osídlení této lokality je mnohem staršího původu, což dokazuje nález kamenné motyky v roce 1940 v příkopu u pole Josefa Kynose z čp. 23, ale i řada dalších objevů v 19. století. V roce 1369 byla obec psána jako Kyrnovicz, roku 1384 Kyrneyovic a v roce 1407 Krnyewicz (zmínka o smíru mezi klášterem sv. Kříže v Praze a člověkem poplatným v Krňovicích), z čehož vznikl název Krněvice (pozor na možnou záměnu s obcí u Nymburka). Teprve později získala tato obec, jež vznikla podél staré cesty z Hradce Králové do Albrechtic, současné pojmenování. Ve středověku bývala rozdělena na několik částí. Jedna z nich náležela k třebechovickému panství. Markéta, vdova po třebechovickém pánovi Hynku z Dubé, který zemřel v roce 1358, podala roku 1362 ke kostelu v Krňovicích faráře Vojslava. Po jejím skonu se stal podacím pánem zdejšího kostela její syn Hynek z Dubé a Náchoda, jenž je připomínán v letech 1371-1405. Roku 1393 Děvic z Litětína u Holic daroval krňovickému kostelu 1 kopu úroku. Další část Krňovic patřila Pešíku Kapounovi ze Svojkova, který tu měl panoší dvůr. V roce 1405 se zavázal, že bude místnímu faráři Vaníkovi odvádět ze svého dvora 5 korců žita a 5 korců ovsa. Ještě roku 1416 měl kostel svého faráře, ale během husitských válek fara zanikla a kostel se stal filiálním do Třebechovic pod Orebem. V roce 1496 Johanka, dcera třebechovického pána Přibíka Kroměšína z Březovic a manželka Mikuláše staršího Trčky na Vlašimi, prodala tvrz Třebechovice s příslušenstvím, ves Krňovice a dalších 11 okolních vsí Mikuláši mladšímu Trčkovi, čímž se Krňovice staly součástí opočenského panství. Za krále Vladislava Jagellonského se rozmohly po celém kraji četné loupeže. Roku 1592 Vilém a Krištof Trčkové dali městu Třebechovice právo k výhradnímu vystavování piva v Krňovicích, Nepasicích a ve Štěnkově. O 6 let později patřily k Opočnu již celé Krňovice. Jak se dostala k onomu panství část Pešíka Kapouna, dnes již nevíme. 16. srpna 1622 vtrhla do obce císařská jízda, která zrekvírovala, co jí pod ruku přišlo a navíc způsobila místním řadu škod. V roce 1651 zde již žilo v 10 domech 77 obyvatel. Podle berní ruly z roku 1654 byli v Krňovicích 4 sedláci, 3 chalupníci, 3 zahradníci a 127 korců polí. Během války s Pruskem tu roku 1740 tábořilo císařské vozatajstvo, které spotřebovalo mnoho sena a obilí, jež zrekvírovalo nejen v Krňovicích, ale i v okolních obcích. Velkým neštěstím se však stal požár roku 1778, kdy hořelo v chalupě sedláka Jiřího Krejcara u podruha Holečka. Tomuto ohni podlehly 3 zahradnické domky, 2 chalupy a dřevěný kostel. Vedle toho uhořeli 2 nezletilí synové zahradníka Pumra a na zvonici došlo k rozlití dvojice zde se nacházejících zvonů. Po vydání tolerančního patentu se k evangelické víře přihlásili 3 místní obyvatelé. Nový kostel byl postaven v roce 1781 a posvěcen o 2 roky později. 9. září 1783 chtěli zdejší evangelíci pochovat zemřelou vdovu Ludmilu Jarkovskou z Bělče nad Orlicí, která však oficiálně neoznámila svůj odchod od římskokatolické církve, takže rozhodnutím vyšších úřadů měla být přes protesty pozůstalých pochována podle římskokatolického řádu. Evangeličtí souvěrci nechali tedy rakev na cestě a římští katolíci zemřelou zanesli na krňovický hřbitov a tam ji pochovali. Ještě horším byl požár 8. srpna 1835, který vypukl v kovárně Josefa Pummra. Tehdy vyhořelo 44 domů i s hospodářskými objekty. Navíc na kostele shořela věž, v níž opět došlo k rozlití nových zvonů, střecha, strop, celý oltář a stolice. V následujícím roce byl kostel opraven a roku 1837 byla na něm vystavěna zvonička. V témže roce bylo zakázáno používání hřbitova u kostela. Všichni zemřelí měli být pochováváni v Třebechovicích pod Orebem, ale kvůli velkému odporu obyvatel Krňovic a Bělče nad Orlicí došlo následně k odvolání tohoto zákazu, i když podle nového nařízení měl být zřízen dále za kostelem. V roce 1840 došlo k dalšímu požáru vsi, jemuž podlehlo vše, jen 2 stavení u mostu tento oheň přečkala. Roku 1843 měla obec 22 domů a 149 obyvatel.

V roce 1849 se Krňovice staly samostatnou politickou obcí. Během prusko-rakouské války roku 1866 táhly obcí jednotky obou válčících stran. Naštěstí v okolí obce k žádné bitevní srážce nedošlo, takže místní byli poškozeni jen tím, že jim bylo pobráno vše, co se dalo sníst a vypít. V létě 1876 v obci přenocovala služka Anna Koudelková a v jedné kupce sena uškrtila svého 6týdenního syna a jeho mrtvolku hodila do řeky Orlice. Zajímavé je, že se na tuto vraždu přišlo až po 20 letech, kdy se měl František Koudelka dostavit k odvodu a nikde po něm nebylo stopy. Za tuto vraždu byla odsouzena k 5 letům těžkého žaláře. Roku 1877 byl přes Orlici postaven nový železný most, který nahradil ten původní dřevěný. Z front 1. světové války se nevrátilo 7 zdejších mužů. Navíc v roce 1917 došlo k rekvizici 2 kostelních zvonů z roku 1936 a 1909. O rok později došlo též na cínové píšťaly z varhan.

V roce 1922 byl opatřen do kostela nový zvon. V letech 1925-1926 byla postavena okresní silnice z Bělče nad Orlicí do Krňovic. Roku 1926 došlo k rozvodnění Orlice, která následně zalila okolí obce. V roce 1934 byla založena místní organizace národní demokracie. Za německé okupace nesla ves pojmenování Krniowitz. V dubnu 1940 se vzňal od přetopeného pařáku vepřinec v usedlosti Václava Runštuka. O 6 let později byla taková povodeň, že voda tekla až přes zdejší lávku. V letech 1947-1948 byl postaven nový most přes Orlici. V roce 1957 bylo založeno místní JZD, jež bylo 1. března 1961 připojeno k JZD Třebechovice pod Orebem. Od 14. června 1964 jsou Krňovice součástí Třebechovic pod Orebem. V roce 1973 schválila rada MěstNV, aby zdejší občanský výbor postavil svépomocí autobusovou čekárnu. V té době došlo rovněž k dokončení kanalizace. Roku 1979 došlo k vybudování nového veřejného osvětlení. V roce 1997 proběhla kompletní rekonstrukce mostu přes Orlici a o rok později byl dokončen vodovod. Roku 2001 došlo k ustavení osadního výboru. 4. května 2002 byl slavnostně položen základní kámen místního skanzenu. V roce 2020 došlo k rekonstrukci a rozšíření kanalizační sítě. O rok později vznikl podchod pro chodce a cyklisty pod silnicí I/11.

Mezi nejznámější pamětihodnosti Krňovic patří: od 25. března 2003 památkově chráněný kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž vyhořel v letech 1778 a 1835 (vystavěn v letech 1781-1783 na místě původního dřevěného, v letech 1836-1837 obnoven; viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-nanebevzeti-panny-marie-s-ohrazenim-hrbitova-2142173), od 25. března 2003 památkově chráněný objekt bývalé přízemní lednice se sedlovou střechou z konce 18. století (viz https://pamatkovykatalog.cz/lednice-13264038), kamenný kříž z roku 1913 a na některých staveních lze ještě zaznamenat pozůstatky tradiční lidové architektury z 19. století. Nejde nezmínit se o místním skanzenu, který tu začal vznikat roku 2002 a nadále se rozšiřuje o další objekty, z nichž nejvýznamnější je od 20. ledna 1964 památkově chráněný roubený patrový mlýn s vyřezávanou lomenicí z roku 1807, přenesený sem z Bělče nad Orlicí (viz https://pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/vodni-mlyn-157558). Více na: http://www.krnovice.cz.