Křížová cesta na Dříši

Křížová cesta, mnohými nazývaná též jako Kalvárie, má mnoho podob, ale nejznámější je jako soubor 14-15 křesťanských zastavení v podobě kapliček, jež mají připomínat nejvýznamnější události z posledního dne pozemského života Ježíše Krista - od jeho odsouzení Pilátem Pontským přes nesení kříže po Via Dolorosa až po ukřižování na hoře Golgota (Kalvárie). K ní se vztahuje pobožnost, během níž si věřící připomínají výše jmenované události a snaží se při rozjímání a modlitbách získat poučení i povzbuzení pro svůj současný život a prosit o Boží milosrdenství a o odpuštění.

Podle apokryfního (legendárního) evangelia z 5. století můžeme nalézt kořeny této tradice už v dobách, kdy Panna Marie po Nanebevstoupení Páně měla chodívat buď sama nebo v doprovodu svatých žen a vedle ní svatí apoštolové a první věřící Jeruzalémem ve šlépějích Ježíše Krista s křížem, v čemž je následovali od 4. století různí poutníci. Ti za vykonání této pouti s modlitbami získávali plnomocné odpustky. Nejvíce známými se stali františkáni, kteří se po usídlení ve Svaté zemi rozhodli od 14. století zavést každoročně dvojici cest s pobožnostmi - cestu pádů a poslední cestu Pána Ježíše, z nichž po roce 1458 zůstala jediná pobožnost - Křížová cesta od Piláta na Golgotu.

Problémem však bylo, že každý věřící neměl dostatek času či financí na to, aby se mohl vypravit do Jeruzaléma, takže nakonec došlo k povolení toho, aby byly v kostelích, kaplích i na jiných místech zřizovány kříže a obrazy, jež měly představovat události, k nimž došlo na skutečné křížové cestě v Jeruzalémě a za jejich návštěvu udělovat takové milosti jako pro vlastní křížovou cestu. První tyto cesty se objevily ve Španělsku a jejich nejznámějším organizátorem byl dominikán Alvarus, jenž po svém návratu ze Svaté země zobrazoval křížovou cestu v klášteře sv. Dominika v Cordobě a následně rovněž v různých kaplích. Na tuto tradici pak navázali františkáni, jimž byla v roce 1342 svěřena stráž svatých míst. Odtud se pak tato sílící tradice rozšířila do Portugalska, Francie a přes Německo i k nám, i když původních zastavení bylo pouze 6 (dnešní VII. - XII.), později se rozšířila dokonce až na XXV. - XXXIII.) Teprve v 17. století se ustálil jejich počet na 14. zastaveních, jak je známe dnes, protože papež Innocenc XI. udělil 6. listopadu 1686 františkánům výhradní právo na zřizování křížových cest a jejich svěcení s plnomocnými odpustky, přičemž bylo rozhodnuto právě o jejich rozdělení na 14 zastavení. Tato věc byla dalšími papeži dále potvrzována a rozšiřována.

Kde se zjevila první křížová cesta u nás, tak to se již sotva dozvíme, ale nejstarší známá se objevila v roce 1623 na Svatém kopečku u Mikulova, kde ji dal stavět kardinál František Dittrichstein. 16. ledna 1731 konečně papež Klement XII. uznal tradičních 14 františkánských zastavení za závazné pro celou katolickou církev a jeho nástupci je s menšími změnami obdařovali plnomocnými odpustky, takže ve 2. polovině 18. století se začaly křížové cesty masově šířit v městských kostelích i kaplích a v následujícím století se rozšířily i na venkov, i když někde se k tradičním 14 zastavením neformálně přidávalo ještě patnácté v podobě prázdného Ježíšova hrobu.

Nejdéle trvala cesta této římskokatolické tradice do podhorských a horských míst, což je vidět i na samé Dříši, kde se o jejím zřízení při poutnické kapli dlouho uvažovalo, aby byla nakonec pořízena a slavnostně posvěcena až 22. července 1870. Její podobu vytvořil olešnický sochař J. Hartmann, u něhož musíme zmínit to, že je i tvůrcem jiné známé křížové cesty, a to ve Smržově u Smiřic, jež byla posvěcena roku 1882. Celkem vyšla na 882 zlatých a 95 krejcarů a tento náklad byl hrazen jak ze sbírky mezi místními věřícími, tak z patronátní pokladny hraběte Kolovrata-Krakovského-Libšteinského (viz https://www.kudyznudy.cz/aktivity/osada-dris-a-kaple-blahoslavene-panny-marie-se-zaz).

Netrvalo však dlouho a bylo rozhodnuto o radikální změně. Kamenné reliéfy podléhaly tvrdé horské přírodě a někdy i různým nepřejícím lidským zásahům. Došlo tedy k jejich likvidaci a nahrazeny byly v roce 1893 litinovými deskami, jejichž vzhled byl inspirován původní výzdobou (viz https://odkladskychhranic.wordpress.com/2018/04/16/dris). Zároveň byla jednotlivá zastavení vyčištěna a upravena, že vypadala jako nová. Celé okolí bylo zbaveno různých náletů, aby se všechna zastavení skvěla do krajiny a vydávala své svědectví o Božské prozřetelnosti a lásce. Nakonec došlo i na úpravu dříve rozbahněné cesty, která byla zpevněna a na několika neschůdných místech bylo položeno 28 kamenných schodů, aby měli poutníci snažší cestu těmito místy, protože se stávalo, že docházelo v nevlídných obdobích i k řadě úrazů. O rok později ještě došlo k tomu, že byla všechna litinová vyobrazení pozlacena.

Zdejší křížovou cestou chodila řada návštěvníků z blízka i z daleka, zastavovali se zde, modlili a rozjímali bez rozdílu, ať již patřili k německé většině, či české minoritě. Všechny modlitby se tu konaly vždy společně a dvojjazyčně, aniž by s tím měl někdo problém. Stejně tak se sháněly peníze na údržbu křížové cesty, která probíhala vzorně až do problematického období po nástupu německého nacismu, i když i za 2. světové války se zdejší němečtí obyvatelé snažili ze svých skromných příjmů udržet v původním stavu. Po jejich odsunu však nastala éra skázy, mnoha dosídlencům byla křížová cesta trnem v oku a jakousi neblahou vzpomínkou na to, že zde kdy žili Němci, i když ti, co ji zřídili za nějakého Adolfa Hitlera nemohli a nemohli s ním mít nic společného, a to nejen kvůli tomu, že žili v jiné době. Část křížové cesty byla poničena, rozvalena a některá zastavení nakonec zanikla (viz https://www.novomestskykuryr.info/novkur-17/novkur-1709/novkur-1709.pdf), vždyť z původních litinových desek se zachovala pouze jediná. K drobné obnově těchto objektů došlo až počátkem 90. let 20. století, aby nová a zásadní renovace proběhla v letech 2005-2006, kdy byla křížová cesta přemístěna k hlavní cestě od Deštného (viz https://www.mojeorlickehory.cz/tiskova-zprava/?id=344), neboť původně stoupala od poutního kostelíčka strmě vzhůru, jak je vidět ve stabilním katastru (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=orm&idrastru=B2_a_4C_1133_7).