Dříš (Deštné v Orlických horách)

Němčina s češtinou se staletí bytí vedle sebe navzájem ovlivňovaly a obohacovaly co se týká místních pojmenování, když některý název nevznikl v jednom a nebyl přenesen do druhého jazyka, tak se tak stalo opačně, což je i případ Dříše, což je skutečně germanismus, a to potvrzuje i sám prof. Antonín Profous ve své knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H":

"Dříš, něm. Wiederdriβ, ves (m. Deštné) 14 km vjv. od N. Města n. Met.: 1836 Hft Černikowitz: Wiedertrisz, 1/4 St. sw. von Deschnay, Dorf von 24 H. mit 168 E., Sommer IV, 258; úř. 1854 Wiederriss, 1886 Wiederdriss.

Německé jméno má v druhém členu ap. Driesch, které v střhn. znamenalo ʻneobdělanou zemi, nezoraný pozemekʼ (Lexer I, 462), střdolněm. drêsch ʻúhor, neobdělané poleʼ a vyskytuje se i jako MJ.: Driesch, okr. Cáchy, již r. 1097 Drische, dále Treis nad Moselou (kr. Cochem), ok. 1100 Tris a j. (v. Först. ON. I, 741). Podnes je ap. Driesch v. Dreesch ʻúhor jako pastvinaʼ (Sterzinger I, 703 a 698). První člen našeho jména Wieder- jest ovšem na pohled z adv. wieder ʻopětʼ; ale možná, že je v něm ukryto německé příjmení Widder (=Beran) nebo české příjmení Vydra (srov. tvar jména Wiederbruck ʻmost nad potokem Vydrouʼ, skupina chalup u Kvildy, okr. Vimperk).
České jméno je původu nového ze jména německého."

Podle všeho vznikla tato osada někdy počátkem 18. století, kdy sem začali směřovat obyvatelé Deštného a okolních osad, aby osídlily a přivedly k životu další neobydlené místo. Jednalo se o dřevaře, různé řemeslníky a drobné rolníky, kteří se tu nakonec usadili. Největší změnou, jež určila budoucnost osady, byla existence zdejšího pramene, jehož voda byla pokládána za léčivou. Na smrku nad ním pak bylo umístěno vyobrazení Panny Marie a později vznikla nad pramenem dřevěná kaple s rámovou konstrukcí a pobitá prkny. Na jejím vybudování měli zásluhu Andreas Liebich a Anton Baumgartner a k jejímu vysvěcení došlo v roce 1809. Když postupně rostl počet vyléčených, tak se věhlas pramene začal šířit po celém okolí, takže se stal lokálním poutním místem. Dokonce se objevily zvěsti o tom, že se v kapli ukrývá velké bohatství, což přilákalo různé nenechavce, kterým to nakonec nedalo a do objektu se v noci z 2. na 3. srpna 1840 vloupali, ale mnoho si odsud odnést nemohli, protože až na drobné devocionálie tu nebylo nic. 22. července 1870 došlo navíc k vysvěcení nové křížové cesty, jíž zhotovil olešnický sochař Hartmann. Celkem vyšla na 882 zlatých a 95 krejcarů. Protože však byly kamenné reliéfy ničeny jak lidskými, tak přírodními silami, došlo roku 1893 k úpravě křížové cesty, když byly kamenné reliéfy nahrazeny litinovými deskami. Aby se těmito místy šlo mnohem lépe, došlo též k položení 28 kamenných schodů v těch nejhůře schůdných místech. O rok později pak byla všechna litinová vyobrazení pozlacena. Není tedy divu, že se sem konaly 2 pouti za rok - první na sv. Máří Magdalénu a druhá o první říjnové neděli.

Velký rozvoj pak přinesl turistický ruch, zejména zřízení první české turistické horské chaty Panoráma, vzniklé z v roce 1915 zakoupené německé hospody a sídla místního Turnvereinu, o čemž svědčí publikace "Přijďte do hor Orlických. Rádce pro turisty a letní hosty v horách a podhoří Orlickém" od Karla Slavoje Kašpara, v níž se dočteme následující:

"ŠTEMBERKOVA HORSKÁ CHATA PANORÁMA V DŘÍŠI-DEŠTNÉM V ORL. HOR.

670 m, s úchvatnou vyhlídkou v krásné poloze na svahu Dříšského kopce, je populární v české turistice Orl. hor tím, že obětavě r. 1915 zřízena drem Jindř. Štemberkou, stala se základem českých posic v Orl. horách. Je ideálním letním místem a vzbudila takový zájem pro Orl. hory, že dosud málo známá obec Deštné vyrůstá na pozoruhodné horské letovisko se slibnou budoucností. Panoráma je dnes v majetku továrníka Jos. V. Pilnáčka, nyní starosty města Hradce Králové, který ji zdokonalil a novostavbou dependence, účelně zařízenou, nákladně doplnil. Ve stráni u Panorámy postaven r. 1928 dru Štemberkovi památník, v němž uschována urna s jeho popelem."

K této chatě, na níž byla 18. května 1919 založena Turistická župa Orlická Klubu čs. turistů se sídlem v Hradci Králové, se pak přidala v letech 1928-1930 ještě přístavba 16. listopadu 1930 veřejnosti předaného Jiráskova domu (plány zhotovil architekt Ing. Jan Rejchl a pojmenován byl na počest toho, že zde v srpnu 1921 oslavil své sedmdesátiny spisovatel Alois Jirásek), kterou předešel výše jmenovaný památník JUDr. Jindřicha Štemberky, jehož návrh vypracoval architekt Václav Vetešník z Pardubic, kontury byly vytýčeny 2. října 1927 a slavnostně byl odhalen 15. července 1928, přičemž slavnostní řeč přednesl senátor Emanuel Hrubý). Ale pak přišlo neslavně známé období let 1938-1945, kdy připadla tato lokalita ke Třetí říši a tamní až idylický život vzal za své, což můžeme potvrdit částí drobné statě, jež vyšla v "Národním osvobození" 14. prosince 1938: "Německé chaloupky na oblých svazích Orlických hor nosily odjakživa podivný dirndl a vždycky jaksi stydlivě. My horalé z jejich sousedství necítili jsme se mezi nimi nikdy cize. Na stropě poutní hospody v Dříši byl namalován znak Turnvereinu, ale nevadil nám, abychom si pod ním nezatancovali s Němkami, když jsme si odbyli společnou pobožnost u křížové cesty za kapličkou, kde náš »vůtec« se modlil česky a německý »Vorbeter« současně německy. Chodívalo se sem jako domů, tak jako chodili Němci zase k nám pro nůše jablek a pro hrnce povidel, když na horách uhodila zima. Jen o pouti docházívalo v hospodě u Michlů k pranicím, ale to nebyla ani její koncese ani privilej."

Po osvobození se Dříš stávala stále větším cílem nejen organizované (za nájemce Josefa Sedláčka fungovala Panoráma s Jiráskovým domem zejména jako ozdravovna a lázně pro osvobozené politické vězně, přičemž ti organizovaní ve Svazu osvobozených politických vězňů měli oproti ostatním 10 % slevu), nýbrž i individuální turistiky a rekreace, díky čemuž tu postupně vznikla řada různých chalup či chat a v tomto stavu můžeme vidět osadu i dnes, kdy tento boom stále pokračuje, aniž by se však zapomnělo na ty původní a ve své době vyhlášená místa, čehož důkazem může být obnova kaple a křížové cesty roku 1990 (viz https://www.hkregion.cz/dr-cs/102270-poutni-kaple-blahoslavenne-panny-marie-v-drisi.html), i když i zde se dají nalézt některé zanedbané prostory, které by si zasloužily řádnější údržbu, pokud ne rovnou radikální obnovu, jako se dočkala třeba Supova vyhlídka, při níž vzniklo samoobslužné občerstvení. A tak bychom mohli hovořit o Dříši ještě dlouho, nejlépe je však se sem vydat a ne jen o této lokalitě číst. Takže někdy na shledanou v Dříši!