Krátce o židovském osídlení ve Velké Bukovině

Velká Bukovina bývala původně ryzou českou obcí, o níž pochází první zmínka již z roku 1461. V tomto stavu to zůstalo až do 18. století, kdy připadla ves do majetku šlechtického rodu Šporků (1730). Ten ji spolu s celým okolím začal osazovat německy hovořícími osadníky, z nichž část byla právě Židy. Ti se původně živili obchodem a půjčováním peněz, protože nic jiného jim tehdy nebylo povoleno, ale na Šporkových panstvích si mohli více oddychnout než jinde. Zde nebyl takový antisemitismus jako v ostatních částech království Českého, neboť Šporkové byli v mnohém pokrokoví a umírnění, navíc si dokázali spočítat, co jim může nebo nemůže být ku prospěchu. A proč tedy nevyužít peníze židovských rodin?

Vydělaly na tom de facto obě strany. Šporkové měli dostatek možností, kde získat potřebné finance pro své projekty a Židé si mohli pod jejich ochranou žít v klidu a míru. Některé zdroje však hovoří o tom, že s nápadem osadit Velkou Bukovinu Židy nepřišli Šporkové, nýbrž císař Josef II. První zmínky o Židech na Velké Bukovině pocházejí z 1. poloviny 18. století, ale můžeme vycházet z toho, že se zde začali pravidelně usazovat již krátce po získání této vsi Šporky. Některé zdroje kladou počátek židovského osídlení již do roku 1680, a tudíž ještě před Šporky. V 1. polovině 19. století tu již bylo 18 židovských rodin, jejichž domy se nacházely podél silnice ke Střeziměřicím. Od toho se začalo těmto místům říkat "Židovská ulice" a již počátkem 19. století obsahovala 10 roubených domů a synagogu s rituální lázní (mikví).

Ohledně doby vzniku zdejší synagogy se prameny rozcházejí, protože v jedněch se hovoří o roce 1828 a druhé přicházejí až s následujícím rokem. Buďto měli zdejší Židé svoji modlitebnu zpočátku jinde nebo byla stavba synagogy zahájena již uvedeného roku 1828, ale dokončena až o rok později, a tak vznikly výše zmíněné nesrovnalosti. S jistotou však víme, že synagoga s čp. 54 existovala v roce 1829 a v tomto objektu se nacházela rovněž pekárna. To z toho důvodu, aby byla místní židovská komunita soběstačná. Vždyť v jednom z domů v severní části Židovské ulice (něm. Judengasse) byla košer jatka, v dalších se tkalo a prodávalo textilní zboží a tak bychom mohli pokračovat. Dá se říci, že tamní Židé si opravdu vystačili sami, což však mnohdy bylo trnem v oku jejich křesťanským sousedům, ale nikdy zde nedošlo k nějakým větším rozporům. Oba tyto živly se dokázaly respektovat a žít vedle sebe v míru a pokoji, na což dohlížela též hrabata z Kuksu, jež nedala možnost vzniku nějakých půtek, neboť hospodářství panství vzkvétá vždy, když je v něm klid a pořádek.

Velkobukovinští Židé si dokázali pro své děti získat též vlastního učitele. Nejprve zde učili Josef Sommer a David Sommer, po nichž nastoupil Abraham Adler, který mohl od roku 1856 vyučovat i jiné předměty než náboženství. Tím vznikla v Bukovině privátní škola, i když školní plat se nadále odváděl do Chvalkovic, k nimž byla obec oficiálně přiškolena. Zdejších Židů si tehdy všimla při svém pobytu i Božena Němcová, jež měla údajně zavítat i do zdejší "zahrady života". V roce 1862 vznikl jako součást náboženské obce též Židovský modlitební spolek ve Dvoře Králové nad Labem, z něhož se později stala samostatná židovská náboženská obec, jež si roku 1890 vystavěla i vlastní synagogu.

Moderní doba a postupná industrializace okolních měst a obcí přispěla k postupnému odchodu zdejších Židů jinam, protože postupně zanikla i různá dosavadní omezení a ti se konečně mohli realizovat po svém. Poslední bohoslužby proběhly ve zdejší synagoze kolem roku 1906, neboť po tomto roce nejsou o nich žádné zprávy. Nepřímým důkazem může být také to, že již roku 1910 byla synagoga částečně zbořena. Do dnešní doby z ní zůstaly pouze přízemní obvodové zdi, ohraničující nově vzniklý dvorek. Při přestavbě domu v roce 1989 zanikla též dvojice žulových portálů, na nichž byly vytesány citáty ze Starého zákona. Roku 1908 tak žilo ve Velké Bukovině 8 Židů a v roce 1930 pouzí 2 Židé.

Jedinou, v původní podobě dochovanou památkou na zdejší židovské osídlení, je tudíž místní hřbitov. Můžeme uvažovat, proč tomu tak je, zda jeho umístěním v polích mezi Velkou Bukovinou a její částí, které se říká Kopaniny, nebo jestli místní Němci nebyli tak zapřísáhlými nacisty jako jinde v okolí a toto pohřebiště jim v ničem nevadilo. Nejspíše šlo o kombinaci obojího, protože mnoho zdejších Němců bylo velmi religiózně zaměřených, a tak neměli vůli něco ničit, natož když se zde nacházely lidské ostatky, na takové věci prostě neměla většina z nich žaludek, i když doba byla taková, jaká byla.

První zprávy o existenci tohoto pohřebiště máme z roku 1731. Postupem času však kapacitně nestačilo, a tak došlo k jeho rozšíření. Zprávy o tom se nám nedochovaly, ale v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Josepha Wiedermanna a geometra 4. třídy Antona Richlyho ještě vidíme, že má hřbitov poloviční rozlohu oproti dnešku (1 079 m2), a tak můžeme říci, že jeho zvětšení bylo provedeno ve 2. polovině 19. století. Pro ty, jež se hodlají do tohoto mapového díla podívat (https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=HRA126018400), připomínám, že hřbitov naleznou na jihu hruškovitého výběžku, jenž byl vklíněn do katastru Malé Bukoviny. Rovněž uvidí to, že existence židovského hřbitova dala místům mezi ním a Velkou Bukovinou nové pojmenování - "U židovského hřbitova" ("beim Judemfriedhof").

Do dnešní doby se zde zachovalo na 182 náhrobních kamenů, z nichž ty nejstarší pocházejí právě z období vzniku hřbitova a ty nejmladší z doby kolem roku 1897, přičemž ty starší jsou neodmyslitelně spojeny s reliéfní výzdobou obecných židovských symbolů, rodinné příslušnosti (Hirch - jelen, Mayzl - myš, Jehuda lev) či povolání zesnulého (krejčí - nůžky, svitek tóry či kniha - rabín, hmoždíř - lékárník). Mladší náhrobky odtud zmizely až po 2. světové válce, takže na jejich zničení nemají podíl odsunutí Němci, nýbrž dosídlování opuštěného území novým obyvatelstvem. Nejspíše tak skončily v různých základech a stavbách po okolí, což se stávalo i jinde, kde probíhala výstavba. Dodejme ještě, že je zde pohřbena řada tehdejších osobností, jež dnes nikomu mnoho neříkají, i když tehdy určovaly chod různých úřadů, továren nebo institucí. Zmiňme např. učitele náboženství jaroměřské židovské obce Osiase Altschula, padlého z bitvy u Dvora Králové nad Labem roku 1866 Avrahama Lewyho (na horní části náhrobníku se nachází zkřížený meč se šavlí, aby bylo poznat, že šlo o vojáka), úspěšného obchodníka Šloma Müllera (jeho náhrobek z roku 1870 má na sobě vyobrazenu kotvu s kérykeionem, též známým jako caduceus, atributem boha Herma čili Merkura, což bylo bráno jako symbol obchodu) a byli zde pohřbeni také předci Ludwiga Nettla, známého obchodníka a člena představenstva Židovské náboženské obce v Liberci, který se v roce 1895 vystěhoval s rodinou do USA.

Jako hmotný doklad přítomnosti židovského obyvatelstva na venkově v novověku byl hřbitov 28. února 1964 zapsán do státního seznamu kulturních památek, ale svoji ochranu získal již předtím, což můžeme zjistit z článku "Věstníku Židovské obce náboženské v Praze" z 1. prosince 1950:

"HRADEC KRÁLOVÉ

Naše židovská náboženská obec dostala nedávno dopis jistého nežidovského občana z Jaroměře, v němž píše o své návštěvě na židovském hřbitově ve Velké Bukovině u Dvora Králové nad Labem, o kterém slyšel vyprávět, že jde o hřbitov památkový. Píše nám dále, že i zbytky někdejší synagogy ve Velké Bukovině zůstaly zachovány, ačkoliv toto místo v době okupace patřilo již k sudetskému území, kde většinou všechny synagogy byly zničeny. Pisatel, jenž zdůrazňuje, že sám je bez vyznání, přimlouvá se za to, aby tato historická památka obce Velké Bukoviny nezmizela a vybízí nás, abychom působili k jejímu zachování.

Zjistili jsme, že hřbitov i trosky někdejší synagogy jsou pod ochranou státního památkového úřadu v Praze, čímž je dána záruka, že tyto pamětihodnosti zůstanou zachovány.

Hřbitov ve Velké Bukovině je historický hřbitůvek, celý zarostlý, působí dojmem, jakoby celá ta příroda patřila těm starým náhrobním kamenům.

R. Z."

Ještě v roce 1988 však J. Roubíček napsal: "Je nutné provést celkovou opravu ohradní zdi (kvádříky jsou ve většině případech na místě) a obnovit podle dokumentace vchod do hřbitova. Doporučuji především zemní úpravu a postavení pomníků. Hřbitov je naprosto neudržován." To se změnilo až v polistopadovém období, kdy byl postupně upravován. Více se o tomto hřbitově dá dozvědět na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/zidovsky-hrbitov-13464219 nebo na této straně: http://bohemiaorientalis.cz/zidovsky-hrbitov-ve-velke-bukovine/. O tomto pohřebišti se zmínil rovněž Jaroslav Achab Haidler ve své knize "Židovské hřbitovy a pohřbívání". Na závěr musím ještě zmínit legendu o tom, že sem měli přijít Židé z Bukoviny, historického území, dnes rozděleného mezi Rumunsko a Ukrajinu.

Krátce o židovském osídlení ve Velké Bukovině na mapě