Krátce o požárech v Dobrušce do založení zdejšího hasičského sboru

Toto město, spojované s románem Aloise Jiráska „F. L. Věk“ a jeho skutečnou předlohou F. L. Hekem, vyhořelo ve své historii mnohokrát. O požárech do 2. poloviny 16. století se nám bohužel nadochovaly žádné záznamy, protože městské knihy, účty a další zmínky v jiných listinách podlehly právě některým požárům, o nichž budu hovořit.

První známý dobrušský požár se udál 30. srpna 1566, kdy před 2.00 hod. začala prudce hořet maštale Martina Čápa a oheň se odtud rozšířil během necelé půlhodiny na celé náměstí, takže lehlo popelem 76 domů, radnice, pivovar, špitál, šatlava a 11 obilím naplněných stodol. Nejhorší však na tom bylo to, že spolu s radnicí shořely gruntovní knihy a další důležité listiny, čímž město přišlo o některé výsady. Tehdy se ukázal v dobrém světle majitel panství Vilém Trčka, který použil nejen svých peněz na pomoc pohořelým, ale rovněž stanovil, že jim musí být zapůjčeny všechny sirotčí peníze z celého panství, které byly uloženy v panské pokladně. Původce požáru Martin Čáp byl původně odsouzen k trestu smrti, ale na přímluvu své manželky a mnoha jiných významných osob ho omilostnil a pouze ho vypověděl s jeho 5 syny z panství na 10 mil. Pokud by se k panství přiblížil na menší vzdálenost, původnímu trestu by neunikl. Martin Čáp se do 2 dnů vystěhoval z obce a své potomky zanechal v obci Jílovici.

Následující požáry nebyly tak velké jako ten předchozí. 1. srpna 1629 vyhořelo 10 gruntů. 21. května 1672 lehlo popelem 6 domů blízko novoměstské brány (čp. 15-20), přičemž oheň vypukl u Tobiáše Reichla v čp. 10. Další požár zasáhl náměstí 4. září 1702. Vypukl během pozdní noci a vyžádal si celkem 62 domů s radnicí a pivovarem. Netrvalo dlouho a Dobrušku navštívil opět ohnivý kohout. 24. října téhož roku vypukl oheň ve stodole Ignáce Kratochvíla. Nejprve zničil všechny stodoly při silnici k Solnici, poté stavení vdovy Bitnerové na rynku proti radnici a stodolu Václava Lenfelda, z níž přeskočil do Novoměstské ulice, kde zničil další stavení. Kolik jich bylo, to se do dnešních dob nedochovalo. 28. července 1789 přišla prudká větrná bouře s krupobitím a kolem 2.00 hod. uhodil blesk do domu Jiříka Synáčka čp. 60. Rozpoutaný živel však zničil pouze sousední stavení čp. 59, jež náleželo Františku Hejzdralovi.

Nejhorší požár všech dob však vypukl 9. května 1806 po 8.00 hod. v domku zámečníka Brože za Solnickou branou. Díky němu bylo zničeno 269 domů, kostel s děkanstvím (zachovaly se pouze 3 stříbrné kalichy, bronzová křtitelnice z roku 1507, oltář Panny Marie a obraz sv. Václava z hlavního oltáře), radnice s věží a pivovarem, škola, špitál, 5 židovských domů, synagoga a 69 stodol. Uchráněny zůstaly pouze ulice Pulická a Opočenská, 8 domků v Domašínské ulici, 7 stavení ve Svatodušní ulici a 1 domek v Křovické ulici. V kostele, kde se rozlila trojice zvonů (přežil pouze zvon z roku 1641), navíc shořely všechny farní matriky, takže musely být po požáru opět založeny. Materiální škody, pokud nepočítáme uvedené objekty, byly rovněž vysoké, protože shořelo přes 4 000 korců obilí, jež zde bylo uschováno pro trhy. Ještě horší bylo to, že zahynulo 19 lidí, z nichž většina byli starci a děti. Událo se to tak, že lidé ve snaze se zachránit, místo aby utekli pryč, tak se ukryli v místním kostele, který nejen začal hořet, ale jeho dveře byly zataraseny větrem. Naštěstí si jeden z nich – Josef Holman přinesl s sebou sekeru, takže se dostali z pasti ven. Výhra to však nebyla, protože náměstí již bylo v tu dobu celé v plameni a tak hledali různě spásu. Pouze Josef Holman s manželkou doběhl Křovickou ulicí k potoku, ale skokem do něj se oba vážně opařili. Mnozí se zachránivší utpěli vážné popáleniny a jen tak tak přežili. Nejhorším obrazem byla spálená těla 2 dětí kupcové Anny Králové, jež se ukryly na hřbitově a ještě po požáru se jejich mrtvoly držely za ruce. Po požáru se v městečku rozhostila velká bída, protože 1 800 lidí bylo bez přístřeší a jakéhokoliv živobytí. Obnova Dobrušky tak trvala několik let, ale nebýt pomoci z Josefova a Opočna, rozsah požáru by byl mnohem větší, i když dobrušská stříkačka z roku 1787 se rovněž vyznamenala. Památkou na tuto strašlivou událost se stala píseň „O těch hrozných událostech při požáru Dobrušky“, která vyšla tiskem v roce 1807.

Od té doby byl nějaký čas od ohně klid, pokud nepočítáme 28. září 1820 vyhořelé stodoly v Opočenské ulici. Z paličství byl tehdy podezříván bývalý purkmistr Josef Alois Hek, který byl ale po ročním vyšetřování propuštěn na svobodu. Teprve 13. června 1865 vyhořely před 12.00 hod. domy Františka Hejzdrala čp. 56 a hejtmana Chrudimského, setníka na odpočinku, čp. 58. Městu osudným se mohl stát 7. říjen 1866, kdy v 17.30 hod. vypukl v domě čp. 9 na náměstí požár, který zničil po obou stranách celé náměstí s radnicí, pivovarem, věží a Kostelní ulici až po školu. Lehlo tak popelem 81 domů a škoda se vyšplhala na 400 000 zl. Až 24. června 1875 byl založen zdejší SDH, a to díky velké iniciativě Antonína Krause, i když i poté zasáhla Dobrušku řada velkých požárů. To je však již jiný příběh.