Kostel sv. Mikuláše, biskupa v Chotči

Zdejší chrám Páně byl veden jako farní již ve 14. století, resp. v popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy měl vlastního plebána, který odsud odváděl v letech 1369-1405 6 grošů papežského desátku. Tehdy náležel pod jičínský dekanát a královéhradecký archidiakonát. Podle pověsti, která je zaznamenána ve farní pamětnici, měl být vybudován již ve 12. století Mikulášem Kůlem na Chotči, jehož bratr Jiří postavil kostel v Hřídelci a druhý bratr Jan chrám Páně v Újezdě. Původně měl stát více uprostřed vsi, a to na místě pozdější sochy sv. Jana Nepomuckého. Důkazem by měl být zápis o tom, že se v těchto místech rozkládal do roku 1828 hřbitov. Výše zmíněná legenda hovoří i o tom, že v uvedeném roce 1828 měl být kostel se zvonicí vybudován blíže bývalého zámečku a k nim byl přenesen i hřbitov. Prvním známým plebánem byl Frenclin, jenž zemřel 16. června 1357. Na jeho místo byl podán Petrem z Chotče kněz Hanek, syn Petra z Mladé Boleslavi, přičemž nový farář v Chotči byl uveden do svého úřadu plebánem v Lužanech. 23. září 1371 byl po Hankově smrti dosazen do Chotče starobydžovský farář Antonín, který si kolem roku 1382 směnil místo s plebánem Janem z Ostružna. 11. dubna 1390 došlo k další změně, když si chotečský farář Martin vyměnil faru s plebánem Janem z Menší Slatiny. Nový farář byl uveden do úřadu kosteleckým plebánem a zároveň jičínským děkanem. O 6 let později přenechal farář Jan chotečskou plebánii na 3 roky knězi Svatoňovi, jenž se zavázal k odvádění všeho potřebného k živobytí prve zmíněného faráře. V roce 1411 si směnil faru plebán Jakub s lochenickým plebánem Jindřichem (Lochenice jsou listinně zapsány jako Lochynice), ale ten ještě téhož roku odešel ze vsi a na jeho místo přišel konecchlumský oltářník Mikoláš. O 2 roky později se konecchlumský oltářník Jindřich vrátil zpět do Chotče a plebán Mikoláš převzal svůj předchozí úřad. Ještě roku 1413 odešel plebán Jindřich podruhé do Konecchlumí a odtud přišel do Chotče oltářník Duchek. Ten si zase v roce 1419 změnil místo s plebánem Jakubem z Čisté. Během husitských válek zdejší fara zanikla a později byla obsluhována z Lázní Bělohradu nebo z Miletína. Když roku 1653 získali Choteč novopačtí pavláni, tak vedli v chotečském kostele služby Boží oni, a to pod dohledem novopackého faráře. Do roku 1701 žili přímo ve vsi a když přesídlili do Nové Paky, tak sem vysílali 1 duchovního exhortátora čili vikáře, kterého v rámci své roboty přiváželi v neděli místní obyvatelé. Ten byl vždy po týdnu působení v Chotči, kde vedl duchovní správu, dohlížel na zdejší dvůr apod., vystřídán v sobotu jiným řádovým bratrem. Posledním takovým misionářem excurrendo byl P. Ondřej Avellinus Steinmann, jenž odešel v roce 1709 na místo kooperátora do Vítkovic. Poté byla Choteč obsluhována novopackými světskými kněžími, aby byl kostel přestavěn pavlány do barokní podoby v letech 1749-1750, což prokazuje nápis nad hlavním vchodem: "A. D. MDCCIXL (1749)." V té době došlo také ke zničení většiny starých náhrobníků. Roku 1784 se začalo vyjednávat o zřízení fary v Chotči a o 3 roky později byla zřízena zdejší lokálie, jejíž erekční listina byla vystavena 16. dubna 1787. Prvním zdejším lokalistou byl P. Kastulus Breth. Tehdejší neklidnou dobu poukazuje do dnešní doby uchovávaná pověst o tom, že když se římskokatolický farář pustil do obnovy náboženství ve vsi a jednoho dne kázal něco, co se nelíbilo některým místním lidem, a tak byl na hřbitově jedním z okolních zemanů zabit, a to škorní čili botou. Někdy v období let 1835-1850 došlo k další přestavbě kostela, kdy byla vybudována věž a došlo k výměně krovů. Roku 1898 zavítal do chrámu Páně královéhradecký biskup Msgre. Edvard Jan Nepomuk Brynych, a to v rámci své vizitační cesty. Vzorně bylo o objekt staráno prakticky až do poloviny 20. století, kdy se změnou režimu nebyla tato věc příliš populární. Zároveň se začaly objevovat nápady o tom, že by měl získat památkovou ochranu, ale rozhodnutí o prohlášení kostela za kulturní památku je datováno teprve 11. listopadem 1993. V roce 2018 byl kostel se hřbitovem převeden do majetku obce. O rok později došlo k instalaci bezpečnostního a požárního systému od firmy Jablotron. Roku 2021 byla očištěna a naimpregnována střecha. Kromě toho byly natřeny všechny plechové části, opraveny okenice a ciferník věžních hodin.

Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu o obdélném půdorysu s pravoúhlým, přístavbou sakristie prodlouženým presbytářem, s hranolovou věží v západním průčelí a sanktusní vížkou nad kněžištěm. Stěny jsou členěny okoseným soklem a hlavní římsou. Kamenným ostěním opatřená okna lodi a presbytáře se nacházejí v horní části stěn. Původní objekt byl gotický, jenž byl později přestavěn v barokním slohu. Interiér je plochostropý (rákosový strop) s freskou z doby kolem poloviny 18. století, na níž má sv. František z Pauly odmítat biskupství.

Vnitřní zařízení pochází jak z 18., tak z 19. století, i když pískovcová křtitelnice ve tvaru kalicha mohla vzniknout již v husitském období. Hlavní oltář z roku 1728 byl několikrát upraven a nalezneme na něm sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny z poloviny 18. století. Z téže doby pochází rovněž sousoší Piety a obraz sv. Františka z Pauly, jenž se původně nacházel na hlavním oltáři. Postranní oltář sv. Jana Nepomuckého zhotovil v roce 1834 Antonín Sucharda z Nové Paky. Druhý postranní oltář sv. Františka z Pauly byl obohacen obrazem téhož světce od Petra Brndla. Kazatelnice byla zhotovena roku 1807. Další zařízení bylo vytvořeno v roce 1895 Antonínem Suchardou z Nové Paky. Obraz na hlavním oltáři pochází od Anny Boudové-Suchardové z téhož roku. Varhany pocházejí z roku 1824 a zhotovil je Josef Kučera z Milíčevsi. K jejich opravě došlo v letech 1831 (Josef František Kučera), 1848 (Josef Prediger), 1859 (Johann Barth), 1868 a 1871 (Wenzel Mach), 1875 a kolem roku 1882 (Antonín Mölzer), 1892 (Josef Kobrle), 1895, 1955, 1985 a 1995 (Jan Karel, viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2302). Mezi zajímavé objekty náleží i náhrobník Kateřiny Bořkové z Maleřova a Jiřího Bořka z Maléřova z roku 1549 a Kateřiny Maleřovské z Chotče z roku 1583 (viz https://www.chotec.cz/sluzby/kostel-1/).

V průčelí jehlancovitě zakončená věž mívala původně trojici zvonů - první o hmotnosti 18 centů s nápisem: "Chwalte Pana na cymbalych dobrze zniegiczich chwaltez ho na czymbalych utiessenie. Kazdy duch chwal Hospodina. Justina Leina rozena Purkhrabienka z Donina na Chotczi. † Gako Moyziss povyssil hada na paussti, takť musi powýssen byti Syn czlowěka."; druhý o hmotnosti 3 centy a 18 liber (Sv. Jan) praskl v roce 1828, byl přelit a podruhé roku 1871 v Hradci Králové od zvonaře Paula a třetí o hmotnosti 20 liber (sv. Panna Barbora) ve věžičce nahoře. Nad presbytářem byl navíc umístěn stejně vážící sanktusník. Další informace o tomto objektu lze nalézt na webu památkářů: https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-mikulase-12851362.