Kostel sv. Jana Křtitele ve Velkých Losinách

Traduje se, že Velké Losiny (pův. něm. Gross Ullersdorf, čes. Velký Losín) jsou po Bludově nejstarší obcí na Šumpersku, čehož důkazem může být už i to, že zdejší kostel byl v roce 1350 zmíněn jako farní (tehdy byla zdejší ves jmenována jako Ulrici villa), i když některé prameny hovoří o tom, že se tak stalo až o rok později. Podle lidové tradice měl být původně zcela ze dřeva a značně velký, jak do výšky, tak do šířky, snad prý větší než ten současný, ale pravda je spíše jiná. Většina odborníků se shodne na tom, že šlo o malou jednolodní stavbu, jež byla zčásti zděná a měla mohutnou hranolovitou věž. Protože však šlo o moravské území, tak tu vedli kostel římští katolíci i za husitských válek, než došlo k pozdější změně, když roku 1550 přešla místní duchovní správa do rukou evangelíků. Původní kostel sloužil až do roku 1599, kdy byl na příkaz majitele panství Jana mladšího ze Žerotína zbořen a dřevo z něj použito k výstavbě tří chrámů Páně v Maršíkově, Žárové a Klepáčově. Hned poté se začalo s výstavbou nového kostela, kterou prováděl na Šumpersku velmi známý Antonio Thoma (s jeho zednickým mistrem Andreasem Walterem a tesařským mistrem Michaelem Hilbertem). K jejímu završení pak došlo v roce 1603.

Neboť však nevznikl jako římskokatolický chrám Páně, nýbrž jako luteránská modlitebna, byl jeho interiér přímo v rozporu s vnějškem. Zatímco exteriér byl bohatý, tak interiér byl velmi strohý. Z té doby se dochovaly třeba tribuny. Loď s valenou klenbou byla lemována emporami, v předsunutém presbyteriu byl situován mohutný pískovcový oltář s námětem Křest Krista ve vodách Jordánu, jehož část se dochovala do současné doby, protože ji nalezneme zazděnou do východní stěny kostela. Původní věž, jediná věc dochovaná ze starého chrámu Páně, byla navýšena na 32 m a přestavěna patra a okna. A ještě jednu významnou věc musíme v souvislosti s výstavbou nového svatostánku zmínit, a to jeho sestavu štukatur z let 1600-1603, kterou též nechal pořídit Jan mladší ze Žerotína. Monumentální valenou klenbu člení systém lišt, vytvářející propojené obrazce čtverců, obdélníků a sexagonů, ovály a bohatě členěné rozety, třeba s obrazci půlměsíců při vrcholnici, listy ve tvaru srdcí v lunetách a mezi nimi medailony, jež jsou spojené s lištami.

Pobělohorské události se projevily rovněž zde, kdy byli evangeličtí kněží odsud vyhnáni a správy nad kostelem se roku 1624 ujali římští katolíci (P. Franz Albani, viz https://olomouc.rozhlas.cz/kostel-sv-jana-krtitele-ve-velkych-losinach-ma-sve-koreny-ve-starsim-chramu-ze-9589325). Ti se nejprve vrhli do jeho úprav, aby odpovídal jejich vkusu. Šlo jak o jeho zařízení, tak o řadu nástěnných maleb, z nichž většina byla zabílena nebo kompletně zničena. V roce 1725 nechal Jan Ludvík ze Žerotína u severní strany kostelní zdi postavit kapli s rodinnou hrobkou, do níž se pohřbívalo až do roku 1931, přičemž povolení olomoucké konsistoře je datováno 17. srpnem 1724. Nejvýraznější změny však přišly až v roce 1784, kdy byly v presbytáři vybourány empory a na jejich místě došlo ke zřízení dvojice oratoří. Kamenný oltář byl odstraněn, presbytář zůstal zmenšen, vyvýšen do podoby stupně a ohraničen dřevěným vyřezávaným zábradlím. Stěnu za oltářem pak zabral velký oltářní obraz sv. Jana Křtitele, jenž byl zhotovený brněnským malířem Josefem Pachmajerem (psán rovněž jako Pachmaler). Roku 1787 byly vystavěny předsíně u severního a jižního vchodu do chrámové lodi. V roce 1804 byl pořízen na věž hodinový stroj, a to nákladem 800 zlatých. Roku 1873 došlo ke zrušení hřbitova kolem kostela. Památkou na něj je několik ponechaných náhrobků při nebo ve zdi. Roku 1896 byla pořízena trojice kolorovaných mozaikových vitráží, které nahradily původní dřevěná klenutá okna v presbytáři. 10. dubna 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jana-krtitele-18329064). V letech 2004-2016 došlo k postupné obnově fasády a v roce 2008 byla dokončena obnova kamenných náhrobků v exteriéru. Více z historie kostela není třeba zmiňovat, neboť mnohem lepší informace lze nalézt na webu farnosti: http://www.farnostlosiny.cz/?page_id=4055.

Jedná se o jednolodní orientovanou sálovou stavbu o délce 40,76 m a šířce 12,32 m s polygonálním chórem, k němuž byla ze severní strany přistavěna sakristie s polygonální a pilastry členěnou kaplí sv. Kříže, jejíž střecha s lucernou je pobitá plechem. Západnímu průčelí je představěna mohutná hranolovitá věž s polygonální bání, jež má nárožní bosování a je členěna římsami na čtveřici pater. Loď má sedlovou střechu s polygonální sanktusovou věžičkou. Průčelí jsou hladká, členěná opěrnými pilíři s pultovými stříškami, mezi kterými jsou vloženy otevřené kapličky a na severu a jihu předsíně boční portál. Okna jsou lomená bez kružeb a vedle nich tu ještě nalezneme kruhová okna. V přízemí je pozdně gotický přetínaný portál, v patrech okna s přetínanými pruhy v ostění, v posledních pak okna s půlkruhovými záklenky. Do zdi kostela nebo v jeho přímém sousedství je řada náhrobníků, z nichž nejstarší náleží Bernardu ze Žerotína a jeho manželce Sybille z Kolovrat a Fridrichovi ze Žerotína, oba mají pocházet nejspíše z roku 1617.

Největší část zařízení bylo zhotoveno v barokním slohu, ale najdeme tu i něco ze věcí renesančních, rokokových a klasicistních. Hlavní oltář je vyveden v rokokovém slohu. Původní boční oltáře pocházely z let 1637 a 1674. Oltáře Neposkvrněné početí Panny Marie a sv. Jana Nepomuckého s malbami brněnského malíře A. Mayera (ve skutečnosti od Ignatze Mayera) byly pořízeny v roce 1784. Sochařskou výzdobu kazatelny s dřevořezbou Zmrtvýchvstalého Krista na vrcholu stříšky a spodkem v podobě lastury vytvořil sochař Georg Anton Heinz v roce 1734. Na jedné noze spočívající křtitelnice byla nejspíše zhotovena v období let 1728-1750 a je možné, že ji zhotovil autor kazatelny Georg Anton Heinz, jehož tvorbu objevíme i v kapli sv. Kříže (viz https://www.velkelosiny.cz/dalsi-pamatky/kaple-sv-krize/). 14 maleb křížové cesty od prostějovského malíře Franze Antona Šebesty-Sebastiniho bylo pořízeno v roce 1782. Původní varhany byly pořízeny v roce 1648, ale roku 1722 byly nahrazeny novým nástrojem. Současné varhany postavili Jan Jiří a František Schwarzovi v roce 1768, přičemž opravami prošly v letech 1799 (František Umlauf) a 1831 (František Kolb) a roku 1843 byly nově naladěny (Vincenc Lang, viz https://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2186).

Ve věži bývalo vždy umístěno několik zvonů (v roce 1709 byly čtyři - Grossglock/Velký z roku 1603; Bettglock/Modlitební; Epistelglock/Epištolní a Kleinesglöckel/Malý), stejně tak v sanktusové vížce býval vždy zavěšen sanktusník. Roku 1862 zde byly rovněž 4 zvony - Velký zvon z roku 1603 o hmotnosti 23 centů, zvon s textem: "o rex glorie veni etc." o hmotnosti 12 centů, zvon též s předchozím nápisem o hmotnosti 7 centů a zvonek s textem: "Ave Maria gracia etc. Lucas, Marcus, Joannes, Mattheus, beide also aus altkathol. Zeit" o hmotnosti 75 liber, avšak pak přišly rekvizice 1. světové války (7. října 1916 a 26. září 1917) a 2. světové války (14. ledna 1942), jež se zasloužily o jejich redukci. Ovšem ty rekvizice z období 2. světové války byly mnohem horší než ty z období 1. světové války, protože z velkolosinské farnosti bylo zabráno 11 zvonů, z nichž 4 pocházely právě z kostela sv. Jana Křtitele. Dochovaný zvon o hmotnosti 23 centů (1 130 kg) a o průměru 126 cm má pocházet z roku 1603 a slit byl olomouckým zvonařem Zachariášem Milnerem, jak se můžeme dozvědět z nápisu na plášti: "ICH BIN EINE RUFERIN DER PREDIGT UND ZU GOTTESWORT, WELCHES DARINNEN LAUTET AN MANCHEN ORT ALLHLER AUF ERDE ALLEN MENSCHEN, DIE DA WOLLEN SEELIG WERDEN. MEISTER ZACHARIAS MILNER HAT MICH IN OLLMICZ GEGOSSEN ANNO 1603". Na závěr je třeba dodat to, že zde působící farář P. Thomas Franz König se snažil zastavit čarodějnické procesy na Losinsku a Šumpersku a podílel se na pokusu zachránit svého přítele P. Kryštofa Aloise Lautnera, duchovního obviněného inkvizičním tribunálem z čarodějnictví.