Kostel sv. Jana Křtitele ve Rtyni v Podkrkonoší

Původní kostel byl dřevěný v gotickém slohu a založen byl nejspíše počátkem 14. století některým pánem z Vízmburku. V roce 1350 je ve Rtyni uváděna plebánie s vlastním knězem, která spadala pod dobrušský děkanát a královéhradecký archidiakonát. Papežského desátku však tehdy neodváděla, takže muselo jít o chudou farnost. O 8 let později byl zmíněn zdejší plebán Jan. Roku 1367 patřila pod boušínskou faru. V roce 1368 nastoupil po zemřelém plebánu Martinu kněz Jan z Boušína. Roku 1371 nahradil zemřelého plebána Jana kněz Petr. 3. července 1382 Martin, kdysi oltářník u sv. Václava v kostele sv. Linharta na Starém Městě Pražském, nyní farář při kostelu ve Rtyni, vyznal, že dluhuje a dluhem zavázán je 5 kopami grošů pražské měny Benediktu z Hoštky, právnímu zástupci pražské konsistoře, za pana Otíka, kdysi faráře ve Rtyni, nyní oltářníka jmenovaného oltáře. V letech 1397-1398 probíhal spor o kostel a faru. Janek a Hynek, synové Hynáčka z Náchoda prezentovali kněze Šimona, jenž však ustoupil. Později nejmenovaný patron prezentoval Přibyka. Výsledek druhého sporu však není znám. Roku 1399 byly odváděny 4 groše papežského desátku. Původní dřevěný kostel vypálili v roce 1421 Slezané. Po ukončení husitských válek byl opraven. Roku 1624 byl filiálním do Náchoda a nějakou dobu i do Úpice. Když pak objekt hrozil rozpadnutím a pádem, byl v roce 1679 nahrazen zděným, a to zásluhou patronky Náchodska, kněžny Marie Benigny Piccolomini. Od roku 1709 byl filiálním do Červeného Kostelce. V roce 1768 byl opraven a přistavěn k němu chór. K obnově kostela tehdy štědře přispěl David Antonín Nývlt, rtyňský rodák, v té době vrchní úředník náchodského panství. Roku 1786 byla obnovena lokálie, jež byla v roce 1854 povýšena na faru. 15.-16. června 1863 navštívil kostel královéhradecký biskup v rámci své generální vizitace. Roku 1864 byl objekt opraven a rozšířen do dnešní podoby. V rámci těchto prací byl zhotoven nový rákosový strop, střecha byla pokryta šindelem a došlo též k opravě věžičky. Poté došlo na obnovu oltářů a kazatelny pozlacovačem Antonínem Pátým z Úpice. K posvěcení zrekonstruovaného chrámu došlo nejspíše 4. září 1864. Tento církevní obřad konal královéhradecký kanovník a děkan P. Leodegar Vacek. 7. prosince 1868 byla střecha kostela poškozena vichřicí. V roce 1892 byly pořízeny pro chrám Páně nové mešní konvičky. 30. dubna 1895 sem zavítal královéhradecký biskup a udílel zde sv. biřmování. 1. května 1920 zabrali kostel příznivci Církve československé, protože nechtěli mít bohoslužby v sokolovně. Druhého dne byl chrám díky zákroku četnictva vydán zpět a bohoslužby Církve československé byly opět odbývány ve školní tělocvičně. Následkem toho bylo soudní vyšetřování pro zábor kostela, jež po 2 letech skončilo odsouzením 9 občanů na 14 dnů podmíněně a 1 nepodmíněně. V letech 1974-1975 proběhla generální oprava kostela. Od 21. dubna 1964 je objekt památkově chráněn, protože byl zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jana-krtitele-se-zvonici-13461489). Poslední jeho velká rekonstrukce proběhla v letech 1999-2002, ale drobnější akce probíhají i dnes.

Tato raně barokní jednolodní stavba z lomového kamene má pravoúhle zakončený presbytář, 2 sakristie (jižní a severní) a vstupní předsíň na západní straně. Presbytář a sakristie jsou valeně překlenuty se stýkajícími se lunetami. Loď je plochostropá a kruchta dřevěná.

Hlavní oltář pochází ze 2. poloviny 17. století a k jeho obnově došlo v roce 1908. Oltářní obraz sv. Jana Křtitele od Gustava Vacka pochází z roku 1864. Tento malíř je též autorem obrazů na postranní oltáře - Panna Maria s Ježíškem a Sv. Jan Nepomucký. Všechny tyto obrazy byly do kostela navráceny v roce 1991. U hlavního oltáře jsou vyřezávané sochy Eliáše a Zachariáše. Raně barokní dřevěná polychromovaná kazatelna se sochami evangelistů pochází z konce 17. století. Pod kazatelnou stojí renesanční cínová křtitelnice. Na stěnách kostelní lodě je umístěna moderní křížová cesta, vyřezaná z lipového dřeva, od Jiřího Prouzy z let 1981-1982. Uprostřed kostela je zavěšen velký skleněný lustr. Při venkovní stěně sakristie je umístěn hrob rodiny Nývltů, v němž je pochován rychtář Antonín Nývlt Rychetský, vůdce selského povstání v roce 1775. U vchodu na hřbitov je umístěna socha starozákonního krále Davida. Jedná se o kopii původní barokní sochy z roku 1730 pocházející z dílny Matyáše Brauna a opravené v roce 1959. K jejímu osazení Jiřím Kašparem došlo v rámci opravy v letech 1995-1996. Originál, jehož přemístění odsouhlasilo ministerstvo kultury 23. dubna 1997, je nyní umístěn v lapidáriu v Jaroměři.

Zvony jsou uloženy v samostatné 30 m vysoké dřevěné a polygonální jednopatrové zvonici z let 1592-1594 (podle dendrochronologického průzkumu; jde o osmiboký jehlan, spočívající na kamenné podezdívce, který nese čtyřhrannou vlastní zvoničku), která byla opravena v letech 2014-2015. 21. listopadu 1916 došlo k rekvizici zdejších zvonů. Byly sňaty 2 malé zvony: z kostela „Pozdvihováček“ a z věže „Umíráček“ (zván též jako „Sanktus“). Tři staré, velké zvony z let 1420 (tento rok uváděn ve starších pramenech, později se píše o roku 1471), 1545 a 1644 se zachovaly, a to díky místnímu faráři P. Emilu Novákovi a historikovi a kronikáři Vilému Schreiberovi. V současnosti v ní nalezneme trojici zvonů. První „malý“ - Umíráček - je nejstarší s letopočtem 1471; „střední“ - Poledník - pochází z roku 1545 a umístěn sem byl v době výstavby zvonice, přičemž ho zhotovil zvonař Václav z Hradce Králové a „velký“ v roce 1644 ulil zvonař Martin Schrötter z Hostinného. Kromě „Umíráčku“ z roku 1471 byly oba zbývající zvony 8. června 1942 odebrány německými okupanty, ale po ukončení 2. světové války se naštěstí vrátily zpět na své místo. Více o farnosti: http://www.farnostrtyne.cz.