Kostel sv. Jana Křtitele v Albrechticích nad Orlicí

Tento kostel býval farním ještě před husitskými válkami, i když ještě roku 1336 náležel ke Chvojnu. Někteří autoři řadí jeho vznik dokonce až do 12. století, ale dochované zprávy o něm pocházejí až ze 14. století, resp. z popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. 22. srpna 1364 si zdejší plebán Havel směnil místo s knězem Mikulášem z Výklenku. V roce 1369 bylo odsud placeno 5 grošů papežského desátku. Zdejší plebán Michal si roku 1392 směnil místo se Štěpánem, plebánem v Tisu. V letech 1407-1408 je znám plebán Martin, a to z církevních soudních akt. Roku 1429 měl podací kostelní Půta z Častolovic. Během husitských válek kostel shořel. Kdy byl obnoven, není jasné. Snad tomu bylo po roce 1495, kdy panství přešlo na Viléma z Pernštejna. V seznamu far na pardubickém panství z let 1615 a 1654 se píše, že je filiálním k Holicím, odkud za trojí služby Boží farář dostával 6 kop grošů (roku 1650 šlo pouze o 2 služby Boží za 5 kop grošů). V roce 1677 se ještě uvádí „co filiální do Holic, kalich stříbrný, krásný, monstrance měděná, svícnů cínových starého způsobu 6, křtitelnice cínová, zvonů 5, z nichž jeden znamenitý. Kostel byl v té době dřevěný, úzký, velmi sešlý, na oltáři dřevěném stará malba, ale hrubá. Chaloupka podle hřbitova nazývá se fara. Les zádušní veliký.“ Později patřil k Vysokému Chvojnu, jež se osamostatnilo v roce 1710 s prvofarářem P. Václavem Landou, ale již roku 1786 pro velkou vzdálenost s vesnicemi Štěpánovskem a Novou Vsí byl přidělen k faře v Týništi nad Orlicí, a to jako náhrada za Voděrady, kde byl císařem ustanoven vlastní duchovní správce, i když původně se uvažovalo o obnovení albrechtické fary, alespoň ve formě lokálie. V roce 1797 byl starý dřevěný kostel obnoven a opraven. Později však opět hrozil sesutím, takže byl snesen a na jeho místě roku 1838 (některé zdroje uvádějí rok 1835) zbudován z kamene nový chrám, o jehož zřízení se zasloužil týnišťský děkan P. Josef Šimon a pardubický vrchní Jan rytíř Klanner (rovněž psán jako z Klannerů). Později býval mnohokrát zaplaven vzedmutou Orlicí, protože povodně v těchto místech byly dost časté. V posledních letech probíhají různé opravy. Počátkem roku 2006 byl kostel již v havarijním stavu a úplně tak vyřazen z provozu. Ještě v témže roce byla opravena část střechy, plechování, došlo též na výměnu stropních trámů, které byly spadlé do skříní varhan, opraven byl strop a položen sádrokarton. Navíc byly vyčištěny varhany a doplnily se i lavice a židle. Na podzim téhož roku se ustavilo sdružení přátel kostela a 13. února 2007 byly ministerstvem vnitra schváleny jeho stanovy. Následovala důkladná oprava celé sakristie, a to včetně nové vazby, střešní krytiny a pořízení nových dveří. V září 2008 byla natřena věž a další plechové prvky. Roku 2010 bylo přikročeno k restaurátorskému průzkumu soch sv. Petra, Pavla, Václava, Barbory a Kateřiny před jejich budoucí renovací. V roce 2014 byl kostel nově nasvícen.

Jedná se o drobnou jednolodní stavbu s trojbokým a uvnitř polokruhovým presbytářem, se sakristií na severní straně a s vysokou průčelní a oplechovanou helmicí zakončenou hranolovou věží v západním průčelí, pod níž je situována předsíň. Loď s trojicí polokruhovitých oken po obou stranách má délku 16,8 m a šířku 6,15 m; presbytář je dlouhý 6,3 m a široký 4,05 m; sakristie má délku 3,87 m a šířku 4,05 m. Celý kostel je plochostropý, což plně odpovídá době jeho výstavby. Původně byla celá stavba obklopena hřbitovem. Ten byl zrušen a nahrazen novým, jenž byl vysvěcen 22. října 1905.

Hlavní oltář s 1,25 m vysokými sochami sv. Petra a Pavla a 0,8 m vysokou soškou sv. Václava měl původně obraz z roku 1866 od akademického malíře Františka Umlaufa z Kyšperka, který je rovněž autorem obrazu Panny Marie na postranním oltáři (někde se uvádí jako rok vzniku 1865 a místo Františka Umlaufa se píše o Janu Umlaufovi ze Supí Hory) a namaloval též dřívější obraz na hlavním oltáři „Křest Kristův“, jenž shořel. Před ním na něm visel obraz „Křest v Jordáně“ od Františka Vomáčky z Rychnova nad Kněžnou. Altare portatile na hlavním oltáři má nápis: „Hoc altare portatile emptum pro ecclesia S. Joannis Bap. ad pagum Albrechtic 4 fr. Die 24. Septembris 1675. P. Franciscus Andreas Řehák, parochus Holicensis.“ Nyní se na hlavním oltáři nachází obraz „Křest Kristův v Jordáně“ od Ed. Neumanna z roku 1920. Boční oltář má sochy sv. Barbory a sv. Kateřiny a novodobý obraz. Okrouhlá kazatelna je dělená lizénami, mezi nimiž se nacházejí ozdoby v podobě květinových košů a nad nimi jsou ještě situovány festony. Cínová křtitelnice, jež stávala v sakristii a dnes ji nalezneme v pardubickém muzeu, nese text: „Martin Woda s manželkou swau, nebožtika Pawlika dczerau, dali tuto krztitelniczi na swug naklad udělati a ke czti a chwale Panu Bohu wssemohoucimu kostelu swatému Ganu L. P. 1620.“ Různé kostelní náčiní bylo vyrobeno roku 1835 v Týništi nad Orlicí. Na tepané a kartušemi ozdobené kadidelnici nalezneme text: „Wogtech Chloupeg dal delat den 24. Jun. A. 1741.“ Varhany zhotovil za 350 zl. Johann Georg Spanel z Rokytnice v Orlických horách v roce 1846 a k jejich opravě došlo roku 1894, přičemž ji provedl Josef Vanický z Třebechovic pod Orebem (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2222).

Na kamenné věži visely původně 4 zvony, i když v dávných dobách, kdy existovala u kostela samostatná dřevěná zvonice (první zvon byl do ní zavěšen v roce 1500), jich bývalo minimálně 5. První, velký zvon o průměru 1,12 m, výšce 0,85 m a s nápisem: „Leta Panie 1568 tento zwon slyt gest ke czti a chwale Panu Bohu wssemohouczymu a dobreym lydem na pochwaleni do wsie do Aubrechticz.“; druhý, prostřední zvon s textem: „L. P. 1588 slyt gest zwon tento ke czti a chwale Bozi za sprawowani uroz. P. G. Adlspacha z Damsdorfu a na Borziczich Czisarze G. Milosti, hegtmana a slowutného P. Wal. Zialuda Czisarze Geho Milosti ten czas místohegtmana na Pardubicich ode mnie M. Eliáše zwonarze w Hradczi nad Labem do miesta Albrechticz.“ (jiná verze přepisu – „LETHA PANIE 1588 SLYT GEST ZWON TENTO KE CZTI A CHWALE BOZI ZA SPRAWOWANI VROZENÉHO PANA GIRZIKA ADLSPACHA Z DAMSDORFU A NA BORZYCYCH. CYSARZE, GEHO MILOSTI HEITMANA. A. SLOWUTNEHO P. WALENTINA ZIALUDA TEN CZAS. CYSARZE GEHO MILOSTI MISTO HEYTMANA NA PARDUBICYCH ODE MEN M. ELYASSE ZWONARZE W HRADCY NAD LAMBE. DO MIEST. ALBRECHTIC.“); třetí, malý zvon s nápisem: „anno domini mccccc hec campana fusa est ad laudem dei omnipotentis et beatae mariae virginis. de Albrechticz.“; čtvrtý, tzv. Poledník, o průměru 0,52 m, výšce 0,42 m a s textem: „Leta Panie 1582 slyt gest do miesteczka Eaubrechticz, od Eliasse Swobody“ (v pramenech také nalezneme rozdílné přepisy nápisu – „LETA PANIE MDLXXXII SLIT GEST DO MIESTECZKA EAUBRECHTICZ OD ELLIASE STODOLY.“; nejspíše šlo o Eliáše Stodolu, pod tím se nacházel císařský orel). Po rekvizicích 1. světové války (22. prosince 1916 zrekvírován zvon z roku 1508 a 6. listopadu 1917 zvon z roku 1500) tu zůstal pouze zvon o průměru 1 m a výšce 0,78 m z roku 1588. Kdo se chce dozvědět o tomto chrámu Páně i o obci samé více, tak mu doporučuji přečíst publikaci „Albrechtice nad Orlicí. Sborník vydaný k 725. výročí první písemné zmínky o obci“ od Vladimíra Čtvrtečky, která vyšla v roce 2004.