Kostel sv. Jakuba Staršího, apoštola ve Skuhrově nad Bělou

První zmínka o skuhrovském kostele jako o farním pochází z popisu pražské diecéze z let 1344-1350, kdy náležel pod dobrušský dekanát a královéhradecký archidiakonát. V roce 1369 byly ze Skuhrova odváděny 3 groše papežského desátku. Roku 1390 si zdejší plebán Šebek směnil faru s Buškem z Týniště. Nový farář však v témže roce odešel do Rychenberku a odsud sem přišel plebán Ondřej. Po smrti plebána Ondřeje byl roku 1403 podán na zdejšího plebána kněz Václav. Za husitských válek přišla fara o kněze a po jejich skončení se tu usadili utrakvisté, kteří spravovali kostel až do pobělohorského období. Postupem času však původní dřevěný chrám Páně zchátral a byl i kapacitně nevyhovující, takže byl zbourán a v letech 1715-1718 byl na jeho místě postaven nový objekt, přičemž podle pověsti byl na jeho stavbu použit též kámen z nedaleké hradní zříceniny. Roku 1786 byla zřízena samostatná skuhrovská fara, takže chrám Páně obdržel opět svého duchovního správce. K opravě kostela došlo v roce 1832, kdy byla rekonstruována věž a rozšířena kruchta. 16. června 1880 proběhla v kostele generální vizitace a královéhradecký biskup Msgre. Josef Jan Evangelista Hais udílel sv. biřmování. V letech 1895-1896 došlo k opravě a provedení polychromie obou postranních oltářů byly pořízeny sochy Panny Marie a sv. Josefa, vše od firmy Josef Krejčík, umělecký závod sochařský a řezbářský v Praze. Na tento účel bylo vyčleněno 804 zlatých a 3 krejcary, jež byly získány sbírkou ve skuhrovské kolatuře. 16. října 1904 byl slavnostně znovu posvěcen opravený kříž na věži. Téhož roku byla opravena zeď hřbitova a kvasinský továrník Vilém Lerch pořídil před kostel kovový portál z Isákovy umělecké dílny v Hradci Králové a svým nákladem zřídil průčelní zeď u hřbitova. Významnější akcí pak byla obnova interiéru, jíž se ujali místní stavitelé Josef Piskora starší a mladší a malíř K. Dohnálek. Zároveň byly na kostelní věž umístěny hodiny, dar kvasinského lesmistra K. Svobody, přičemž je upravil, instaloval a uvedl do chodu V. Franke. 12. května 1912 došlo k vloupání do kostela. Po rekvizicích 1. světové války se zde zvonilo pouze poledníkem, protože umíráček byl odebrán ve 2. vlně rekvizic. 24. března 1964 byl kostel zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jakuba-vetsiho-s-ohrazenim-785559). 5. září 1993 byl vyvěcen nový zvon Augustin. Roku 1996 se po mnoha letech uskutečnila v kostele sv. biřmování, když předtím získal "nový kabát". Velké rekonstrukční práce jsou prováděny v posledních desetiletích. V roce 2008 byla např. dokončena renovace obrazů křížové cesty a kostel byl znovuvysvěcen královéhradeckým biskupem Mons. Dominikem Dukou.

Jedná se o jednolodní obdélnou omítanou stavbu s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží se stanovou střechou v západním průčelí, která se nachází na vysokém návrší nad vsí a je dokola obehnána hřbitovem. Presbytář je sklenut křížovou klenbou, loď je naopak od roku 1832 plochostropá (původně byla též klenutá). Nad hlavním vchodem pak nalezneme kamenný znak karmelitánů, jejichž příslušníci ze Solnice spravovali kostel po třicetileté válce a ten současný rovněž nechali postavit.

Zařízení je vyvedeno zejména v rokokovém slohu. Hlavní pozlacený oltář je rámový, pochází ze 60. let 18. století a nese novodobý obraz (původní měl být zhotoven malířskou školou v Padově) a sochy sv. Petra a Pavla (od J. Procházky z Chrudimě) nad brankami po stranách. Jeho rám je podle lidové tradice vytesán z jednoho kusu dřeva památné lípy, která dříve rostla pod místem současného oltáře a pod níž se nacházela zázračná studánka. Dvojice bočních oltářů - Panny Marie a sv. Josefa - je rovněž rokoková, snad až z roku 1783, avšak původní obrazy byly nahrazeny moderními sochami, přičemž sochu Panny Marie věnovala v roce 1895 manželka kvasinského továrníka Antonie Lerchová. Empírovou kazatelnu dohotovil v roce 1832 truhlář a štafíř z Potštejna (i zde se objevuje též jiný rok - 1835). V podkruchtí objevíme raně barokní řezbu Piety z roku 1666 od jezuitského řezbáře Reiffla, pocházejícího původně ze Žampachu. V lodi jsou obrazy sv. Anny a Filomény, druhý je signován "C. Neškudla 1873", z čehož můžeme dovodit, že jeho tvůrcem byl známý malíř Karel Neškudla. Od něho by měla též pocházet křížová cesta. Varhany byly pořízeny v roce 1832 od Johanna Georga mladšího a Augustina Spanelových (Španělových) z Rokytnice v Orlických horách, i když některé prameny hovoří až o roku 1835. Opraveny pak byly v roce 1906.

Ve věži bývalo zavěšeno různé množství zvonů (většinou šlo vždy o trojici a k němu ještě zvonek v sanktusové vížce), které sem byly přeneseny z původní dřevěné samostatné zvonice. Dnes v kostele nalezneme pouze 2 zvony - zvon Augustin z roku 1991 o výšce 57 cm, průměru 56 cm a s nápisem: „Skuhrov n./Bělou L.P. 1991, ulili Manouškovi Praha-Zbraslav“od Petra Rudolfa Manouška a zvon Jan Nepomucký (umíráček) o výšce 28,5 cm, průměru 34 cm a s textem: „Tento zvon slit jest ke cti sv. Jana Nep. Pro kostel Skuhrovský za faráře Pecháčka r. 1920“ z roku 1920 od Oktáva Wintera (viz https://www.youtube.com/watch?v=7OUje82RKS0), protože ostatní byly zrekvírovány za obou světových válek, tj. v letech 1917 a 1942, a to včetně 2 ze 3 zvonů z 20. let 20. století.