Kohlova kašna a hradní studna na II. nádvoří Pražského hradu

Když vstoupíme na II. nádvoří Pražského hradu, vzniklé rozšířením hradního areálu v 16. a 17. století, tak tu narazíme pouze na 2 objekty, jež se nacházejí přibližně ve středu této prostory - Kohlovu kašnu a hradní studnu, malé to objekty, které se zdají bezvýznamné, ale opak je pravdou, protože v době, kdy neexistovaly veřejně dostupné vodovodní řady, tak byla voda velká vzácnost a o všechny věci s ní spojené se řádně pečovalo, zejména pak na Pražském hradě, jenž býval od nepaměti zásobován vodou z místních studní a pramenů, k nimž se později při větší poptávce postupně připojovaly další zdroje, z nichž můžeme zmínit: potok Brusnici a tzv. královský rezervoár (později Libocký rybník), který byl dotován z rybníků u vsí Chýně a Hostivice, ale k tomu došlo až za vlády Rudolfa II.

Kohlova kašna je barokní objekt ze žehrovického pískovce, jenž má pocházet z roku 1686 (důkazem vytesaný letopočet ANNO DOMINI MDCLXXXVI pod kovadlinou Vulkána/Héfaista, výzdoba měla být Kohlovou dílnou dokončena 8. června téhož roku a měla za to obdržet 400 zlatých) a jejím tvůrcem byl sochař Hieronymus (Jeroným) Kohl, spolupracující s kameníkem Francescem Bartolomeem della Torre. Původně bývala vydávána za dílo Ernsta Johanna Heidelbergera (prvním, kdo tak učinil, byl v roce 1815 Bohumír Jan Dlabacž), což dokládá citace z knihy "Dějiny Čech a Moravy nové doby. Kniha třetí. Vladaření císaře a krále Leopolda I. Díl II." od Josefa Svátka: "Jinou památkou na císaře Leopolda I. jest velká ozdobná kašna ve druhém nádvoří hradním, jež byla roku 1686 od sochaře Heidelbergra zhotovena i jest ku památce na vznešeného původce svého dosud zlatou písmenou L znamenána." Ale díky tomu, že stavební archivář, starosta Společnosti přátel starožitností českých v Praze a c. k. konzervátor Jan Herain objevil na Vulkánově postavě iniciály H.K., tak se svět v roce 1902 dozvěděl pravdu o tom, kdo ve skutečnosti za vznikem tohoto uměleckého díla stál, tj. žák výše zmíněného sochaře, který se u něj učil v letech 1652-1658 (více lze najít v "Architektonickém obzoru" ze 6. dubna a 4. května 1904 ve statích: "Pražské fontány II. Medvědí fontána na Smíchově a kašna na druhém nádvoří hradu pražského" a "Pražské fontány II. Kašna na druhém nádvoří hradu pražského").

Jako to bylo složitější ohledně určení tvůrce kašny, tak o nic lehčí to nebylo s pojmenováním tohoto objektu, jež procházelo proměnami. Kašna bývala původně nazývána jako Lví, a to podle skulptur na sloupu. Následně bývala rovněž pojmenována jako Leopoldova, protože vznikla za vlády císaře Leopolda I. (1657-1705), který nejen rád pobýval v Praze, ale měl nesmírný zájem o osud a stav Pražského hradu, jenž rád zveleboval, aby se přiblížil co nejvíce stavu za císaře Rudolfa II.

Vznikl tak objekt kvadrilobového půdorysu, jehož základem je trojice kamenných stupňů se spodní nádrží, ozdobenou festony, lvími hlavami, maskarony a kartušemi s císařským monogramem "L" (Leopold I.). Nad ní se v podobě sloupu vypínají postavy římských bohů Merkura, Vulkána, Neptuna a Herkula (čili Herma, Héfaista, Poseidóna a Hérakla v řecké verzi), které podpírají bohatě zdobenou střední nádrž, z jejíhož středu ční dvojice Tritonů, na níž je situována horní nádrž, z níž vyrůstá trojice lvů, jež vzpírá vrcholové zakončení v podobě koule s říšskou dvouhlavou orlicí, která byla odstraněna v roce 1919 a na své místo se navrátila až 10. července 2020, i když jen jako pouhá kopie dochovaného originálu, jejímiž tvůrci byli restaurátoři Petr Douda, Petr Beneš a Dagmar Hamsíková Junková (viz https://www.prazskekasny.cz/kohlova-kasna/).

Za svoji existenci byl tento objekt s postavami podobnými dílům Adriaena De Vriese mnohokrát opravován a obnovován. Za zmínku stojí jeho zrestaurování v roce 1982 (kamenosochařská díla Ústředí uměleckých řemesel) a právě předem jmenovanou opravu roku 2020. Vzhledem k tomu, že jde opravdu o kvalitní dílo, tak lákala svým vzezřením řadu výtvarných umělců k jejímu zachycení, ať již štětcem (řada vedut z přelomu 18. a 19. století, případně olej "Kohlova kašna" od Jiřího Mikuly z roku 1984), nebo fotoaparátem, ale objevila se též na medailích od Karla Zemana.

Poblíž Kohlovy kašny pak můžeme vidět ještě 14 m hlubokou hradní studnu s hezky tepanou mříží, jež má pocházet ze 17. století a nejvíce potřebnou se ukázala v období pruského obléhání Prahy v roce 1757, kdy došlo k odříznutí dodávek vody z externích zdrojů, i když v té době bylo čerpací zařízení porouchané a voda se z ní tak musela tahat ručně. Voda z této studně byla používána na Pražském hradě ještě roku 1905, aby byla posléze zakonzervována (viz https://www.prazskekasny.cz/studna/).