Praha maurská, škrétovská, technická … a (hlavně) zmrzlá, I. část

Minulý týden se nám konečně podařilo dát dohromady volné termíny naší i pražské části rodiny a vyrazili jsme do stověžatého la capitalu shlédnout relikviář sv. Maura a další zajímavé památky i výstavy. Většinu plánovaného programu jsme nakonec dokonce zvládli, což i mě samotného trošku překvapilo ... a o to více potěšilo. Musel jsem totiž obětovat oslavu šedesátin v práci a takto bylo jasné, že jsem priority stanovil správně. Koneckonců k pražskému příbuzenstvu máme kladný citový vztah, počasí – byť tentokrát opravdu silně mrazivé - nám v Praze většinou taky vyšlo dobře, program hodnotný, takže jsme se na únorovou výpravu poměrně dost těšili ...

Ve středu 23.2.2011 krátce po 16,00 hod. opouštíme rodné město a míříme na středozápad. Odjíždím sice s jakýmsi zánětem ucha a na antibiotikách (samozřejmě těch, na které se konzumovat může), ale máme s sebou láhev slivovice, tak mě snad léky neublíží. Cesta proběhla v pohodě, po příjezdu stihneme i jedno na žízeň. Ve čtvrtek (24.2.) ráno pak vstáváme při "příjemných" -14 C a před 9. hodinou ranní vyrážíme směrem ku hradu. Vstupenka na Maura stojí 150,- Kč, platí zákaz focení (který snad nemá být ale až tak přehnaně a důsledně hlídán) a doufáme, že tam nebude moc lidí. Dám rychle jen jednu camelku, abychom předstihli „tlupu" asi 50 silně natěšených důchodců, což se nám ve finále vyplatilo.

Relikviář jsme si tak prohlédli celkem v klidu (byl krásný, ale částečně mě zklamal, protože po restaurování vypadal jeho povrch trošku jako kombinace pouťové tretky a zlatého staniolu), zkusil jsem i něco málo vyfotit (zbaběle jen od pasu; toho pána, kterého mám i na jedné fotce a který natáčel na kameru asi 5 minut - než mu to zakázali - jsem si netroufl napodobit) a celkově jsem se jen tak kochal. V ceně byl pochopitelně Vladislavský sál, přilehlá kaple Všech svatých, místnost Nových zemských desek, staré jezdecké schody a pár dalších (asi 3) místností Starého královského paláce, včetně možnosti vidět repliky korunovačních klenotů (hned jsme se s chotí mírně popřeli na téma originály žezla a jablka a jejich uložení v Innsbrucku). Mé nemocné ucho, bohužel, způsobilo, že jsem nepostřehl moment, kdy se mi foťák tak nějak „sám" přepnul na „jiný program“ a část fotek se následně stala zcela nepoužitelnou.

Ve chvíli, kdy jsem psal tuto pasáž, ohlásili zrovna v rádiu, že od konce listopadu 2010 do této neděle (psáno na přelomu února a března 2011) Maura shlédlo cca 125.000 lidiček, což mi v první chvíli přišlo dost málo. Poté jsem si ale uvědomil, že je to číslo odpovídající počtu návštěvníků na pohádkovém hradě Bouzov za celý rok ...

Po chvilce v prodejně suvenýrů k výstavě a cigaretce na nádvoří jsme se neplánovaně přesunuli na výstavu klenotů z hradní obrazárny, kde předvedli i něco od jednoho z mých hlavních oblíbenců, tedy Lucase Cranacha. Celkově obrazárna asi i stála za vidění (vlezné 170,- Kč), ale bylo to možná to nejslabší, co jsme během tohoto našeho pobytu v Praze viděli...

Pokračujeme na Hradčanské náměstí, kde sledujeme příjezd několika desítek černých vozidel s kouřovým prosklením a s vlaječkami rozličných exotických zemí (bezpečně jsem identifikoval např. Kubu, Slovensko a Kypr) před Arcibiskupský palác. Do galerie nikdo nešel, ve sdělovacích prostředcích nic nebylo, tak se zřejmě jednalo o nějaký dobře utajený, tj. undergroundový, summit, snad na téma vojenské pomoci Libyi ...

Po poledním střídání Hradní stráže (nic moc, prostě o hodně chudší varianta letních monstrakcí) se přesuneme do jízdárny Pražského hradu na 1. část výstavy Karel Škréta: Doba a dílo (1610-1674). Ta nás opravdu nadchla, zejména soubor Pašijí, který už jsme ale dříve viděli na galerii chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Na výstavu jsem se těšil až moc ... a bylo to fakt ještě lepší, než jsem čekal. Každému vřele doporučuji, expozice je udělána velmi vkusně a skutečně reprezentativně (vstupné je 150,- Kč na každou část nebo za 200,- celkem). Jedinou vadou na kráse je fakt, že se nesmí fotit a hlídají to tak bděle, že jsem si ani „neškrtl" ...

Potom proběhneme hradem s cílem někde mimo jeho areál poobědvat. Je jasné, že na Malé Straně to moc nepůjde. I v takové špeluňce u metra nás vítá černá tabule s křídovým nápisem, na kterém je azbukou vyveden nápis pečenoje koleno á 199,- Kč za desetidekovou porci. Takže pokračujeme přes Mánesův most směrem ku Staromáku. Rychle nakouknout do sv. Mikuláše, protože teď lze i jinak než obvykle, tj. z boční části. A pak už do naší oblíbené hospůdky. Přesto, že už je 14,30 hod., tak si Martina dává játra na roštu s opékačkama a tatarkou za 70,- Kč, já býčí koule s bramborovou kaší a okurkami za 60,-. Stravenky berou, dršťkovka je za dvacku, pivo za 25,- ... a pak že je Praha drahá. S plnými pupky to pak přes Klementinum (a můj oblíbený antikvariát poblíž) bereme na II. část Škréty, tedy do Valdštejnské jízdárny.

Tady mám velký bonusovýzážitek z toho, že jsem musel v polovině výstavy jít odevzdat koženou bundu do šatny, protože se hlídačstvo zřejmě domnívalo, že mám v rukávě ikryt lehký kulomet. Měl jsem tam ale pouze publikaci Československá gotika, kterou se mi nechtělo držet v ruce, a dost jsem je tím překvapil. Druhým překvapením pro mě byly ceny nabízených knih a suvenýrů, např. publikace, která na hradě stála 1.130,- Kč, zde byla za 700,- Kč ... holt vše pro peníze v kapse turisty. A pak už jen courání po nábřeží Vltavy, kolem muzea Franze Kafky k Čertovce, na Karlův most, na metro, autobus a usazení se k hovorům s rodinou mladšího z bratranců (nabízené pochutiny, např. ořechovice, hruškovice a irská byly následně hodnoceny jen a jen kladně ...).

(psáno v únoru a březnu 2011)