Klášterní Hradisko (Olomouc) – Slavnostní sál, jeho předsálí a Tereziánský pokoj v jihozápadní věži
Vzhledem k tomu, že je tento bývalý premonstrátský – původně ovšem benediktinský - klášter často označován za největší barokní komplex střední Evropy, jistě ho nelze odbýt jedním článkem se stručným základním popisem. Některé klenoty této národní kulturní památky je prostě potřeba si představit podrobněji. Třeba ty, které najdeme v I. poschodí a vchodě A …
Začněme předsálím Slavnostního sálu, do kterého vystoupáme po širokém schodišti. Tato část Klášterního Hradiska vznikla v letech 1726 až 1736 a její bohatá sochařská výzdoba je dílem uznávaného – a poměrně progresivního – barokního sochaře Josefa Antonína Winterhaldera. Vidět zde můžeme nejen šestici alegorií Ctností (Láska, Víra, Naděje, Moudrost, Statečnost a Pokora), ale i dekorativní vázy nebo světlonoše. Pozoruhodná je také necková klenba předsálí, na které jsou grisaillovou malbou zobrazeny výjevy ze života sv. Norberta, zakladatele řádu premonstrátů.
Z předsálí se přesuneme do velkého Slavnostního sálu, který je považován za skvostnou ukázku vrcholně barokního interiéru a původně snad sloužil jako slavnostní jídelna. Monumentální nástropní freska s tématem Kázání na Hoře a Zázračné nasycení pěti tisíců, kterou vytvořil rakouský malíř Paul Troger v roce 1731, sice zaujme asi nejvíce, ale byla by škoda přehlédnout další klenoty sálu. Celý prostor iluzivně zvětšuje grisaillová malba italského malíře Antonia Tassiho a zmínit musíme také oválné medailony v okenních otvorech, které zobrazují Ctnosti a Neřesti nebo Trogerovu šestici kartuší s novozákonními výjevy.
Slavnostní sál je vysoký 12 m, jeho stěny pokrývá umělý mramor a člení ploché pilastry s kompozitními hlavicemi. Jedná se o práci Jana Hagenmüllera, stejně jako v případě obou krbů. Nad krby jsou umístěna sousoší se starozákonními výjevy David přijímá od velekněze Achimelecha předkládané chleby a Přivítání krále Saula prorokem Samuelem. Jejich autorem je Josef Winterhalder. Monumentální reliéfy Trojí zapření Petrovo a Ztroskotání sv. Pavla na Maltě jsou dílem Baltazara Fontany a Antonia Riccího z roku 1735.
Následně se přesuneme do jihozápadní – a tedy Matoušovy – věže. Právě tady se totiž nachází Tereziánský pokoj, který se také pyšní zejména vysoce kvalitní freskovou výzdobou. Klenbu vyzdobil v roce 1739 rakouský malíř Daniel Gran výjevem Proměnění na hoře Tábor. Dekorativní architekturu pak doplnil Karel Weidon. Od roku 1998 si zde můžeme také prohlédnout archeologické nálezy z prvního nádvoří.
Své jméno tento pokoj nese podle císařovny Marie Terezie, která zde údajně v roce 1748 i se svým chotěm přenocovala.
Olomouc
Příspěvky z okolí Klášterní Hradisko (Olomouc) – Slavnostní sál, jeho předsálí a Tereziánský pokoj v jihozápadní věži





