Klášter Sinaia - dva kostely a fresky, kam se podíváš (Mănăstirea Sinaia)

Pravoslavný klášter Sinaia se nachází v župě Prahova a je tedy součástí rumunského Valašska. Ve své základní podobě byl postaven v roce 1695 a i když se dnes jedná „téměř o novostavbu“, rozhodně stojí za návštěvu. Mezi položkami na Seznamu historických památek Rumunska totiž patří na nejvyšší místa. Klášter byl svého času znám také pod názvem Buceagul nebo klášter Panny Marie a k jeho popularitě mezi turisty i poutníky jistě také přispěla krása okolní přírody i některé další zajímavé památky v jeho blízkosti.

Klášter Sinaia bývá nazýván Kapatskou katedrálou i skutečným muzeem rumunského umění a spirituality a na jeho vzniku pod poustevnou sv. Mikuláše má hlavní zásluhu arcikněz – a potomek jednoho z nejstarších rumunských šlechtických rodů – Mihai Cantacuzino. K tomuto činu ho vedla pouť do Svaté země á výstup na horu Sinaj, kde Mojžíš od Boha obdržel desky s Desaterem přikázání.

Klášter Sinaia je stavbou (či spíše areálem) „dvojdílnou“, protože obklopuje tzv. Starý a Nový kostel. Původně byl vybudován jako ubikace dvanácti mnichů, kteří tak měli připomínat stejný počet apoštolů, ale postupem času se jejich počet rychle navyšoval, což si vyžádalo výstavbu dalšího většího kostela a dalších cel. Kromě „staré“ části tak v letech 1842 až 1846 vznikl i Nový kostel a tzv. „Nové nádvoří“. Na podobě kláštera se podepsaly také poškození tureckými i rakouskými vojsky.

Starý – nebo též Malý - kostel Nanebevzetí Panny Marie je postaven ve stylu Brancoveanu, což je v podstatě valašské baroko pojmenované po sv. bojarovi Constantinovi Brâncoveanovi, který byl roku 1714 umučen Turky. Tento styl se vyznačuje kamennými sloupy zdobenými květinovými a rostlinnými motivy (např. květy lilie, dubové listy apod.). A jestliže pravoslavné kostely obecně tvoří předsíň, loď a ikonostas, tak styl Brancovean ještě přidává otevřenou verandu či nartex s podpůrnými sloupy. Kostel obklopuje čtyřúhelník ve stylu rajské zahrady (30 x 40 m), v jehož zdech byly umístěny mnišské cely a klášterní kaple.

Mimořádně působivý je zde vstupní portál, který zdobí řezby představující Mojžíše se starozákonními deskami (vpravo) a jeho bratra Árona s rozkvetlou holí (vlevo). Uprostřed portálu je umístěn erb zakladatelského rodu Cantacuzinů s dvouhlavým orlem držícím v drápech císařské symboly moci, tedy žezlo a kříž. Veškerá výzdoba nástěnnými malbami je původním a jejím autorem je „rodový dvorní a svatý“ malíř Pârvu Mutu. V kopuli nartexu můžeme vidět výjevy ze života sv. Kateřiny, sv. Jiří a sv. Dmitrije. Předsíni dominuje votivní obraz představující zakladatele kláštera Mihaje Cantacuzina, obklopeného jeho osmnácti dětmi (z toho 12 adoptovaných), první a druhou manželkou i dalšími členy rodiny. Říká se, že Mutu zde svým mistrovským dílem dokázal skvěle vyjádřit poselství zakladatele kláštera zaměřené na křesťanského milosrdenství (no, nevím, prostě téměř všechny postavy jsou namalovány s nataženou rukou).

Zajímavá je také krásná klášterní kaple Proměnění Páně pocházející z roku 1695. O ní se pro změnu říká, že její nízká architektura a původní nástěnné malby zčernalé časem vytváří dojem katakomb prvních století křesťanství. Vidět zde můžeme zejména poslední okamžiky pozemského života Ježíše Krista (Jidášova zrada, Zatčení Ježíše v Getsemanské zahradě, Ježíšův soud a rozsudek smrti, Bičování Krista, Křížová cesta na Golgotu, Ukřižování mezi dvěma lotry)-

Na nádvoří starého kláštera (u kaple) se nachází hrobka Tacheho Ionesca, rumunského premiéra v období I. světové války. Vedle jeho sarkofágu je umístěna mramorová busta jeho druhé manželky Adiny, kterou roku 1926 vytvořil italský sochař Roscitano. V roce 1923 byla hrobka vyzdobena freskami Costina Petresca.

Nový nebo také Velký kostel je zasvěcen Nejsvětější Trojici a byl - z kamene a cihel – postaven zdejšími mnichy v letech 1842 až 1846. Mezi lety 1893 a 1903 byl několikrát poškozen, částečně přestavěn a nakonec i kompletně zrenovován podle plánu architekta Georgie Andrey (spolupráce Jean Pompilian a Alexandru Clavel). Olejomalbu na zlaceném mozaikovém pozadí v novobyzantském stylu vytvořil dánský malíř Aage Exner. V podobě kostela se pojí sakrální styl rumunsko-moldavský se specifickými prvky valašského Brancoveanu. Exteriér kostela obíhá zelený glazovaný keramický pás. Votivní obraz v interiéru představuje pět postav, a to zakladatele kláštera, metropolitu, který kostely roce 1903 znovu vysvětil, a tři členy královské rodiny. Najdeme zde také cenný unikátní epitaf, který Ana Roth vyšila zlatou nití a barevným hedvábím v letech 1897 až 1900 a který je zapsán na seznamu UNESCO. A opomenout nemůžeme ani sedadla vyhrazená pro královskou rodinu. Nový kostel obklopuje ambit o dvojnásobné velikosti proti kostelu Starému.

Královská rodina žila v klášteře během svých dovolených v Sinaii po dobu 11 let (od roku 1871). V době oslav 200. výročí založení kláštera pak bylo v někdejší královské rezidenci z roku 1847 zřízeno první rumunské sakrální muzeem. V něm je k vidění např. první Bible vytištěná v rumunštině roku 1688 (tzv. Bukurešťská Bible Šerbana Kantakuzina) nebo velmi kvalitní sbírka ikon.

Zajímavostí kláštera Sinaia je také přítomnost pěti typů křížů: kříž Štěpána Velkého se nachází na kopuli Starého kostela, řecký kříž nad vchodem do Velkého kostela, latinský kříž na věžích předsíně Velkého kostela, slovanský kříž na centrální kopuli Velkého kostela a slunce vepsané do latinského kříže na zvonici. Možná i proto se říká, že klášter Sinaia se sice vyvíjel po dobu tří století, ale i tak působí pozoruhodně jednotným dojmem.

Klášter se nachází na adrese ulice Manastirii č. 2 a jedná se o téměř horský komplex. Leží totiž v nadmořské výšce 861 metrů, v masivu Bucegi a na úpatí hory Furnica.

Na závěr ještě pár doplňujících informací:

Velký kostel s tzv. novou částí kláštera byl postaven podle projektu D. Cătulesca jako rozšíření staré části a jeho původní podoba byla podstatně, skromnější než je ta dnešní. V roce 1892 byla k jižní straně nové části přistavěna 15 m vysoká zvonice.

Mobiliář Nového kostela byl vyřezán z javoru a dubu Constantinem Babicem a jeho studenty ze Školy uměleckých řemesel v Bukurešti. Ikonostas a královská sedadla jsou zlaceny. Dvě ruské ikony v nartexu jsou darem cara Mikuláše II.

Starý kostel má vnější tvar latinského kříže s obdélníkovými apsidami, což je v této zemi i na dobu výstavby velmi ojedinělé. Kostel byl vypálen v roce 1791 a v roce 1795 jej částečně nově vymaloval malíř Teodor z Făgărașu. Z původní malby se dochovaly pouze scény ve verandě, votivní malba a výzdoba kopule nad lodí (kromě Pantokratora). Naposledy byl vysvěcen roku 2015.

Na fasádu muzea bylo připevněno několik mozaik vytvořených v meziválečném období Norou Steriade. V muzeu pak můžeme mj. vidět různé historické rytiny, akvarely a fotografie zachycující podobu kláštera nebo dvě díla uznávaného mistra klenotníka Theodora Radivona (Svatá archa a Svaté evangelium) z přelomu 19. a 20. století.

napsáno v září 2025