Jílové u Prahy

Toto pojmenování obdrželo město podle původního názvu zdejšího vrchu, což dokazuje citace z knihy "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. II. díl. CH-L" od prof. Antonína Profouse:

"3. Jílové (lid. Jílovej, v Jílovým, do Jílovýho), okresní město v severním poříčí dolní Sázavy: 1045 sp. 14 (fictum ?), castrum Gradek, quod ad custodiam aurifossorum, qui vulgo ylouci dicuntur et in Ylou habitant, CB. I, 355 19; k r. 1235 aurifodine in Gylowy, Chronicon Francisci (kanovník Frant. Pražský žil v l. 1290-1362); 1331 oppida Eilow et Knyn, RB. III, 712; 1337 aurifodinis vid. Reichenstein, Aylaw, Pomuk, RB. IV, 178; 1338 aurifodinis in Reychenstein, in Eylaw et in Pomuk, t. 226; 1352 - c. 1405 decan. Ryczan.: Elau, RDP. 40; 1359 Martinus de Eylaw, Prag. dioc. presbiter, ad present. Jesconis de Rziczano ad E. in Ottycz - - exec. dec. Rziczanensis, LC. I, 83; 1371 ad present. domine Elizabeth, . . Boemie regine, ad E. in Eylaw alias in Gilowi, LC. II, 46; 1380 in Gylowy, AČ. 31/135 2 č. 1; 1391 in Elaw, t. 150 10 č. 44; 1395 Costelecz prope Eylaw, LC. V, 225; 1395 in villa Czrnyekowiczich M. decessit, proclam. in Gylowy, AČ. 35/217 č. 1; 1396 in v. Sulicz J. decessit, proclam. in Gylowy - - nomine Jaklini de Gylowi defendit hered. in Sulicz - - (1386) Jaklino de Gyloweho, AČ. 35/219 n. čís. 5; 1402 Petrus de Elaw, aurifaber, SA. IV, 80; 1405 in villa Teletyn S. decessit, proclam. in Gylowy, DD. 14/132; 1412 ad E. in Eylaw, exec. pleb. in Liberz, LC. VII, 49; 1454 w Psarzich tvrz jinak dvuor popl. pod městem Gylowy (!) položený, DD. 22/44; 1458 in Gilowy - - nomine babky suc Vlricus medek de waldeka et de Sulicz, DD. 16/187; 1541 vidím vrch Giloway - - Giloway, město královské, Háj. l. 14 a v seznamu měst; 1654 Jilowey, hor zlatých město, BR. 15/10; 1848 PalP. 229 a úř. 1854 Jilové.

Původní jm. Jílový náleželo zde vrchu, na jehož úpatí obyvatelé vypírali zlato z jílu. Německé jméno u čís. 2. a 3. vyšlo z tvaru ílov-, jejž Němci zachytili z řeči domácího lidu (srov. dial. íkovec za spis. jíkavec, dial. iný za spis. jiný), a jméno se pak v německých ústech pravidelně změnilo v Eilau."

Samo město vzniklo postupným sloučením několika hornických osad, i když zdejší osídlení je datováno již do doby kamenné, což potvrzuje rovněž řada archeologických nálezů. První zmínka o Jílovém by měla pocházet z roku 1045 z listiny Ostrovského kláštera), ale ta byla později uznána jako falzum ze 13. století, takže většina nejstarších dokladů o existenci města pochází ze 14. století. Patří mezi ně např. zpráva v nejstarší knize Starého Města pražského z roku 1310, která uvádí, že Konrád Stadler z Jílového přijal městské právo staroměstské; případně listina Oldřicha Zajíce z Valdeka ze 13. září 1331. Mnohé následující osudy města však zůstanou navždy neznámé, protože řada dokumentů se nedochovala kvůli častým požárům města, zejm. pak těm z 30. května 1567 a 29. července 1636. Víme však, že císař Karel IV. vydal privilegium, jímž potvrdil Jílové kolem roku 1350 jako královské město a obdaroval ho řadou městských práv a výsad. Za husitských válek přišel značný úpadek Jílového, protože v roce 1422 přitáhl do města Jan Žižka z Trocnova a jeho vojáci zničili jak hornické stavby, tak město samé, které se skutečně vzpamatovalo až za krále Vladislava Jagellonského, jenž mu značně přál. Roku 1534 působil ve městě první utrakvistický kněz Duchek. Zlato sem přilákalo také známého alchymistu Edwarda Kelleyho, který v roce 1590 získal v okolí města několik statků a přímo v Jílovém následně zakoupil několik budov (viz https://www.jilove.cz/historie-mesta/d-1101). Pak však přišla třicetiletá válka, díky níž zanikla polovina zdejších domů (před vypuknutím tohoto konfliktu byla ve městě trojice pivovarů) a z nejstaršího období se do dnešní doby zachovaly pouze: kostel sv. Vojtěcha z 1. poloviny 13. století, radnice ze 14. století a dům Mince, nynější sídlo regionálního muzea. Nesnadným obdobím byla i násilná rekatolizace, kvůli které zde byl v roce 1623 založen minoritský klášter. Roku 1785 došlo ke zrušení minoritského kláštera, ale jeho členové zde žili ještě další 2 roky. O 6 let později byla postavena nová školní budova. V roce 1845 navštívil Jílové arcikníže Štěpán. V letech 1847-1848 byla vystavěna nová škola. Roku 1848 došlo ke zřízení národní gardy.

Díky zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního získalo město v roce 1849 vlastní volenou samosprávu (v letech 1838-1848 byl starostou Karel Flimmer, následně Prokop Bayer a v roce 1851 Václav Černý) a navíc se stalo sídlem okresu, jímž zůstalo až do roku 1942 (prvním okresním hejtmanem byl do své smrti roku 1853 Vojtěch Weitenweber). Toto století se zapsalo do vývoje města zlatým písmem, protože roku 1851 byla zřízena pošta, o 10 let později Občanská záložna, v roce 1862 došlo ke vzniku zpěváckého spolku "Horymír" a založení ochotnického divadla, roku 1864 vznikla první lékárna, v roce 1869 byla ustavena Čtenářská beseda "Přemysl" a TJ Sokol, roku 1871 bylo zřízeno petrolejové osvětlení, v roce 1873 došlo k úpravě a rozšíření silnice na náměstí, roku 1875 došlo k založení SDH a otevření telegrafní stanice, v roce 1891 vzniklo místní muzeum, roku 1897 bylo spojeno se světem železniční tratí (viz https://www.pacifikem.cz/?inc=210_jil) a tak bychom mohli pokračovat. Z front 1. světové války se nevrátilo 52 místních mužů.

Roku 1919 byla zahájena elektrifikace města a vytvořilo se Stavební družstvo dělnických a rodinných domků, o rok později byla založena Církev československá a v roce 1922 vznikl FC Jílové. V letech 1929-1930 byly Vodním družstvem v Jílovém u Prahy provedeny meliorační práce. Roku 1931 došlo k rozvodnění potoka, jenž způsobil řadu škod. Za německé okupace neslo město pojmenování Eule. V roce 1943 se zahájila realizace projektu na zřízení vodovodu a kanalizace, jenž byl zhotoven firmou Ing. Jaroslav Matička z Prahy-Karlína. Němečtí vojáci opustili město až 9. května 1945. Téhož roku byla zvětšena železniční stanice. 18. července 1948 vyhořela sokolovna a o 2 roky později zde zahájilo opětovně činnost kino, když byla budova po požáru nově obnovena. Roku 1951 byly vybudovány jesle a v roce 1952 došlo ke zřízení školní vývařovny a založení JZD. Roku 1953 vzniklo Lidové spotřební družstvo Jednota. V roce 1958 se začalo vyučovat v nové školní budově. Roku 1965 byla založena košíkárna. Roku 1968 došlo k ukončení tehdy již nerentabilní těžby zlata a v rekonstruovaných povrchových objektech se následně začalo vyrábět v licenci švédské "šplhací" lešení Haki. Zároveň byly rekonstruovány prostory městské knihovny. V roce 1973 vznikla pobočka Čs. vědeckotechnické společnosti. Roku 1976 zahájil svou činnost divadelní soubor Přemysl. V roce 1977 začal provoz přidružené výroby JZD Rozvoj Posázaví v Jílovém u Prahy vyrábět jeřáby pro velkokapacitní seníky a později i jeřáby dílenské a do prostředí s nebezpečím výbuchu. V roce 1979 došlo k rekonstrukci pobočky Čs. státní spořitelny a vznikl druhý divadelní soubor malých forem. Roku 1987 bylo otevřeno nové nákupní středisko Jednoty Praha-západ. V roce 1992 došlo ke zřízení městské policie. 1. února 1994 obdrželo město své symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/6333). Roku 1997 byla zahájena plynofikace města, jež se díky nové výstavbě nadále rozrůstá. 1. dubna 2017 byla otevřena naučná stezka Sekanka.

Ze zdejších pamětihodností je třeba vyzdvihnout: od 31. prosince 1965 památkově chráněnou městskou radnici z počátku 18. století s gotickým jádrem ze 14. století a s přístavbami z let 1854-1855; od 31. prosince 1965 památkově chráněný kostel sv. Vojtěcha, jenž vznikl v 1. polovině 13. století na místě původního dřevěného svatostánku a svými úpravami prošel snad za každého stavebního slohu (viz https://www.jilove.cz/pamatkova-zona/d-1098/p1=6544); od 31. prosince 1965 památkově chráněný kostel Božího Těla, v jehož jádru se nachází středověký svatostánek; od 31. prosince 1965 památkově chráněný dům Mince z roku 1356, který byl po vypálení husity opraven a v roce 1706 rozšířen; řadu drobných sakrálních objektů, sbor Církve čs. husitské z let 1935-1936 a pomník padlým v 1. světové válce z roku 1920 (viz https://evidencevh.mo.gov.cz/Evidence/Graves/Detail/43ff861e-48be-4bfb-9668-818291b133f9). Není tedy divu, že v roce 1992 bylo historické jádro prohlášeno ministerstvem kultury městskou památkovou zónou. Nejvýznamnějšími místními rodáky jsou: projektant a stavitel Rudolf Zobel (10. září 1869 Jílové u Prahy - 19. února 1936 Prachatice), 2. promovaná doktorka medicíny v Čechách MUDr. Růžena Machová (10. listopadu 1874 Jílové u Prahy - 5. března 1916 Praha), botanik prof. RNDr. Josef Podpěra, Dr.Sc. (7. listopadu 1878 Jílové u Prahy - 18. ledna 1954 Brno, viz https://ziva.avcr.cz/files/ziva/pdf/josef-podpera-1878-1954.pdf), politik a diplomat JUDr. František Chvalkovský (30. července 1885 Jílové u Prahy - 25. února 1945 Berlín) a právník a právní historik prof. JUDr. Václav Vaněček, Dr.Sc. (10. července 1905 Jílové u Prahy - 12. dubna 1985 Praha). Na závěr ještě dodejme, že snad nejhezčím zpracováním historie Jílového je kniha "Paměti královského horního města Jílového a jeho zlatých dolů" od Leopolda Čiháka, později přepracovaná a doplněná jeho synem Václavem.