Jak touha po obecním vodovodu způsobila elektrifikaci Probluze

V lednu 1930 se ustavilo v horní části Probluzi (jižní část obce) družstvo, jež si vytyčilo za svůj hlavní cíl zřízení vlastního společného vodovodu. Jeho členy byli vlastníci zdejších 24 domů se 110 obyvateli, kteří měli již dávno předtím velké problémy se zásobováním vodou, neboť kolikrát ani neměli vlastní studnu a ti, co si ji zřídili, v ní měli málo vody nebo dokonce vůbec žádnou.

Toto družstvo se zaměřilo na prameny v místech, kde se dosud říká „V olšině“, jejichž vydatnost činila kolem 26 litrů za minutu. Podle návrhu Ing. Karla Paška z Prahy měla být tato voda hnána spádem přes 2 vodní trkače, jež by tlačily určitou část vody potrubím do zemního vodojemu v zahradě čp. 29 o objemu 200 hl, z něhož měla být voda rozváděna vodovodem všem členům družstva na vzdálenost 1 m od jejich obydlí. Propočítaný náklad na tento vodovod činil 60 000 Kč. Na žádost družstva se uvolila obec přispět na tuto stavbu 40 % potřebné částky. O přípravné práce se postaral výbor družstva v čele s předsedou Františkem Slámou z čp. 38, přičemž družstvo chtělo celý náklad na vodovod uhradit, ale přitom nevybírat žádnou vodní dávku.

V době, kdy byly složeny zálohové podíly členů družstva a měla být zahájena stavba, se rozšířil zájem o vodovod pro celou obec. Zastupitelstvo obce vzalo tuto věc za svou a vodovodní družstvo vrátilo svému členstvu všechny zálohy a následně se rozešlo. Obec požádala o místní šetření zemský úřad, který do Probluzi vyslal technického radu Šulce. Ten navrhl podchycení pramenů v lokalitě „V Dálce“ a podle počtu obyvatel, jichž bylo tehdy 330, množství dobytka a počtu živností určil denní spotřebu vody na 240 hl. Obecní zastupitelstvo poté přijalo nabídku Ing. Vladimíra Chmelíka z Prahy na vypracování projektu. Celkový náklad na vodovod byl předběžně odhadnut na 250 000 Kč, což se dalo relativně finančně zvládnout.

Po 3 měsících obdrželi Probluzští uvedený projekt, ale po jeho zhlédnutí jim zmrzl úsměv na rtech, neboť náklad na provedení vodovodu vzrostl na horentní sumu – 540 000 Kč, protože počítal s čerpadlem na elektrický pohon, a tudíž rovněž s elektrifikací obce. Sám projekt stál 14 000 Kč a musel být ihned zaplacen. Projekt byl zaslán k revizi na oddělení 60 zemského úřadu, protože si místní mysleli, že by něco mohlo z projektu být vyškrtnuto, a tím se snížit jeho cena. Také s elektrifikací obce to nebylo jednoduché, a tak se obec zavázala, že k ní přikročí tehdy, když každé čp. přispěje na výstavbu vodovodu a zavedení elektrické energie do obce částkou ve výši 1 000 Kč, z čehož 750 Kč bylo určeno na vodovod a zbytek na elektrifikaci Probluze. Další vydání měla být kryta výpůjčkou, jež by byla splácena vodní, pivní a dalšími podobnými přirážkami a dávkami.

Jednání okolo zřízení vodovodu se prodlužovala, poté přišla německá okupace a nakonec byla tedy provedena dříve elektrifikace obce, o níž se původně uvažovalo již v roce 1925, ale tehdy k ní nedošlo. Výstavba elektrické sítě proběhla díky Družstvu pro rozvod elektrické energie v Probluzi roku 1931, kdy se v obci začalo rovněž svítit, ale s vodovodem to bylo mnohem těžší, neboť byla potřeba vybudovat jak čerpací stanici, tak úpravnu vody. Projektová dokumentace vodovodu obce Probluz byla totiž schválena ONV v Hradci Králové až v roce 1978, přičemž celkový náklad byl spočítán na více než 3 768 000 Kčs. Zmiňme však, že předchozí projektový úkol na probluzský vodovod z roku 1974 počítal dokonce s nákladem 4 766 700 Kčs. Nakonec byl vybudován vodovod MNV v Dolním Přímu jakožto investorem až počátkem 80. let 20. století v akci Z, kdy na rok 1981 bylo určeno prostavět 1 200 000 Kčs a o rok později 859 000 Kčs, přičemž nakonec činil celkový rozpočtový náklad 3 316 000 Kčs a současný věžový vodojem vznikl v roce 1985 (viz https://prvk.khk.cz/prvk/karty/nahled?id=131), to je však již jiný příběh.