Jak bylo založeno Nové Město nad Metují

U vzniku tohoto města stál Jan Černčický z Kácova, který pocházel ze starého a slavného české rodu pánů z Kounic, jež měli ve svém erbu dvojici bílých leknínů v červeném poli. Jako dědic černčického statku a tvrze si v roce 1483 vyprosil na českém králi Vladislavu Jagellonském povolení, aby si mohl zřídit svůj statek tak, aby byl podle jeho představ. To bylo vydáno 24. února téhož roku. O rok později zakoupil od Alše z Riesenburku a na Vřešťově za 4862 zlatých uherských krčínské zboží: Krčín, tvrz, dvůr poplužní a městečko, Nahořany, Dolsko, Libchyně, vsi celé, pak v Doubravici, Šonově, Vrchovinách, Přibyslavi a Mezilesí, co tam vlastnil.

Tímto krokem si rozšířil své zboží, které chtěl následně zvelebovat ve všech oblastech. Zásadní věcí se pro něj stalo zřízení nového sídla. Nějakou dobu přemýšlel, kam by ho umístil, až přišel na skalnatý ostroh nad metujskou úžlabinou, který mu připadal strategicky položený a velmi vhodný z obranného hlediska. Nebylo to však to jediné, co ho na něm upoutalo. Okouzlila ho rovněž zdejší příroda a její čarokrásná zákoutí, jež se za slunce zrcadlila v bystřinaté Metuji. Právě zde na den sv. Vavřince (10. srpna) roku 1501 položil první základ nového města, jež obehnal širokou hradební zdí s baštami a hlubokým příkopem, takže vstoupit do města se mohlo pouze dvojicí bran se zdvihacím mostem. Uvnitř navíc vybudoval zámek, dvůr, do roku 1567 do Krčína filiální kostel Nejsvětější Trojice, radnici a zřídil též vodovod. Na domy nechal vykácet zdejší dubiny, kámen na městské zdi a ostatní panské objekty získal zřízením obranného příkopu, vykopáním městské studně a dobře posloužil i nedaleký krčínský lom. Nové sídlo následně obdrželo pojmenování Město Nové Hradiště nad Metují (tehdy ještě psáno jako na Medhuji).

Poté se rozhodl postarat o to, aby mohlo nově vzniklé sídlo prosperovat. S povolením krčínské obce přenesl z Krčína na město Hradiště dvojici trhů, a to na sv. Jiří a na Povýšení sv. Kříže, vaření piva a všechny řemeslné živnosti, které tam kdy byly, aby již žádný řemeslník se v Krčíně od té doby nevyskytoval. Každému domu byl přidán navíc díl polností, jež vznikly zrušením staré obce Bořetína. Vedle těchto zahrad měli někteří movitější měšťané zakoupena některá pole v Krčíně, což není tak divné, když odtud původně pocházeli. Městské obci byly též darovány vsi Žďár a Libchyně, clo z mostu v Krčíně a z nového Sepského mostu, plat ze čtveřice masných krámů a další výhody, přičemž vše bylo výslovně uvedeno v jeho privilegiu z roku 1503, v němž též jmenovitě přiznal všem měšťanům svobodné právo nakládat se svým jměním za života i pro případ smrti, vzdal se odúmrti, konšelům udělil právo vydávat výhostné listy a vykonávat soudní pravomoc a apelaci upravil takto: "což se pak práv vrchních a orteluov dotýče, těch mají užívati z města Hradce Králova nad Labem".

Od té doby se snažil stále více své panství i s novým centrem nejen zvelebovat, ale přinášet mu další finanční i jiné hmotné výhody. Zároveň se kvůli tomu pouštěl do řady pří se svými sousedy, většinou šlo o různá rukojemství, nedodržení smluv a nesplácení peněz. Takže byl např. ve sporu s Vilémem z Veselice na Kalthausu (1511), s Dorotou, manželkou Kryštofa z Poříčí (1517) a dokonce pohnal před komorní soud svého syna Arnošta Černčického z Kácova (1522). Výhodou mu v tom bylo i to, že v těch dobách byl hejtmanem královéhradeckého kraje (zmínka o tom pochází z roku 1512).

Novoměstské zboží opravdu kvetlo, stejně tak město samé prosperovalo. Ale jak to tak bývá, nic neroste až do nebe a čím více se míří výš, tím větší a tvrdší je pád. Tím se stal požár města, který vypukl v pátek před sv. Janem Křtitelem (22. června) v roce 1526 v domě Jana Pechka čp. 18. Protože téměř všechna stavení byla tehdy ještě dřevěná, netrvalo ohni dlouho, aby celé město lehlo popelem. Sám nešťastník postoupil obci jako náhradu 3 pruty role u Luštince a louku pod městem. Stejně tak pomohl městské obci sám Jan z Kácova, i když i on utrpěl značné škody. Nedlouho po požáru obnovil první nadační list (21. června 1527), jenž během něj shořel a k tomu ještě přidal dar v podobě louky pod městem, Klopotovského potoka se všemi dolinami a s lesem Bukovinou, plat ze 13 krčínských sedlišť a kopce kolem města k vysázení vinohradů.

Avšak od požáru se jeho vztah k městu a vůbec k celému panství značně změnil. Místo skvostného "ráje na zemi" tu bylo spáleniště, které se jen pomalu vracelo do normálních kolejí. A tak se rozhodl, že se ho zbaví a odejde jinam. Ve středu po sv. Františku (9. října) 1527 prodal novoměstské panství za 11 000 kop grošů Vojtěchu z Pernštejna a odstěhoval se na Moravu, kde zakoupil kunštátské panství. Zde rovněž také později zemřel v pátek před sv. Vavřincem (8. srpna) roku 1550 (v řadě dobových zdrojů se nachází chybný rok 1529, což je zjevný nesmysl, čehož důkazem může být pergamen ze 7. srpna 1530, v němž zbavuje své poddané všech povinností a robot na jím nově založené dvojici rybníků u Opatovic), aniž by se více zajímal o to, co se stalo s jeho bývalými statky.

Ale ty jen získaly, protože Pernštejnové se o všechny své majetky vždy náležitě starali. Vždyť Vojtěchův syn Jan z Pernštejna bývá dobovými autory nazýván jako "druhý zakladatel" Nového Města nad Metují, protože za něj byla postavena většina místních kamenných domů, opraveny a zesíleny městské hradby a hlavně městská obec byla obdarována řadou polností, pastvin a dokonce 17 vinicemi, pokud nepočítáme potvrzení Kácovského privilegia ve středu po sv. Duchu (19. května) 1535. Jak vidět, nejen Pardubice mohou Pernštejnům děkovat za to, co se z nich díky tomuto rodu stalo. Postupem času se však tyto majetky zdály Pernštejnům dosti daleko, snad i z toho důvodu, že se jim začaly nedostávat peníze, neboť udržovat všechny majetky v řádném stavu stálo nemalé finanční prostředky, a tak novoměstské panství nakonec v roce 1548 prodali Wolfgangu (Volfu) ze Štubenberka (von Stubenberg).