Hustířanka

Tento 13,53 km dlouhý potok s povodím přes 30,79 km2, někdy nazývaný též jako Hustířanský potok, pramení v lese mezi Dubencem a Libotovem, odkud jeho tok pokračuje k jihu údolím Lánské skály do Dubence. Na území této obce přibírá na pravé straně nejprve vody Dubeneckého potoka a poté bezejmenného potoka, pramenícího u Jedlin, na levém břehu pak Končinský odpad a Libotovský potok. Pod Zámeckým vrchem v něm vrcholí toky 2 potoků od Vilantic a skrz Petirův rybník míří do Hustířan, od nichž získal svoje pojmenování. Nedaleko Císařského lesa pak přibírá vody Litíčského potoka a kolem Vražby obtéká ze západu Habřinu, u níž prudce mění směr západním směrem, aby nedaleko Koutů ukončil svůj tok ve vodách Trotiny. Tato má slova potvrzuje též text Theodora Zouzala, jenž byl součástí „Příspěvků k přírodovědeckému popisu okresu Jaroměřského“, jež vyšly v „Hradeckém kraji“ 1. září 1906:

„13. Hustiřanka.

Největší tento přítok Trotinky má svůj původ v pískovcových lomech Dubeneckých okresu Králové Dvůr nacházejících se ve výši 400 m n. m. na jižním svahu pohoří, jehož uzlem jest Zvičina. Protékajíc Dubencem (290 m) v délce 3 ½ km dochází východně Vilantic Jaroměřska, provinouc se úzkou as 600 m délky měřící prorvou pod „Zámeckým kopcem“ („Na Zámcích“) 323 m vysokým, k Hustiřanům, aby, zaměníc směr svůj za jižní (265 m) a pak jihovýchodní, dostihla Trotinky nad Račicemi.

Délka celého toku jejího obnáší 9 km, z čehož připadá na okres 4 ½ km.“

Oblast kolem tohoto potoka byla osídlena již v neolitu, což dokazuje řada nalezišť v jeho blízkosti, zejména však lokalita nedaleko Hustířan, Habřiny a mlýna Podhrad, dříve zvaného rovněž jako Podhradní, funkčního do roku 1951, kde však nalezneme rovněž výrazné stopy po středověkém osídlení. Nejprve jde o Rotemberk, který byl vybudován v ostrožné poloze nad levým břehem Hustířanky a o jeho historii nám nejlépe poví prof. August Sedláček ve svém díle „Hrady, zámky a tvrze království Českého. Díl druhý. Hradecko“ z roku 1883:

„ROTEMBERK HRAD.

U vsi Habřiny jest Podhradní mlýn, nad nímž stával v lese hrad, jména nyní zcela neznámého; staré paměti svědčí o tom, že se nazýval Rotemberk (Červená hora) a již před dávnými věky zahynul. Německý název Rotemberk svědčí sice o velikém stáří hradu (aspoň o době předhusitské), ale v pamětech se s ním nesetkáváme; neb kdekoliv se s názvem jemu podobným setkáváme (Rufus mons, Rothburg), platí tento vždy o Červené Hoře. Není pochyby, že býval hrad náš sídlem statku Neznášovského a že proto častěji Neznášovem pojmenován byl. Jeho držitelem byl Ješek z Neznášova (r. 1371, r. 1357 Herynk ze Semonic řečený), který k rodu Heřmanských náležel. Po něm se dostal Neznášov rodu vladyk z Hustířan a sice těch, kteří se psali později Rodovskými. Jeden z jejich předků, Majnuš z Neznášova, držel v l. 1389-1393 jeden hlas podací kostelního v Semonicích. Bavor z Neznášova jmenuje se tak poprvé roku 1404, kdež si najal od kláštera Břevnovského dvůr na Homoli a žil ještě roku 1416. O jejich potomcích není mnoho známo. Petr z Neznášova byl r. 1440 na sjezdu Čáslavském; Anna, vdova po n. Čeňkovi z Neznášova, připomíná se r. 1457. Bavor z Hustířan seděním na Neznášově připomíná se v l. 1494-1505 často jako svědek. Měl drahně vesnic v okolí Neznášova a ač měl několik synův, přece každý z nich po pěkném statečku obdržel. Když se r. 1523 dělili, dostal Jan starší Velichovky a Poličany, Jiřík statek Neznášovský, Aleš Habřinu, Oldřich jinak Hašek Sedlice, Martin díl neznámý, Mikuláš Hustířany a konečně Jan mladší statek Rodovský. Po smrti Jiříkově dostal se statek jeho bratru Janovi staršímu, jenž se přiznal r. 1542 v úřadu desk zemských, že jest v držení Neznášova dvoru popl. a vsi, v Rotmberce zámku pustého s mlýnem pod ním. K tomu držel, jak již řečeno, ves Velichovky, na níž (r. 1541) manželce své Anně Šelndorfovně z Hornšperka věnoval. Jan zemřel, tuším, r. 1565 dne 26. ledna a pohřben v kostele na Chlumku, jejž byli předkové jeho založili. Synové jeho se o statky podělili, ale kdo z nich měl Neznášov, není známo. Roku 1588 patřila ves tato již k panství Smiřickému. V urbáři téhož panství popisuje se také dvůr Neznášovský, při čemž se dokládá, že „dobytkuom všem jsou poctivé výhony a pastvy okolo pustého zámku Rotmberku se vším prostranstvím a dostatkem trav velmi přijemné a užitečné.“ Také se tam praví, „že okolo dvoru a téhož zámku pustého jsou veliké štěpnice od rozličného štípí, třešňoví, višňoví, ořeší vlaské i lískové.“ Od té doby přišlo i jméno hradu v zapomenutí a jen název mlýna podhradního, jemuž se tak od starodávna říkalo, se udržel.“

Druhým místem krátce nato je tvrziště Vražba, starší než Rotmberk a asi jeho předchůdce (nejspíše pocházelo ze 2. poloviny 13. století a zůstalo z něj oválné tvrziště, obtočené hlubokým příkopem a mohutným valem), jehož název má být odvozeninou od staročeského slovesa vražiti, což znamená čarovat, provozovat kouzla nebo věštit. Někteří autoři však soudí, že se toto místo původně nazývalo Vražda, ale v průběhu času došlo k jeho zkomolení. Jiní se sice drží pojmenování Vražba, ale spojují ho s krevní mstou. Jen na jediném se shodnou, a to že ho využil Václav Hanka ve svém „Rukopise královédvorském“. Tento ostroh, roku 1978 prozkoumaný archeology, býval dříve nazýván jako „Na zámku“ či „Na Vražbě“ a dnes je spíše známý jako významný rostlinný i živočišný biotop. Více o něm se dá nalézt zde: https://www.jarojaromer.cz/spolek/vrazba/.

Velké změny však prožil kromě okolí též přímo tok Hustířanky, jejíž dolní část byla zmeliorována spolu s Trotinou a tyto práce byly ukončeny roku 1965, přičemž první návrhy k úpravám potoka se objevily již v roce 1940 a v některých místech dokonce již před 1. světovou válkou, ale většina z nich tehdy skončila pouze „na papíře“. K úpravě jejího toku na katastru Dubence došlo naopak v letech 1958, 1971 (po katastrofální povodni) a 2010-2013 (zkapacitnění koryta a protierozní opatření v různých částech obce), jen horní tok zůstal v původním stavu. Další úpravy nedaleko soutoku s Trotinou proběhly roku 1984, kdy došlo ke zklidnění toku vyrovnáním dna a odstraněním úkrytů ryb po vymýcení břehových olšových porostů. V roce 2018 došlo ke směně pozemků obce Dubenec s Povodím Labe, aby správce toku získal ty, na nichž se skutečně potok dnes nachází. Přesto dochází k rozvodnění Hustířanky i dnes. K poslednímu takovému došlo po velká průtrži mračen 7. června 2019, kdy byl nejvíce postižen Dubenec.

Do historie se Hustířanka zapsala nejen řadou povodní, ale rovněž tím, že byl v roce 1922 v jejím korytě na katastru Habřiny nalezen barokní kord, 2 koňské podkovy, zbytek přilby a řada kostí, z čehož se usuzuje, že zde zahynul během třicetileté války nějaký jezdec. Krásným objektem, který na potoce leží, je pod mlýnem Podhrad, o němž si můžeme přečíst mnoho zajímavého zde: http://www.podhrad.unas.cz, se nacházející barokní jednoobloukový kamenný most z roku 1704 (na památkářském webu https://www.pamatkovykatalog.cz/lavka-mostek-2276690 se však nachází jako období vzniku rok 1785), který je od 11. září 1995 památkově chráněn a v roce 2009 prošel opravou. Ten byl využit pro přechody vojsk v mnoha válečných konfliktech, jež zasáhly tuto oblast, a to včetně prusko-rakouské války. Na závěr je ještě třeba vzpomenout to, že název tohoto potoka posloužil k pojmenování roku 2001 vzniklého mikroregionu, který sdružuje obce v jeho povodí (Dubenec, Habřina, Heřmanice, Hřibojedy, Kuks, Lanžov, Libotov, Litíč, Lužany, Račice nad Trotinou, Rožnov, Stanovice, Velichovky, Vilantice a Zaloňov).

Hustířanka na mapě