Hukvaldy – hradní kaple sv. Ondřeje

Nedaleko od druhé hradní brány s pokladnou, kterou vstupujeme na velké hradní nádvoří, které je ovšem „pouhým“ renesančním předhradím, se nachází barokní kaple sv. Ondřeje. Ta vznikla pravděpodobně – z jedné z půlkruhových otevřených jižních bašt – na konci (podle jiných informačních pramenů ovšem na úplném počátku) 17. století, kdy již hrad ztrácel svůj vojenský charakter. A když si uvědomíme, že tuto kapli nechal zbudovat olomoucký biskup, není to jistě stavba bezvýznamná.

Pomineme-li tedy občas prezentovaný názor, že kapli nechal vybudovat v roce 1602 biskup František Ditrichštejn, tak se jedná o stavbu, která vznikla zásluhou kardinála Karla Lichtensteina – Castelcorna v letech 1687 až 1689. Průčelí kaple ozdobily dva biskupské erby a – v postranních nikách umístěné - sochy sv. Františka Xaverského a sv. Jana Nepomuckého (ty už tam dnes neuvidíme). Na hlavní oltář byl umístěn obraz patrona kaple sv. Ondřeje, na boční oltář pak obraz sv. Barbory (podle některých zdrojů je to ovšem sv. Rozálie). Na dalších obrazech byli zpodobněni sv. Jeroným, sv. Rodina a  sv. Jan Nepomucký.

Kaple sv. Ondřeje je v podstatě – a zejména vzhledem k velikosti hradu - drobnou stavbou s ambitem umístěným přímo do hradní bašty. Díky tomu také není kaple orientována a její presbytář byl obrácený na jih. Na východní straně byla mezi kapli a hradební zeď přistavěna čtvercová sakristie. Průčelí kaple dělí čtyři hladké pilastry s jednoduchými hlavicemi. Vchod je portikem ze dvou pilastrů nesoucích profilovanou římsu s rozeklaným štítem. Nad vstupem se nachází dva kamenné erby, Karla  Lichtensteina (ten stavbu kaple v roce 1687 zahájil) a Theodora Khona (arcibiskup, který o dvě století později financoval její rekonstrukci) Nad nimi můžeme vidět půlkruhové okno a stejný typ oken osvětluje kapli i ze stran. Stejný tvar má také štít, který průčelí zakončuje. Na něm se nachází reliéf Božího oka, nad ním socha beránka Božího s nápisem „Salvator mundi“. Tato podoba štítu není ovšem původní a vznikla až v rámci úprav z roku 1897. Kaple má sedlovou střechu s lucernou, její presbytář pak střechu polokuželovou.

Exteriér kaple je proveden v cihlově červeno – bílé kombinaci a její interiér je bílý, zaklenutý valenou klenbou s lunetovými výsečemi , s okny a se štukovými pásy, navozujícími dojem křížové klenby. Půlkruhový triumfální oblouk odděluje loď kaple od presbytáře. Nalevo od kněžiště se nachází vchod do sakristie, nad vchodem do kaple kruchta, přístupná po točitém schodišti.

Zajímavé je, že stavitel kaple je neznámý, i když logicky by se nabízel hlavní architekt Karla z Lichtensteinu – Castelcorna, tedy slavný Giovanni Pietro Tencalla, působící také v Brně, Olomouci i ve Vídni. Je však pravda, že oproti jeho zdobnému stylu ja tato hradní kaple stavbou poměrně dost jednoduchou. Proto někteří odborníci předpokládají, že by kaple mohla být postavena podle projektu biskupského zednického mistra Matyáše Porsta, který pracoval také na opravách kroměřížského zámku i na olomouckém klášteru Hradisko.

Přesto, že se jedná o stavbu jednoduchou a skromnou, stojí jistě za samostatnou zmínku také mobiliář kaple, který se zřejmě ani dnes příliš neliší od původní podoby z konce 17. století. Interiéru kaple jednoznačně dominují dva oltáře s obrazy Antonína Martina Lublinského a reliéfně zdobená kazatelna. Hlavní, oltář je zasvěcen sv. Ondřejovi, boční oltář pak sv. Barboře, která snad měla být původně patronkou kaple. Původní raně barokní lavice byly později nahrazeny.

Oltáře i kazatelnu vytvořil roku 1689 italský štukatér Baldassare Fontana. Na obou oltářích tak můžeme vidět např. – pro Fontanu tolik typické - vegetabilní festony nebo postavy andílků.  Oltářní obrazy byly dokončeny o rok později. Hlavní oltář stojí na hranolové mense a před ním se nachází malý svatostánek v imitaci zeleného mramoru, který zdobí miniatura Krista s křížem, kalichem a anděly. Hlavní oltář je koncipován jako portikus se dvěma sloupy a vrcholovým rozeklaným štítem, čímž vlastně kopíruje podobu vstupu do kaple. Oltářní obraz rámuje řada vavřínových listů a vrcholový erb biskupa Karla z Lichtensteinu – Castelcorna.

Tématem obrazu hlavního oltáře je apoštol Ondřej, vznášející se na oblaku nad temnou krajinou s hradem na kopci a horami v pozadí, Svatý Ondřej vzhlíží ke Kristovi, který se ho chystá korunovat. Za světcem je částečně vidět jeho hlavní atribut, tedy kříž ve tvaru písmene X. Postavu apoštola doprovázejí dva andělé. Oltářní plátno je poměrné velké, má totiž rozměry 235 × 123 cm.

S početnými dekorativními prvky (opět vegetabilní festony i andílci) je boční oltář tomu hlavnímu velmi blízký. Zajímavé ovšem je, že se v tomto případě odborníci dodnes neshodli, jestli je světice na oltářním obraze sv. Barborou nebo sv. Rozálií, ke které lebka s věncem růží pstří více (zastánci sv. Barbory zase tvrdí, že zde lebka symbolizuje Barboru jako patronku dobré smrti a ochránkyni proti moru; Barbora navíc byla patronkou dělostřelců a hradní kaple je přece v podstatě dělostřeleckou baštou). Klečící světice je na plátně i s palmovou ratolestí a dvojicí malých andílků na obláčku. Vedle světice se nachází válcovitá věž, což je další „bod“ pro sv. Barboru. I tento oválný obraz je rozměrný (233 × 196 cm).

Symetricky je k bočnímu oltáři postavena dřevěná kazatelna, jejíž stříšku završuje stylizované skalisko s křížem. Z její vnitřní strany pak můžeme vidět holubici na svatozáři. Na řečništi se nachází mj. plastická hlava andílka nebo vegetabilní liány, což opět připomene Fontanovy oltáře (je přitom možná i spoluúčast Baldassarova bratra Francesca). Zbytek interiéru je naopak nezdobný až strohý a oživují jej už pouze skulptury dvou světců (zřejmě kdysi průčelního Františka Xaverského a Jana Napomuckého) a jedna – až trošku nepatřičně působící – moderna.