Hřbitovní kostel sv. Gotharda, biskupa u Hořic

Nevysoký vrch sv. Gotharda byl vyhledáván již od dávných dob, což potvrzují nálezy pohanského žároviště z let 1818-1819, kdy zde byl odebírán štěrk na stavbu císařské silnice od Hradce Králové na Jičín. První dřevěná svatyně tu měla vzniknout díky mnichům strahovského kláštera, kteří kopec obdrželi darem od biskupa Jana I. před rokem 1139. Některé prameny uvádějí, že tento kostel mohl být původním hořickým osadním chrámem. První zpráva o kostele je ve starých letopisech českých, a to v souvislosti s bitvou Jana Žižky z Trocnova s Čeňkem z Vartenberka, jež se zde odehrála 20. dubna 1423 a je dodnes připomínána pomníkem s nadživotní Žižkovou sochou od sochaře Pavla Jiříčka, který byl slavnostně odhalen 7. září 1873 na pozůstatcích na přelomu 13. a 14. století zaniklého svatogothardského tvrziště. V roce 1653 byla opravena vichřicí zničená střecha a následujícího roku byla obnovena zvonice. V roce 1675 byla postavena nová kazatelna a roku 1680 byl pořízen nový strop. V roce 1701 byla uzavřena smlouva s Janem Thoříkem a Danielem Puckem o zboření starého kněžiště a postavení nové kaple z kamene, jež tvoří dnešní presbytář až po kazatelnu. K ní byla přistavěna roku 1738 další část, jejíž vybudování muselo být urychleno kvůli požáru města 17. srpna 1738. V letech 1739-1741 byla ještě navíc zbudována jednopatrová věž. Od 18. století byl tento svatostánek vyhlášeným poutním místem, vždy o 5. neděli velikonoční. Nedaleko kostela bývala v minulosti velmi vyhledávaná studánka, jejíž vodě byla připisována zázračná moc. Roku 1844 se zřítila klenba lodi, jež byla následně nahrazena plochým stropem. V roce 1890 byl na Gothardě zřízen obecní hřbitov na ploše 2 jiter. Vchod byl ozdoben nádherným portálem o výšce 14,5 m, na němž sochařská a kamenická škola pracovala plných 13 let (hřbitovní kříž je z roku 1896). Roku 1936 byla zahájena oprava kostela, jež byla rozpočtena na 30 917,15 Kč, z čehož 22 569,10 Kč připadalo na řemeslné práce a stavební hmoty (patronátní podíl) a 8 348,05 Kč na nádenické práce a dovozy (podíl přifařených obcí Hořice, Dolní Dobrá Voda, Horní Dobrá Voda, Chvalina, Libonice a Doubrava se Lhotkou). Od 27. prosince 2005 je objekt památkově chráněn, protože nabylo právní moci rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku ministerstva kultury ze 30. listopadu 2005. Od následujícího roku prochází kostel postupnou rekonstrukcí, např. v roce 2009 byla dokončena oprava střechy a v letech 2017-2019 získal novou fasádu.

Jedná se o pozdně barokní orientovanou cihlovou stavbu s valbovou střechou, která byla do nynější podoby upravena v letech 1738-1739, kdy byla přistavěna věž, další úpravy pocházejí ze 2. poloviny 19. století. Národopisný sborník okresu Hořického však tvrdí: „Stavba, jak nyní jest, skládá se patrně ze dvou částí: původní, pouze kaple, nyní presbyterium a přístavků z r. 1737 a 1738, z lodi a r. 1741 oratoria a věže (dle pamětní knihy fary Hořické).“ Skládá se z plochostropé lodi o 2 polích a z pravoúhlého kněžiště o 2 polích, k němuž je na jihu přistavěna jednopatrová hranolová věž, pod níž je v přízemí umístěna sakristie. Západní průčelí kostela obsahuje volutami a římsami zdobený barokní štít. Ve věži nad sakristií je v polopatře oratoř, jež je osvětlena dvojicí polokruhově zaklenutých okének. V patře se nalézá zvonice, do které ústí eliptická okna. Střecha věže ve tvaru osmiboké báně s lucernou je pobitá plechem. Do lodi vedou 2 vchody, jeden uprostřed západního průčelí a druhý z jižní strany. Na západní straně lodi je kruchta na trámech. Půlkruhový vítězný oblouk dělí loď od kněžiště. V otupených koutech a uprostřed podélných stran kněžiště vystupují mělké pilastry, nad kterými je presbytář zaklenutý klášterní klenbou s lunetami.

Interiér kostela je převážně novodobý z konce 19. století. Sochařská výzdoba (12 pískovcových apoštolů a 4 sochy svatých patronů českých u hlavního oltáře, jež vznikly pod dohledem profesora Jana Vávry), kazatelna, zábradlí presbyteria, kropenka i postranní oltáře jsou dílem c. k. odborné školy kamenické a sochařské v Hořicích. Část této výzdoby byla vystavena na pražské výstavě v roce 1891. Památkovou hodnotu má barokní hlavní oltář s obrazem sv. Gotharda ve zlaceném rámu zdobeném bohatou řezbou, který drží 2 andělé. Na podlaze je kamenná dlažba. Okna jsou barokní z ručně vyráběného skla v olověných páscích. První varhany měl podle dochovaných záznamů zhotovit vrchlabský mistr Thomas nebo Till v roce 1684 a tento nástroj byl opraven v letech 1699 (Václav Tichý, měchy), 1739 (Ambrosius Tauchmann starší, vyčištění pozitivu), 1783 (Vojtěch Schreier, renovace pozitivu) a 1801 (neznámý varhanář, snad přímo z Hořic, oprava pozitivu). Další nástroj vyrobil v letech 1867-1869 Bedřich Anders. Ten byl opraven Ludvíkem Fukátkem roku 1878 a někdy na přelomu 40. a 50. let 20. století byl přenesen do královédvorského kostela Povýšení sv. Kříže. Tvůrcem současných varhan z roku 1908 je Emanuel Štěpán Petr a opraveny byly v letech 1944 (Josef Melzer) a 1973 (František Nožina).

Zvony byly původně tři. První z roku 1558 o výšce 0,76 m, průměru 0,93 m a nápisem pod korunou: „LETHA PANIE MVCLVIII TENTO ZWON SLIT OD WACZLAWA KONWARZE W HRADCY.“; druhý o výšce 0,48 m, průměru 0,55 m a s textem: „SIT NOMINI BENEDICTI ANNO DNI 1708.“ měl na svém plášti reliéfy sv. Václava, Jana Nepomuckého, Panny Marie a Ukřižovaného Ježíše Krista. Třetí zvonek v lucerně věže byl vždy nepřístupný, takže přečkal období válečných rekvizicí až do dnešní doby. Památný zvon od královéhradeckého mistra Václava Konváře byl během 1. světové války přemístěn do hořického děkanského kostela, aby nahradil zdejší zrekvírované zvony. O kostelíku se zmiňuje ve své povídce „Polednice“ spisovatelka Věnceslava Lužická. Více o kostele zde: https://www.farnost-horice.cz/kostel-sv-gotharda-v-horicich/.

Hřbitovní kostel sv. Gotharda, biskupa u Hořic na mapě