Hřbitov v Jičíně

V Jičíně se od dávných dob pohřbívalo u farního kostela sv. Jakuba (později zasvěcen sv. Ignáci) a u kostelíka sv. Jana Křtitele v lokalitě Na Koštofranku. První pohřebiště zaniklo, když okolní pozemky získali jezuité. Druhý hřbitov byl v té samé době již přeplněn a nemohl být žádným směrem rozšířen, navíc doslova překážel plánům Albrechta z Valdštejna, resp. rozšíření zámku na jih s připravovanou rozsáhlou zahradou. Vrchnost se tak spolu s místními církevními představiteli začala zaobírat tím, jak tento stav vyřešit.

Nakonec došlo k tomu, že v roce 1629 nechal Albrecht z Valdštejna založit nový hřbitov na Novém Městě, pro který byla vyměřena plocha o šířce 67 m a délce 110 m po stranách základů plánovaného kostela Nejsvětější Trojice, u jehož projektu stál buď Andrea Spezza, nebo Nicolo Sebregondi. Do 2 let od založení byl hřbitov obehnán kamennou zdí, avšak stavba kostela se stále zpožďovala, až se nakonec zastavila, když byl Albrecht z Valdštejna zavražděn.

K jejímu dokončení stavitelem Janem Patočkou došlo až v letech 1661-1663, avšak přední velká věž od Josefa Gilmeta byla vybudována až v roce 1718. Do nik na ní byly umístěny sochy od sochaře Matěje Vocáska. V té době byl kostel zasvěcen Nejsvětější Matce Bolestné de Salle, přičemž přívlastek má být prý odvozen od poplatku z obchodu se solí, z něhož město na kostel přispívalo. Ještě v této době se vedle novoměstského hřbitova pohřbívalo i na svatojanském pohřebišti, a to až do roku 1681, i když se všeobecně uvádí, že byl zrušen již v roce 1655. Oba však byly v neutěšeném stavu, takže současně se stavbou kostela došlo k nové úpravě novoměstského hřbitova a stejně tak byly opraveny rozvalené zdi.

K dalším opravám došlo v letech 1795 (zejména šlo o zeď), 1835 a 1861, kdy prudká vichřice pokácela a zničila řadu pomníků. Kostnice byla do roku 1806 při jižní straně chrámu Páně. Stejně tak zachovával hřbitov původní rozlohu 67 x 110 m, což se změnilo v roce 1868, kdy byl prodloužen asi o 1/4 dosavadní plochy, a to zadním směrem (v některých zdrojích se však hovoří o roku 1870). V letech 1877-1878 došlo k úpravě cest, pokácení starých stromů a odstranění poškozených náhrobků z neudržovaných hrobů, avšak k vyštětování cest a jejich vysypání říčním pískem došlo až roku 1882. 13. února 1886 se městské zastupitelstvo usneslo na podání žádosti k c. k. místodržitelství o povolení potřebného nákladu na pořízení nového důstojného hřbitovního kříže ze zádušní pokladny kostela. V roce 1889 zaměřil hřbitov městský inženýr Bedřich Pek. Tehdy měl šířku 67 m a délku 170 m.

Časem však opět přestával hřbitov stačit, takže 22. srpna 1904 se na schůzi městského zastupitelstva jednalo o zakoupení všech pozemků za dosavadním hřbitovem (č. 623, 629 a 681/1), aby bylo nakonec doporučeno koupit pole č. 623 a použití zádušního pozemku č. 625, čímž bylo odsouhlaseno též rozšíření dosavadního pohřebiště. 30. prosince téhož roku bylo usneseno zřídit hřbitovní kapli a umrlčí komoru (márnici). Pozemek č. 623 byl koupen od Františka Matouška za 6 845 K. Stavbu nové a opravu staré zdi, výstavbu márnice s pitevnou a kaple realizoval jičínský stavitel Jan Mareš, drenážní práce provedla firma V. Krejcar z Milíčevsi, oltář pro kapli zhotovil jičínský řezbář Josef Stoklasa a vedle toho sem byl přenesen velký litinový kříž s textem: "Zřízen nákladem záduší kostela B. M. V. (Beatae Mariae Virginis) de Sale" z roku 1893, jenž stával ve staré části, ale ještě předtím došlo k jeho úpravě. Všechny tyto práce si vyžádaly v roce 1906 náklad ve výši 20 617,36 K a o rok později 4 470,65 K.

Správu hřbitova měla vždy na starosti městská obec, nejprve jako patron příslušného kostela, následně již přímo. Přestože náležel k římskokatolickému kostelu, byl určen pro všechny v Jičíně zemřelé osoby, aniž by se hledělo na to, jakého byly vyznání, tedy s výjimkou Židů, kteří měli své pohřebiště nedaleko Valdštejnské lodžie, k jehož vzniku došlo po roce 1650. Při všech výše uvedených úpravách došlo k zazdění starých náhrobníků do stěn kostela nebo do zdi hřbitova, většinou pocházejí z přelomu 17. a 18. století. Nějakou dobu se však o hřbitov příliš nestaralo, což dosvědčuje zmínka "Jičínského obzoru" z 3. června 1899: "K ozdobě města velmi málo prospívá hanebná přímo úprava hřbitova a okolí kostela novoměstského. Jest věru s podivením i hanbou, že tak bohaté záduší aspoň vysázením trocha křoví ozdobného a květin nemůže vykonati to, co vlastní jeho je povinností." V roce 1906 byl vypracován nový hřbitovní řád. Roku 1912 bylo rozhodnuto též o otevírací době hřbitova, která byla v zimním období od 7.00 hod. do 17.00 hod. a v letním období od 6.00 hod. do 20.00 hod., přičemž 10 minut před zavřením hřbitova se dával signál zvoncem.

Po vzniku ČSR se rozšířilo pohřbívání žehem. V roce 1929 byl na Holínském Předměstí pod Vrchy zřízen urnový háj, a to na místě původně zamýšleného nového hřbitova. Na novoměstském hřbitově si mohli lidé uložit urny pouze do vlastních hrobek. Tehdy se také zvedla výše hřbitovních poplatků. K tomu to měli pozůstalí složitější v tom, že k rozloučení se svými zesnulými museli dojíždět do nymburského nebo semilského krematoria a teprve roku 1987 došlo k otevření obřadní síně vedle hřbitova. Rovněž hrobky se mohly původně zřizovat jen u obvodové zdi, u kaple a podél cest, což však moderní doba změnila k nepoznání, takže hrobky se objevovaly i jinde než v místech, kam jim bylo určeno. Výrazné změny nastaly také ve vzhledu hrobů a pomníků, což je vidět na první pohled. V roce 1922 došlo k zarovnání hřbitova, když byl zavezen tzv. "Strakův úvoz", dlouhá hluboká rokle, jež se táhla přes pohřebiště. Roku 1936 bylo opětovně jednáno o rozšíření hřbitova. O 3 roky později bylo rozhodnuto o odvodnění pohřebiště a roku 1940 bylo opětovně rozhodnuto o rozšíření hřbitova. V polovině 90. let 20. století tu byl zřízen společný žárový hrob. V roce 1999 proběhla renovace hřbitovního kříže. V letech 2007-2008 bylo u hřbitova vybudováno nové parkoviště. Roku 2016 byla vyhlášena veřejná zakázka na projektovou přípravu a realizaci stavby sociálního zázemí hřbitova. V roce 2021 byl schválen záměr umístění informační cedule u zdi pohřebiště a tak by se dalo pokračovat ještě dlouho, kdybychom chtěli zmapovat všechny opravy nebo úpravy tohoto hřbitova.

Na závěr musíme dodat to, že celé pohřebiště je velkou přehlídkou velmi hodnotných kovářských a sochařských děl místních umělců. Dochované náhrobky pocházejí ze 17.-20. století a většina z nich je vzpomínkou na místní sochařské osobnosti, z nichž můžeme zmínit: Františka Bílka (hrobka rodiny Hrubých), Josefa Bucka, Františka Duchače Vyskočila, Petra Hebera, Jaroslava Jedličku (pomník rodu Pelikánů), Josefa Jiříčka (pomník zemského poslance JUDr. Antonína Schovánka, který zemřel v roce 1870), Antonína Máru, Čeňka Musila, Karla Rybu, Antonína Staudeho (pomník rodiny Pažoutovy), Josefa Stuchlíka (pomník učitele Aloise Pižla, jenž zesnul roku 1900), Karla Stuchlíka (pomník otce Josefa Stuchlíka a jeho rodu), Antonína Suchardu, Jana Suchardu (pomník Leopolda Podhradczkého, šlechtice ze Stauffenheimů, který zemřel v roce 1887), Josefa Vašatu nebo Zdeňka Vondráčka (pomníky rodu Rojharů, Zemanů nebo Kazbundů).

Hřbitov v Jičíně na mapě