Hřbitovní kostel Panny Marie de Salle v Jičíně

Na místě jičínského Nového Města byly v 16. století měšťanské dvory, zahrady, 1 chmelnice a 2-3 vinice. Tehdy se zde rovněž říkalo „Zářečí“. Když však Albrecht z Valdštejna ke stavbě svých domů skoupil velkou část Starého Města, polovinu Pražského Předměstí a třetí díl předměstí Holína a následně je nechal zbořit, dal měšťanům jako náhradu k založení farní osady místa ve svých dřívějších zahradách. Svým stavitelem zde nechal vyměřit náměstí pravidelného tvaru, na němž byly později konány obilní trhy, načež se zde začali usídlovat noví obyvatelé. Vrchností bylo naznačeno též místo ke kostelu, špitálu a hřbitovu.

Kostel byl založen v roce 1629 podle plánů stavitelů Andrey Spezzy, Jana Pieroniho di Cagliana nebo Mikoláše Sebregondiho (více pravděpodobné) jako špitální a hřbitovní se zasvěcením Nejsvětější a Nerozdílné Trojice. Základní kámen byl položen 17. října 1629 rektorem jičínské koleje, a to z nařízení pražského kardinála Arnošta hraběte z Harrachu. Již následujícího roku však byl poškozen při požáru. Po zavraždění Albrechta z Valdštejna byla stavba přerušena (stály jen základy lodi a presbytáře) a v nedokončeném stavu zůstala až do roku 1661, kdy se jí ujalo město (svolení k vyzdvižení kaple aneb kostelíku na Novém městě pod titulem Sanctissimae Matris Compatientis de Sale bylo vyhotoveno 24. srpna 1661 a podepsáno kardinálem Arnoštem hrabětem z Harrachu a assesorem kanceláře Jindřichem Meckenburgerem), stavbu předalo staviteli Janu Patočkovi, s nímž bylo následně ve sporu ohledně štítu, v roce 1663 chrám dokončilo a ustanovilo pod ochranu Panny Marie de la Salle, přičemž navíc zůstalo jeho patronem. Stavba byla vyhnána pod krov v dubnu 1663. V té době byly již zhotoveny zvony a dřevěná zvonice nedaleko chrámu. První mše svatá v něm byla sloužena 9. listopadu 1663. Roku 1687 byla dokončena stavba dřevěné zvonice při kostele. Když byl vysvěcen po požáru opravený kostel sv. Jakuba, byly při této příležitosti 1. října 1701 vysvěceny rovněž zvony pro kostel Matky Bolestné. Nevíme, zda se jednalo o ty původní. 25. října 1709 byl vysvěcen nový zvon na jméno Františka Xaverského. Roku 1718 byla v průčelí přistavěna věž stavitelem Josefem Gelmetem (psán i jako G. Gilmetti či Gilmet). Věž s dvojitou lucernou byla vyzdvižena 13. září 1718. V roce 1795 byl svatostánek spolu se hřbitovní zdí opraven. 28. července 1801 vichřice odthla na dolní části věže plech. Následujícího roku byla opravena nákladem 608 zlatých 23 krejcarů. V roce 1806 byla zrušena stará sakristie za hlavním oltářem, vchod do ní byl zazděn a probourán nový ze hřbitova. Z místnosti se tak stal depositář hrobníka. 31. října 1805 byl guberniem schválen návrh města, aby se z kostnice na jižní straně stala nová sakristie. Vchod do ní byl upraven z jižní chrámové předsíně. Roku 1819 byl kostel pokryt taškami. V roce 1835 se objevily statické poruchy na zdi věže a na hřbitovní zdi. Ještě téhož roku došlo k opravě. 28. července 1861 byla stržena celá střecha věže, přičemž byl poškozen 1 zvon ve věži, poničena byla krytina chrámu a řada pomníků na hřbitově. Tehdy byla na věži vztyčena plechem pobitá střecha konvenčního empíru s jednou lucernou. 14. října 1864 se rozhodl městský výbor, aby byl zvon, poškozený v koruně při vichřici v roce 1861, opraven a druhý, který byl již několik let prasklý, přelit od Karla Viléma Paula v Hradci Králové. V červenci 1865 byly oba zvony sňaty a 12. srpna zavěšeny zpět na věž. Roku 1874 byly zřízeny soboteckým hodinářem Janem Prokšem věžní hodiny. V roce 1879 byla velká socha Panny Marie z hlavního oltáře přemístěna do depositáře za hlavním oltářem, z něhož vznikla kaple. Nová márnice byla vystavěna při severní straně kostela. Při opravách chrámu byl hlavní oltář obohacen obrazem Matky Boží Bolestné od pražského malíře Antonína Lhoty. 14. července 1879 byly rovněž otevřeny 2 krypty. Roku 1892 byly pořízeny nové varhany a o 6 let později byl kostel bíle vymalován a štukové ozdoby pozlaceny. V roce 1941 proběhla jeho rozsáhlá rekonstrukce. Od 3. května 1958 je kostel památkově chráněn, nabytí právní moci pochází ze 6. února 1964 (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-panny-marie-de-sale-12851573). Po roce 2005 došlo k opravám vnitřních omítek a elektrické instalace. V letech 2007-2008 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce kostela (střechy přístřešků, oddrenážování, elektroinstalace, okna, venkovní fasáda a barevný nátěr, oprava čelních a bočních dveří, oprava podlahy, lavic).

Jedná se o jednolodní obdélnou stavbu, jež je orientována k západu, s půlkruhově uzavřeným presbytářem a s půlkruhově uzavřenou sakristií z 18. století v ose a 2 půlkruhově uzavřenými kaplemi po stranách. Loď má po každé straně trojici polokruhových oken. Stěny uvnitř jsou členěny pilastry a římsou, zaklenutí je provedeno valenou klenbou s lunetami, na klenbách jsou bohaté raně barokní štukové rámy. Na jižní straně lodi je obdélná kaple ze 17. století, po severní straně obdélná márnice. Před východním průčelím se nachází hranolovitá věž s pilastry v nárožích, jež má v průčelích niky se sochami, dole jsou 2 sochy Krista Trpícího, výše plastiky andělů a nad nimi sochy sv. Petra a sv. Pavla. Jejich pravděpodobným tvůrcem je jičínský sochař Matěj Vocásek, který spolupracoval se stavitelem Gelmetem na mnoha pracech na Jičínsku. Zakončená je helmou s jehlanem, bání, koulí a dvojitým křížem na špici. Ve 2. poschodí věže je stolice pro 3 zvony, v druhé vyšší polovině 4. patra hodiny. Před průčelím kostela jsou umístěny sochy sv. Judy Tadeáše (1724), sv. Jana Nepomuckého (1820) a sv. Floriána (1870).

Hlavní oltář Bolestné Panny Marie byl zřízen v barokním stylu jako portálový s točenými sloupy. Soudí se, že pochází z období kolem roku 1730 (podle štítku na oltáři s nápisem: Altare privilegiatum 1730-1901), snad z dílny Jelínků z Kosmonos. Po stranách má umístěny sochy sv. Jana Evangelisty a sv. Maří Magdalény. Střední obraz od akademického malíře Antonína Lhoty z roku 1879 představuje Bolestnou Pannu Marii. V roce 1890 se v postranní pravé předsíni nacházel oltář sv. Jeronýma, v levé předsíni sv. Archanděla Michaela a v kostele Ukřižovaného Krista Pána. Oltáře v bočních kaplích z období po roce 1740 nesou současné obrazy. Vpravo je vyobrazeno Stětí sv. Kateřiny, vlevo je sv. Jeroným. V lodi kostela je umístěn cyklus obrazů ze života sv. Ignáce a sv. Aloise, snad od Ignáce Raaba. Krásně vyřezávané lavice v hlavní lodi pocházejí z roku 1731. Hlavní vstupní dveře jsou z roku 1720. Obě postranní předsíně zdobí pamětní desky připomínající výstavbu kostela z let 1629-1663. Do oprav v letech 1900-1901 bývaly zazděny za hlavním oltářem. Původní varhany pocházely z roku 1753 a k jejich opravě došlo v letech 1786, 1793, 1839, 1863, 1879 a 1885. Současný nástroj byl zkolaudován 4. března 1892 a pochází od Emanuela Štěpána Petra. K jeho opravě došlo v letech 1893, 1895, 1904, 1914 (sám zhotovitel) a 1936 (Josef Ženatý).

Před 1. světovou válkou visela ve zvonici čtveřice zvonů – první s nápisem: „Spes nostra salus nostra. Honori Sanctiss. Trinitatis. A. D. 1705.“ (v jiných pramenech je uváděn text: „Spes nostra salus nostra honor noster O beata Trinitas anno Domini 1702.“, ve farní pamětní knize je zapsán rok 1708); druhý, zvaný jako Novák (podle dárce Jana Jiřího Erbana, jinak Nováka, který byl v letech 1651-1688 vlastníkem domu čp. 33 na náměstí a správcem zádušního jmění tohoto kostela), s textem: „Tento zwon slyty gest nakladem Slowutneho Girzi Erbana sauseda Giczinskeho a Katerziny manželky geho a darowan k Chra. Panie Maticz. Bol. na Nowem Miestie. Hlas wolagicziho na Paussti. Leta Panie 1636.“ (existuje ještě 1 verze tohoto nápisu: „Hlas wolagiciho prziprawte czestu pane a obmiekcz se serdce wasse letta 1626. Tento Zwon Sliti nakladem Slowut. Jana Girzi Erbana Sauseda Gitzzinskeho a Katerzini Manzelky jeho a darowán k Chrá. Pa. Matky Bozi Bolestne na Now. Miestie. Psalm 17 Laudate Dominum omnes Gentes, laudate eum omnes populi. 1634“); třetí a čtvrtý byly bez jakéhokoliv nápisu. Dvojice zvonů byla v roce 1865 přelita, takže informace v pramenech jsou o ní mnohdy zmatené, zejména o nápisech a vročení. Po válečných rekvizicích v 1. světové válce zde zůstal pouze zvon Novák. Roku 1934 byl pořízen nový zvon.

Kolem kostela se nachází hřbitov rozšířený v letech 1867 a 1904. Jeho zdi byly opravovány v letech 1795, 1835 a 1861. V roce 1866 byl na něm vybudován pomník padlým Sasům v bitvě u Jičína. Dále tu je pseudorenesanční hřbitovní kaple Panny Marie, jež byla postavena v letech 1906-1907 Janem Marešem. Jde o jednolodní obdélnou stavbu s půlkruhovým závěrem a valenou klenbou s lunetami. Oltář je od jičínského řezbáře Josefa Stoklasy. Je zde též řada cenných náhrobků od významných sochařů z jičínského regionu.

Hřbitovní kostel Panny Marie de Salle v Jičíně na mapě